Názvosloví koordinačních sloučenin
Názvosloví koordinačních sloučenin
|
Studenti budou umět: - základní pravidla pro tvorbu vzorce a názvu koordinačních sloučenin - rozlišit centrální atom a ligandy - názvy a vzorce základních anorganických a organických ligandů |
Koordinační sloučeniny se liší od klasických anorganických sloučenin mechanismem vzniku kovalentní vazby (viz téma Chemická vazba) – tzv. vazbou donor-akceptorovou. Akceptorem je zde centrální atom/ion kovu, donory jsou potom nejrůznější anionty nebo neutrální molekuly, ať už anorganické nebo organické, obsahující volné elektronové páry, π-vazby nebo nepárové elektrony.
Vzorec koordinační částice se píše do hranaté závorky a má tuto obecnou podobu:
[MLaL’bL“c…]x
M … centrální atom – jedná o atom nebo ion kovu; píše se vždy na prvním místě
L, L’, L” … vzorce ligandů nebo jejich zkratky (v případě organických ligandů); ligandy se píší v abecedním pořadí jejich názvů, přičemž toto pořadí je stejné ve vzorci i ve slovním pojmenování
a, b, c … stechiometrické koeficienty
x … náboj koordinační částice; může být kladný, nulový nebo záporný; v případě nenabitého komplexu se nula nepíše
Název komplexu začíná výčtem ligandů s příslušnými číslovkovými předponami. V případě jednoduchých anorganických ligandů se používají jednoduché číslovkové předpony (di, tri, tetra…), v případě organických ligandů nebo pokud by jednoduchá
předpona vedla k záměně – např. disulfato vs bis(sulfato) – použije se číslovková předpona násobná (bis, tris, tetrakis…) a název ligandu se napíše do závorky.
Za názvem posledního ligandu bezprostředně následuje jméno centrálního atomu s příslušnou kationtovou nebo aniontovou příponou (viz Tabulka 2 v tématu Anorganické názvosloví); pokud je centrální atom v oxidačním stavu 0, zůstává jméno
prvku bez přípony. V přehledu níže jsou uvedeny názvy vybraných neutrálních a aniontových ligandů (anorganických i organických). Princip tvorby názvu koordinační částice je osvětlen v řešeném příkladu níže.
Názvy neutrálních ligandů
H2O aqua NH 3 ammin
CO karbonyl NO nitrosyl
C2H8N2 ethylendiamin (en) C 6H6 benzen
Názvy aniontových ligandů
F– fluorido SO 42– sulfato
Cl– chlorido NO 3– nitrato
Br– bromido CO 32– karbonato
I– jodido OH– hydroxido
CN– kyanido H – hydrido
CH3COO– acetato (ac)
O
2- oxido
Řešené příklady
Tato koordinační částice má kladný náboj, její název tedy bude končit kationtovou příponou. Oxidační číslo mědi je v tomto případě +II (molekuly amoniaku i vody jsou elektroneutrální a oxidační číslo centrálního atomu proto odpovídá náboji koordinační částice). Jedná se tedy o ion měďnatý s amoniakem a vodou jako ligandy: diammin–tetraaquaměďnatý kation.
Aby měla koordinační částice náboj 1–, musí být oxidační číslo hliníku +III, název tedy musí končit aniontovou příponou. Jedná se o tetrahydroxidohlinitanový anion.
Příklady k procvičení
1.) Pojmenujte
[CuCl4]2– |
[Cr(NH3)6]3+ |
[Mo(C6H6)2]
|
[FeF6]3- |
K4[Fe(CN)6]
|
H[BF4]
|
[Co(en)3]2(SO4)3
|
[Pt(NH3)4][PtCl4]
|
2.) Napište vzorec
kation diamminstříbrný
|
anion tetrahydroxidoolovnatanový
|
hexakyanidoželezitanový anion
|
kyselina tetrachloridozlatitá
|
tris(acetato)zinečnatan amonný
|
tetrajodidobismutitanový anion
|
tris(sulfato)skanditan sodný
|
nonahydridorhenistan draselný
|