2.5.1 Hydroxidy obecného vzorce M(OH)x

 

Síla těchto bází ve vodných roztocích se odvíjí zejména od polarizační síly kationu v hydroxidu a z toho vyplývající iontovosti vazby M-OH. Čím menší polarizační silou bude disponovat daný kation (menší kladný náboj a větší poloměr), tím iontovější a tím pádem i ve vodě rozpustnější daný hydroxid bude (s rozpustností hydroxidu pak samozřejmě roste i koncentrace přítomných OH- iontů v roztoku).

Příklady:

  • KOH je silnější bází ve vodném roztoku než NaOH (při stejně velikosti náboje je K+ větší než Na+)

  • LiOH je silnější bází ve vodném roztoku než Be(OH)2 (Li + má menší kladný náboj a je větší)

  • Pb(OH)2 je silnější bází ve vodném roztoku než Al(OH) 3 (Pb2+ má menší kladný náboj a je větší)

  • Fe(OH)2 je silnější bází ve vodném roztoku než Fe(OH) 3 (Fe2+ má menší kladný náboj a je větší)

 

Příklady k procvičení síly hydroxidů


Ba(OH)2 vs. Mg(OH)2, Cu(OH)2 vs. Ca(OH)2, Sn(OH)4 vs. Sn(OH)2, RbOH vs. KOH, Mg(OH)2 vs. NaOH
Ba(OH)2 vs. Mg(OH)2, Cu(OH)2 vs. Ca(OH)2, Sn(OH)4 vs. Sn(OH)2, RbOH vs. KOH, Mg(OH)2 vs. NaOH

 

2.5.2 Zásadotvorné iontové oxidy (anhydridy hydroxidů)

 

Všechny nepolymerní, ve vodě rozpustné, iontové oxidy jsou anhydridy příslušných hydroxidů. Tyto oxidy najdeme typicky u kovových prvků s nízkou elektronegativitou. Nejsilnější bází tohoto typu bude tedy oxid cesný.

Příklady:

  • K2O(s) + H2O(l) → 2 KOH(aq)
  • BaO(s) + H2O(l) → Ba(OH)2(aq)
  • Tl2O(s) + H2O(l) → 2 TlOH(aq)


Ale:

  • BeO(s) + H2O(l) → nereaguje (ve vodě nerozpustný makromolekulární oxid)
  • Cr2O3(s) + H2O(l) → nereaguje (ve vodě nerozpustný makromolekulární oxid)
  • Fe2O3(s) + H2O(l) → nereaguje (ve vodě nerozpustný makromolekulární oxid)
  • MnO2(s) + H2O(l) → nereaguje (ve vodě nerozpustný makromolekulární oxid)


Pro pochopení chování oxidů ve vodných roztocích můžete využít i e‑learning.vscht.cz: kurz OACH I. – řešené úlohy – úloha 5c.

 

Příklady k procvičení chemické reaktivity iontových oxidů ve vodných roztocích


SrO + H2O(l) →
SrO(s) + H2O(l) → Sr(OH)2(aq)

Na2O + H2O(l) →
Na2O(s) + H2O(l) → 2 Na(OH)(aq)

Ag2O + H2O(l) ⇌
Ag2O(s) + H2O(l) ⇌ AgOH(s) (pozn.: velmi špatně rozpustný, jedná se spíše o hydratovaný oxid než o hydroxid)

CrO + H2O(l) ⇌
CrO(s) + H2O(l) ⇌ Cr(OH)2(s) (pozn.: velmi špatně rozpustný, viz. výše u stříbra)

Cs2O + H2O(l) →
Cs2O(s) + H2O(l) → 2 CsOH(aq)

 

2.5.3 Bazické iontové –idy

 

Pokud molekulové (nepolymerní) binární sloučeniny vodíku, jako jsou např. amoniak, metan nebo sulfan, zbavíme formálně všech iontů H(+I) (pouze abstrakce – tyto sloučeniny mají sice polární vazbu, ale s převažujícím podílem kovalence), získáme iontové soli, jako jsou sulfidy, nitridy nebo různé karbidy:

  • H2S - 2 H+ = S2-
  • NH3 - 3 H+ = N3-
  • CH4 - 4 H+ = C4-
  • C2H2 - 2 H+ = C22-


Pokud původní sloučenina s vodíkem nemá silné kyselé účinky, budou mít tyto iontové -idy ve vodných roztocích silně bazickou reakci (tzn., že třeba chloridy nebo bromidy takovou reakci mít nebudou). Čím slabší kyselé účinky taková binární sloučenina s vodíkem má, tím silnější bazické vlastnosti bude mít odpovídající iontová sůl:

  • iontové chloridy, např.: NaCl(s) + H2O(l) → Na+(aq) + Cl-(aq) (pH vodného roztoku ~7)
  • iontové sulfidy, např.: Na2S(s) + H2O(l) ⇌ NaHS(aq) + NaOH(aq) (pH 0,1M vodného roztoku ~13)
  • iontové kyanidy, např.: KCN(s) + H2O(l) ⇌ HCN(g) + KOH(aq) (pH 0,1M vodného roztoku ~11)


Pokud původní binární sloučenina s vodíkem nemá vůbec kyselé účinky nebo má dokonce účinky bazické (např. NH3), odpovídající iontová sůl bude mít ve vodných roztocích silnější bazické účinky než odpovídající hydroxid:

  • iontové oxidy, např.: Na2O(s) + H2O(l) → 2 NaOH(aq)
  • iontové nitridy, např.: Li3N(s) + 3 H2O(l) → NH3(g + aq) + 3 LiOH(aq)
  • iontové silicidy, např.: K4Si4(s) + 4 H 2O(l) → SiH4(g) + 4 KOH(aq) + 3 Si  (tato reakce bude dále pokračovat, ze silanu a elementárního křemíku bude v alkalickém prostředí vznikat molekulární vodík a různé křemičitany jako K2SiO3)


Obecně se dá říci, že čím větší záporný náboj a čím menší rozměry bude daný iontový anion mít, tím bazičtější bude jeho hydrolytické chování ve vodných roztocích (viz e-learning.vscht.cz: kurz OACH I. – řešené úlohy – úloha 1g):

An- + H2O ⇌ AH(n-1)- + OH-

 

Příklady k procvičení porovnání bazicity iontových „idů“


O2- vs. S2-, F- vs. O2-, N 3- vs. O2-, Cl- vs. F-, P3- vs. N3-
O2- vs. S2-, F- vs. O2-, N3- vs. O2-, Cl- vs. F-, P3- vs. N3-

2.5.4 Soli silných bází a slabých oxokyselin (slabé elektrolyty)

 

Pokud získáme sůl neutralizací výrazně silnější báze, nežli je kyselost použité kyseliny, má výsledná látka ve vodných roztocích výrazné bazické účinky. Typicky se jedná o soli hydroxidů alkalických kovů a alkalických zemin a slabších kyselin jako H3PO4, CH3COOH, H 2CO3, H3BO3 nebo H3AsO4.

Příklady:

  • K3PO4(aq) + H2O(l) ⇌ K 2HPO4(aq) + KOH(aq)
  • CH3COONa(aq) + H2O(l) ⇌ CH 3COOH(aq) + NaOH(aq)
  • Na2CO3(aq) + H2O(l) ⇌ NaHCO 3 + NaOH(aq)


Pro pochopení chování solí slabých kyselin ve vodných roztocích můžete využít i e‑learning.vscht.cz: kurz OACH I. – řešené úlohy – úloha 1g a kurz OACH I. – řešené úlohy – úloha 5e.

 

Příklady k procvičení bazických vlastností solí slabých kyselin ve vodných roztocích


Na5IO­6(aq) + H2O(l) ⇌
Na5IO­6(aq) + H2O(l) ⇌ Na4HIO6(aq) + Na+(aq) + OH-(aq)  (reakce pokračuje do dalších stupňů: Na3H2IO6, Na2H3IO6, NaH4IO6)

Na3BO3(aq) + H2O(l) ⇌
Na3BO3(aq) + H2O(l) ⇌ Na2HBO3(aq) + Na+(aq) + OH-(aq)  (reakce pokračuje do dalších stupňů: NaH2BO3, H3BO3)

Na3AsO4(aq) + H2O(l) ⇌
Na3AsO4(aq) + H2O(l) ⇌ Na2HAsO4(aq) + Na+(aq) + OH-(aq)  (reakce pokračuje do dalších stupňů: NaH2AsO4, H3AsO4 neboli As2O5.nH2O)

K2SiO3(aq) + H2O(l) ⇌
K2SiO3(aq) + H2O(l) ⇌ KHSiO3(aq) + K+(aq) + OH-(aq)  (reakce pokračuje do dalšího stupně: H4SiO4 neboli silikagel SiO2.nH2O)

Ca(ClO)2(aq) + H2O(l) ⇌
Ca(ClO)2(aq) + 2 H2O(l) ⇌ 2 HClO(aq) + Ca2+(aq) + 2 OH-(aq)

 

Seznamy běžných bází


Řazení mezi skupinami i uvnitř jednotlivých skupin je vždy od nejsilnější báze k nejslabší.

Superbáze (běžné, ne LiO- apod.):

  • iontové(!) soli velmi malých anionů jako jsou hydridy (LiH, CaH2), oxidy (Cs2O, Na2O), peroxidy (Na2O2), nitridy (Li3N, Mg3N2), imidy (LiNH), amidy (NaNH 2)
  • organokovové sloučeniny alkalických kovů (butyllithium) a hořčíku (Grignardovy sloučeniny), alkoxidy (CH3ONa)

Silné báze:

  • CsOH, RbOH, KOH, NaOH, LiOH, Ba(OH)2, TlOH
  • iontové(!) soli jako jsou karbidy (Mg2C, CaC2, Li4C3), silicidy (Mg2Si, K4Si4), boridy (MgB2, AlB 2) nebo fosfidy (Na3P, Ca3P2), dále pak soli velmi slabých kyselin jako jsou křemičitany (Na2SiO3), arsenitany (Na3AsO3), boritany (Na3BO3), kyanidy (KCN), chlornany (NaClO), sulfidy (Na2S), azidy (NaN3), uhličitany (Na2CO3), aj.
  • fosfazeny, amidiny, guanidin

Středně silné báze:

  • Sr(OH)2, Ca(OH)2
  • diethylamin, ethylamin, dimethylamin, methylamin, NH3, N 2H4, NH2OH  (pozn.:  terciární aminy jako triethylamin jsou ve vodě, díky sterické zábraně třech alkylových skupin znesnadňujících solvataci, obvykle slabšími bázemi než sekundární nebo primární jako diethylamin nebo ethylamin; v nevodných fázích toto platit nebude a pořadí se bude řídit elektron-donujícím vlivem alkylových skupin, tedy triethylamin > diethylamin > ethylamin)

Slabé báze:

  • pyridin, anilin, močovina
  • Mg(OH)2, AgOH, Fe(OH)2, Cd(OH)2, Co(OH) 2, Zn(OH)2, Ni(OH)2, Be(OH)2, Cu(OH) 2, Pb(OH2), Sn(OH)2, Al(OH)3, Cr(OH) 3, Fe(OH)3, Sn(OH)4

Naposledy změněno: čtvrtek, 14. července 2022, 10.52