4.4 Teorie rozpustnosti založená na principu HSAB
4.4 Teorie rozpustnosti založená na principu HSAB
Sraženiny a HSAB teorie (OACH II)
Tato kapitola patří také spíše do náplně OACH II, ale kvůli sumarizaci informací o srážení je uvedena i zde. Zatím jsme se věnovali oxoaniontům a fluoridům, ale o rozpustnosti musíme uvažovat i u ostatních sloučenin, tedy především ostatních aniontů (S2–, Br–, I–, CN–…)
Rozpustnost těchto sloučenin se dá systematizovat pravidly teorie HSAB (Hard and Soft Acid-Base Principle). Pravidlem zde je, že tvrdá Lewisova kyselina přednostně reaguje s tvrdou Lewisovou bází a naopak měkké Lewisovy kyseliny dávají přednost měkkým Lewisovým bázím. Tvrdost je pak dána velikostí, nábojem a elektronegativitou (kombinací hodnot IE a EA). Příklady jsou uvedeny v Tab. 2.
[HA(:SB)n] + [SA(:HB)n] ⟶ [ HA(:HB)n] + [SA(:SB)n]
Hard acids (HA) mají nižší elektronovou afinitu a vysokou ionizační energií, většinou se jedná o kationy. Např. kationty se stabilní elektronovou konfigurací (Ba2+) nebo s velkým nábojem (Ti4+), ale také BF3 nebo Al(CH3)3. H+, Li+, Be2+
|
Středně silné kyseliny Cu2+, Co2+, Zn2+
|
Soft acids (SA) jsou velké částice s nižší nábojovou hustotou, které jsou snadno polarizovatelné (většinou kationty ušlechtilých kovů s relativně velkou elektronegativitou). Au+, Ag+, Cu+, Pt2+
|
Hard bases (HB) jsou malé, obtížně polarizovatelné a/nebo obtížně oxidovatelné, často aniontové povahy.
H2O, OH–, O2–, F–
|
Středně silné báze Cl–, NO2–, SO32– |
Soft bases (SB) jsou velké snadno polarizovatelné a snadno oxidovatelné částice. S2–, CO, Br–, I–
|
Například při reakci rozpustného dusičnanu stříbrného a rozpustného bromidu sodného dochází k vyloučení sraženiny nerozpustného bromidu stříbrného.
Roztok dusičnanu stříbrného obsahuje solvatované anionty Lewisovsky tvrdé povahy (NO3–) a solvatované kationty Ag+, které jsou Lewisovsky měkké. Pokud k takovému roztoku přidáme roztok soli, která obsahuje Lewisovsky měkký aniont (sulfid, jodid, bromid, ale ne fluorid), preferuje měkký kation Ag+ Lewisovsky měkčí protějšek a vznikne sraženina (AgBr).
Na závěr je důležité si uvědomit, že ani jedna z uvedených teorií není 100% aplikovatelná a existuje řada výjimek. Hlavně tehdy, když při nadbytku aniontů dochází k tvorbě komplexních částic. Toto chování již bylo zmíněno v kapitole 4.2. Např.:
nebo
Následující tabulka obecně shrnuje látky uvedené v přehledu rozpustnosti. Je třeba ale stále mít na paměti, že takové shrnutí obsahuje výjimky a nepravidelnosti.
Rozpustné ve vodě | Důležité výjimky (nerozpustné) |
Soli kovů 1. skupiny a amonné soli |
KClO4
|
Dusičnany (všechny), chlorečnany, chloristany a octany | |
Fluoridy, chloridy, bromidy a jodidy | AgX, Hg2X2, PbX2 (X = Cl, Br nebo I), LiF
|
Prakticky nerozpustné ve vodě | Důležité výjimky (rozpustné) |
Uhličitany a fosforečnany
Sírany kovů alkalických zemin |
Soli kovů 1. skupiny, Tl+ a NH4+
MgSO4, hydráty těchto síranů bývají rozpustnější (např. BeSO4.4H2O i když BeSO4 je za norm. teploty ve vodě téměř nerozpustný) |
Všechny hydroxidy | Hydroxidy kovů 1. skupiny, Tl(OH), hydroxidy Ba2+, Sr2+ a Ca2+ jsou špatně rozpustné |
Všechny sulfidy | Sulfidy kovů 1. a 2. skupiny (MgS, CaS a BaS jsou mírně rozpustné), sulfid amonný
|
Všechny šťavelany | Šťavelany kovů 1. skupiny; šťavelan amonný je hůře rozpustný
|