Mezi nejznámější a nejrozšířenější v laboratorní praxi patří standardní laboratorní testy akutní toxicity. Ve světě existuje celá řada ekotoxikologických metodik. Jako velice perspektivní se jeví snaha rozšířit do co největšího počtu zemí jednotnou metodiku a jednotné hodnocení toxicity látek. V jednotlivých zemích světa byly standardizovány různé metodiky umožňující porovnání výsledků mezi laboratořemi. Mezi nejrozšířenější patří metodiky ISO a OECD. Z důvodů porovnatelnosti výpovědní hodnoty jednotlivých testů a použitých organismů, se neprovádí testování látky pouze na jednom typu organismu, ale látka se aplikuje alespoň na tři druhy. Toto paralelní testování se označuje jako základní baterie testů, založené na poznatku o stavbě a propustnosti buněčné stěny u různých organismů, např. destruent, producent a konzument. Baterie využívá rozdílného charakteru skladby buněčné stěny bakteriálního, rostlinného a živočišného typu buňky. Nejpoužívanější baterií testů akutní toxicity jsou testy na bakteriích (bioluminiscenční bakterie Vibrio fischeri), testy toxicity na řasách (chlorokokální druh Scenedesmus quadricauda kmen Greifswald 15), testy toxicity na semenech (krátkodobý test klíčivosti na semenech hořčice bílé Sinapis alba), bezobratlých (testy toxicity na korýších, např. perloočka Daphnia magna STRAUS) a testy toxicity na rybách (akvarijní rybka Poecilia reticulata či Brachydanio rerio). V současnosti se uplatňují stále častěji také tzv. mikrobiotesty, které jsou méně náročné na čas a umožňují větší opakovatelnost a reprodukovatelnost testů.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III