Při akutní toxicitě se jedovatý účinek projevuje velmi rychle, řádově po několika hodinách i minutách. Při chronické toxicitě se účinek projeví po týdnech, měsících. Zatímco při akutní toxicitě je ovlivněn přímo jí vystavený organismus, u chronické toxicity se její projevy zjišťují až na dalších vývojových generacích (problémy s plodností, degenerace na potomcích). Vodohospodářská toxikologie se zabývá hlavně akutní toxicitou, založenou na akutních testech toxicity. Chronická toxicita (viz chronické testy toxicity) má význam pro pitné vody z hlediska stanovení prahových koncentrací a nejvyšších přípustných koncentrací látek ve vodě z hlediska požadavků chovu ryb. Nejvyšší přípustná koncentrace (NPK) látek je koncentrace látky a jejích metabolitů ve vodách, která při stálém působení nevyvolá negativní účinky na hydrochemický režim recipientů a na mikroorganismy, primární produkci recipientů, planktonní potravní organismy a ryby. Pro stanovení NPK je důležité nejprve provést testy akutní toxicity a navíc test detoxikace (viz Využití testů toxicity ve vodárenství, Využití testů toxicity v čistírenství). Přechodnou kategorií mezi testy akutní a chronické toxicity jsou testy subchronické toxicity, založené na hodnocení fyziologických projevů a růstu s obdržením výsledků v krátké době (během 5 až 7 dní).

Shrnutím všech uvedených charakteristik metodik, testů a vlastních testovacích organismů je využití testovacích organismů v následujících bateriích testů:

1. v případě zjišťování ekologického rizika chemických látek a přípravků se používá baterie testů na řasách, perloočkách a rybách,
2. v případě ekotoxicity a vyluhovatelnosti odpadů se používá baterie testů na řasách, semenech hořčice, perloočkách a rybách,
3. v případě odpadních vod se doplňují baterie o stanovení na okřehku.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III