2.1 Acidobazické reakce

Acidobazické reakce si můžeme nejjednodušším způsobem přiblížit jako reakce, při nichž dochází k výměně protonu H⁺ (ve vodných roztocích díky malému rozměru této částice a tím velké polarizační síle H⁺ hovoříme spíše o hydroxoniovém iontu H₃O⁺). Tyto reakce bývají obecně řádově rychlejší než reakce redoxní, při kterých dochází k výměnám elektronů.

Pokud spolu zároveň reagují kyselina i báze ve stechiometrickém poměru, bývá zvykem takovou reakci označovat jako neutralizační. Hnací silou u acidobazických reakcí je přeměna silnějších kyselin a bází na slabší, či jejich úplná neutralizace. Můžeme tedy říci, že soli kyselin a bází jsou téměř vždy stabilnějšími látkami, než byly původní volné kyseliny a báze, tj. např. že kyselina sírová bude vždy reaktivnější chemikálií než třeba síran sodný. Zvýšená reaktivita volných kyselin oproti jejich solím byla zmíněna i na konci kapitoly 1.2.

Pro účely tohoto kurzu budeme mezi neutralizační reakce počítat nejen klasické reakce mezi kyselinami a hydroxidy, ale také reakce mezi všemi, v textu dále popsanými, ve vodě acidobazicky aktivními skupinami látek, jako jsou např. Lewisovy kyseliny a báze nebo halogenidy kyselin atp.

K tomu, abychom byli schopni acidobazické reakce řešit, musíme nejprve umět kyselé a bazické látky rozpoznat a případně umět odhadnout i jejich sílu. K tomu nám budou sloužit následující kapitoly.

Při výkladu a porovnávání kyselosti a bazicity se budeme striktně držet acidobazických reakcí ve vodném prostředí. V jiných rozpouštědlech než je voda mohou tyto reakce a síly kyselin a bází vypadat jinak (např. pokud zvolíme místo vody za rozpouštědlo kyselinu fluorsírovou, bude se jinak ve vodě velmi silná kyselina chloristá chovat jako slabá báze).