Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

G

galaktosa

zkr. Gal, angl. galactose, aldohexosa, D-enantiomer velmi rozšířen v živočišné říši, diastereoisomer glukosy (liší se konfigurací na uhlíku C4). S glukosou vytváří mléčný disacharid laktosu, je častou součástí cerebrosidů, gangliosidů, mono- a digalakosyldiacylglycerolů v rostlinách. Bývá obsažena v rostlinných polysacharidech. Galaktosa i její deriváty (galaktosamin a N-acetylgalaktosamin) jsou běžnou složkou glykoproteinů.



gangliosidy

angl. gangliosides, polární lipidy, tvořené ceramidem, k němuž je glykosidově vázán lineární nebo větvený oligosacharidový řetězec. Kromě běžných monosacharidů obsahují záporně nabitý zbytek kyseliny sialové. Vyskytují se hlavně v šedé kůře mozkové, podílejí se na rozpoznávání buněk.

GDP

guanosindifosfát, angl. GDP (z guanosine diphosphate), analog ADP, spolu s GTP vytváří dvojici molekul významnou v buněčné energetice a signalizaci (viz G-proteiny).

gen

angl. gene, v klasické genetice "vloha", základní jednotka genetické informace. Hmotnou podstatou genu je určitý úsek DNA, pouze u některých virů RNA. V molekulové genetice se genem rozumí úsek molekuly DNA, který určuje pořadí nukleotidů v některém z typů RNA; prostřednictvím mRNA určuje gen i pořadí aminokyselin v molekule určité bílkoviny. Podle současné definice je gen jakýkoliv úsek DNA, který se transkribuje. U eukaryot bývají mezi kódující sekvence deoxyribonukleotidů (exony) vloženy sekvence nekódující (introny); hovoříme o složených genech. Geny jsou uloženy převážně v chromosomech, existují však i geny extrachromosomální (např. v thylakoidech či mitochondriích buněk eukaryotních organismů, v plasmidech u prokaryot). Z hlediska regulace transkripce dělíme geny na konstitutivní (trvale transkribované), jejichž expresí vznikají produkty (bílkovina nebo RNA) podmiňující základní funkce buňky, dále pak indukovatelné, jejichž transkripce je vyvolána pouze v případě potřeby produktu a naopak reprimovatelné, u nichž je hlavním regulačním mechanismem utlumení (represe) jejich transkripce.

genetika

angl. genetics, biologická věda zabývající se dědičností, tj. přenosem informací mezi generacemi, jakož i proměnlivostí organismů v rámci vývoje (viz fylogeneze). Dnes rozlišujeme klasickou genetiku, sledující dědičnost a proměnlivost různých charakteristických znaků jednotlivých organismů, a molekulovou genetiku, která se snaží tyto jevy vysvětlit na molekulové úrovni a je považována za součást biochemie. Molekulová genetika se také zabývá realizací genetické informace v rámci jednoho organismu resp. jedné buňky; jejími oblastmi zájmu jsou tedy zejména procesy replikace, transkripce a translace. Za zavedení nové vědní disciplíny zvané paleogenetika, která se zabývá změnami lidského genomu v průběhu vývoje od neandrtálských dob, získal S. Pääbo v roce 2022 Nobelovu cenu a fyziologii a lékařství.

genom

angl. genome, úplná genetická informace organismu; soubor všech chromosomálních (podle některých definicí i extrachromosomálních) genů daného organismu.

genomika

angl. genomics, prudce se rozvíjející vědní obor, jehož snahou je určit úplnou primární strukturu (pořadí deoxynukleotidů) DNA studovaného druhu a vytěžit z této znalosti maximum biologicky relevantních informací, zejména identifikovat jednotlivé (pokud možno všechny) geny a určit jejich funkční vztahy (tzv. funkční genomika).

genotyp

angl. genotype, genetická struktura daného organismu, soubor všech jeho dědičně zakotvených vloh (srov. fenotyp).

gen regulační

též gen regulátorový nebo regulátorový gen, angl. regulator gene / gene-regulator, gen kódující strukturu určité regulační bílkoviny (viz operon) nebo regulační RNA (viz siRNA).

gen strukturní

též starším označením cistron, angl. structural gene, gen kódující jeden polypeptidový řetězec. U prokaryot vytváří často několik strukturních genů společně regulovanou jednotku zvanou polycistronní gen (viz operon). U eukaryot jsou součástí strukturního genu i nekódující sekvence – introny.

gen syntetický

angl. synthetic gene, uměle připravený úsek DNA, který může být procesem transkripce v buňce přepsán do podoby RNA.

gestageny

angl. gestagens, skupina steroidních ženských pohlavních hormonů (hlavně progesteron), jejichž funkcí je připravit pohlavní orgány na těhotenství, zajistit jeho udržení a později připravit mléčné žlázy k produkci mléka. Vznikají ve větším množství během druhé poloviny ovulačního cyklu ve žlutém tělísku vaječníků a po oplodnění i v placentě.                                                                                                                                                                                                          

                                                                                                        

Gilbert Walter

americký biochemik (nar. 1932), Nobelova cena (chemie, 1980) za příspěvek ke stanovení sekvence bází v nukleových kyselinách (spolu s F. Sangerem). Studoval chemii a fyziku. V šedesátých letech se začal zabývat strukturou a funkcí nukleových kyselin. Experimentálně potvrdil funkci lac-operonu. V sedmdesátých letech vypracoval spolu s A. Maxamem rychlou chemickou metodu sekvenování DNA, která se však v současnosti využívá jen sporadicky, neboť Sangerova dideoxy-metoda se ukázala z mnoha hledisek efektivnější.

Gilman Alfred Goodman

americký farmakolog a biochemik (1941–2015), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1994) za objev G-proteinů a jejich role při přenosu signálu do buněk (spolu s M. Rodbellem). V 70. letech pracoval s mutantními buňkami, které nebyly schopny správně přenášet signály. Navázal na výzkumy M. Rodbella a prokázal, že bílkoviny přenášející v buňce signály jsou aktivovány jednak interakcí s aktivovaným receptorem, jednak vazbou s GTP; proto byly nazvány G-proteiny.

globin

angl. globin, peptidová část molekuly hemoglobinu. Vytváří dimerní strukturu tvořenou řetězci α a β.

globule roztavená

angl. molten globule, nestabilní mezistupeň svinování bílkovin. Má již vybudovanou základní terciární strukturu, postranní řetězce aminokyselin (zejména hydrofobní) však ještě nejsou zcela fixovány. Předpokládá se, že při sbalování globulárních bílkovin se tento útvar pravidelně vyskytuje, u některých bílkovin byl i experimentálně prokázán.

globuliny

angl. globulins, globulární bílkoviny nerozpustné v destilované vodě, rozpustné však v zředěných roztocích neutrálních solí (viz vsolování). Mohou být naopak vysráženy velkým přídavkem solí, např. síranu amonného (viz vysolování). Mezi globuliny patří mnoho enzymů a krevních glykoproteinů. Nejznámější jsou globuliny krevního séra, které rozdělujme podle pohyblivosti při elektroforéze na frakce α1, α2, β1, β2 a γ; patří mezi ně např. imunoglobuliny, fibrinogen, haptoglobin, hemopexin a orosomukoid.

glukagon

angl. glucagone, lineární peptidový hormon (29 aminokyselin), vylučovaný α-buňkami Langerhansových ostrůvků pankreatu, ale také buňkami sliznice žaludku a dvanáctníku. Podporuje odbourávání zásobních látek, a to zejména glykogenu v játrech a triacylglycerolů v tukové tkáni, ale také tvorbu glukosy z aminokyselin či laktátu v játrech (glukogenese). Má opačné účinky než insulin, působí zvýšení hladiny glukosy (hyperglykemické účinky) a mastných kyselin v krvi. 

glukany

angl. glucans, oligosacharidy a polysacharidy tvořené glukosou. Nejjednoduššími glukany jsou disacharidy maltosa a celobiosa. Polyglukany mohou být lineární nebo větvené; k nejběžnějším patří škrob (amylosa a amylopektin), glykogen a celulosa. Systematická terminologie označuje např. amylosu jako poly-α-(1,4)-D-glukan.

glukogenese

též glukoneogenese nebo neoglukogenese, angl. glucogenesis, biosyntéza glukosy, nejčastěji z pyruvátu, laktátu, meziproduktů glykolysy (např. z 3-fosfoglycerátu vznikajícího v Calvinově cyklu), glycerolu (vznikajícího zejména při hydrolytickém rozkladu triacylglycerolů) nebo z glukogenních aminokyselin. U obratlovců probíhá především v játrech, která přijímají z krve laktát, produkovaný anaerobní glykolysou v některých tkáních (např. ve svalech), a přeměňují ho na glukosu, kterou buď ukládají v podobě glykogenu, nebo ji zpětně vylučují do krevního řečiště (viz Coriho cyklus). Většina enzymů je společných pro glukogenesi a glykolysu; reakce, katalyzované těmito enzymy, jsou za fyziologických podmínek vratné a směr reakce se řídí koncentracemi reaktantů a produktů. Pouze tři reakce v glykolyse jsou silně exergonické, a musí být proto při glukogenesi obcházeny (vedeny jinou cestou): přeměna fosfoenolpyruvátu na pyruvát, fruktosa-6-fosfátu na fruktosa-1,6-bisfosfát a glukosy na glukosa-6-fosfát. Obě metabolické dráhy jsou lokalizovány v  cytosolu. Glukogenese je endergonický proces a vyžaduje energii v podobě ATP.

glukosa


též dextrosa, hroznový nebo krevní cukr, angl. glucose. Patří mezi aldohexosy. Ve vodném roztoku je převážně v cyklické (pyranosové) formě; po ustavení rovnováhy (viz mutarotace) je poměr forem  α a β 36/64, oba anomery jsou v židličkové konformaci. Vyskytuje se volná v říši rostlinné i živočišné; je obsažena v ovoci, medu, rostlinných šťávách, krvi, lymfě atd. Je výchozí látkou pro biosyntézu ostatních sacharidů. Je stavební složkou mnoha oligosacharidů, polysacharidů (viz glukany) i heteroglykosidů. Vyrábí se kyselou nebo enzymovou hydrolýzou škrobu (viz amylasy). Má rozsáhlé použití především v potravinářském průmyslu. V cytosolu buněk je glukosa přeměňována fosforylací pomocí ATP na svůj metabolicky aktivní derivát, glukosu-6-fosfát. Je syntetizována procesem glukogenese, u savců především v jaterních buňkách (viz Coriho cyklus); posledním krokem syntézy je hydrolýza glukosa-6-fosfátu v endoplasmatickém retikulu. Buněčnou membránou prochází obvykle pasivním transportem pomocí bílkovinných přenašečů, membránou buněk ledvinových tubulů a buněk střevního epitelu je přenášena mechanismem sekundárního aktivního transportu symportem se sodnými ionty. Účinkem mikroorganismů podléhá kvasným procesům (viz fermentace), z nichž biotechnologicky nejvýznamnější je přeměna na ethanol a na laktát; řízenou fermentací z ní lze vyrábět i 1-butanol, aceton, glycerol nebo citronovou kyselinu. Glukosa je významným zdrojem energie organismu savců, proto se ve formě vodných roztoků užívá k infuzím při léčbě různých patologických stavů. Pro označení obsahu glukosy v krvi se používá termín glykemie. V moči zdravých jedinců je glukosa přítomna ve velmi nízké koncentraci, neboť je v ledvinách intenzivně resorbována z primární moči (viz glukosurie). Enzymem glukosaisomerasou (EC 5.3.1.5) může být glukosa přeměněna na mnohem sladší fruktosu; toho se využívá při výrobě fruktosového sirupu, který se používá v potravinářství.

glukosaoxidasa

angl. glucose oxidase, EC 1.1.3.4, enzym ze třídy oxidoreduktas, katalyzující reakci β-D-glukosa + O2  → δ-D-glukonolakton + H2O2, glykoprotein obsahující FAD jako prostetickou skupinu. Používá se v klinické biochemii ke stanovení glukosy, v potravinářství k odstraňování zbytků kyslíku a glukosy a k biotechnologické výrobě glukonové kyseliny.

glukosa-6-fosfát

angl. glucose-6-phosphate, klíčový meziprodukt metabolismu sacharidů. Vzniká fosforylací glukosy (glukosa + ATP → glukosa-6-fosfát + ADP), jakož i vratnými isomeracemi z glukosa-1-fosfátu nebo z fruktosa-6-fosfátu. Hydrolytickým odštěpením fosfátové skupiny v endoplasmatickém retikulu z něj vzniká glukosa, dehydrogenací pomocí NADP+ v pentosovém cyklu 6-fosfoglukonolakton.
                                                                              

glukosidy

angl. glucosides, glykosidy obsahující glukosu jako sacharidovou složku. Patří sem zejména glukosové disacharidy sacharosa a maltosa, ale i některé přírodní  a syntetické heteroglykosidy. Jako příklad je zde uveden salicin z vrbové kůry, prekurzor kyseliny salicylové, která je významným rostlinným hormonem. 

                                                                                            

glukosurie

angl. glucosuria, zvýšená koncentrace glukosy v moči, typický příznak cukrovky (diabetes mellitus). Glukosurie je též označení koncentrace glukosy v moči (u zdravých jedinců to je 0,06 až 0,08 mmol/l).

glutamátdehydrogenasa

zkr. GDH, angl. glutamate dehydrogenase, (EC 1.4.1.2; EC 1.4.1.3; EC 1.4.1.4), enzym ze třídy oxidoreduktas, katalyzující oxidační deaminaci glutamové kyseliny. Tato reakce probíhá u savců v mitochondrii. Patří k významným krokům katabolismu aminokyselin; 2-oxoglutarát je nejvýznamnějším sběračem aminoskupin (transaminace) a glutamátdehydrogenasová reakce zajišťuje regeneraci tohoto substrátu. Vzniká tak jakýsi cyklus, umožňující odstranit aminoskupinu z různých aminokyselin.

glutamin

Gln nebo Q, angl. glutamine, proteinogenní neesenciální glukogenní aminokyselina, amid glutamové kyseliny, významný meziprodukt metabolismu dusíkatých látek. Tvoří zásobu metabolicky aktivního dusíku, zejména u rostlin. Je syntetizován amidací γ-karboxylové skupiny glutamové kyseliny za spotřeby ATP (glutaminsynthetasa, EC 6.3.1.2, jedna z možností detoxifikace amoniaku). Z jeho amidového dusíku může být v cytosolu eukaryotních buněk syntetizován karbamoylfosfát. Glutamin je donorem dusíku při biosyntéze purinových nukleotidů. Vedle alaninu (viz alaninový cyklus) přenáší aminový dusík ze svalů do jater; při katabolickém odbourávání proteinů ve svalech koncentrace glutaminu v krevní plasmě výrazně roste.

glutathion

zkr. GSH, angl. glutathione, tripeptid (γ-Glu-Cys-Gly) s netypickou peptidovou vazbou vycházející z γ-karboxylu glutamové kyseliny.
Nachází se v buňkách všech živočichů a většiny rostlin i bakterií v poměrně vysoké koncentraci (0,1 až 10 mmol/l). Působí jako kofaktor důležitých oxidoreduktas; může být oxidován tak, že mezi dvěma molekulami glutathionu vzniká disulfidový můstek (vzniká tak oxidovaný glutathion, zkr. GSSG). Poměr oxidovaného a redukovaného glutathionu určuje redoxní potenciál cytosolu. Glutathion se podílí na transportu některých aminokyselin do buněk.  Působí jako antioxidant (chrání před oxidačním stresem), neboť může být oxidován peroxidem vodíku: 2 GSH + H2O2 → GSSG + 2 H2O (enzym glutathionperoxidasa, EC 1.11.1.9); vzniklý oxidovaný glutathion je pak redukován: GSSG + NADPH + H+ → 2 GSH + NADP+ (glutathionreduktasa, EC 1.8.1.7).                                                                                                     

gluten

též lepek, angl. gluten, pružná hmota izolovaná z obilné mouky po vyprání vodou. Jeho sušina obsahuje až 80 % bílkovin, jeho hlavními složkami jsou glutein a gliadin. Vlastnosti lepku (pružnost a tažnost) charakterizují technologickou jakost mouky. Osoby, které nesnášejí lepek v potravě, musejí dodržovat bezlepkovou dietu (např. děti trpící celiakií). Bílkoviny obsažené v lepku obsahují méně některých esenciálních aminokyselin než bílkoviny živočišné, a jsou proto považovány z hlediska výživy za neplnohodnotné.

glyceraldehyd-3-fosfátdehydrogenasa

angl. glyceraldehyde-3-phosphate dehydrogenase, EC 1.2.1.12, enzym ze třídy oxidoreduktas, který v glykolyse (jediná redoxní reakce této metabolické dráhy) katalyzuje reakci glyceraldehyd-3-fosfát + NAD+ + Pi → 1,3-bisfosfoglycerát + NADH + H+ + H2O. Kromě dehydrogenace aldehydové skupiny zajišťuje tedy také připojení fosfátového zbytku k vzniklému karboxylu; tento fosfát je v dalším kroku v procesu glykolysy přenesen na ADP (substrátová fosforylace). Stejný enzym katalyzuje zpětnou reakci při glukogenesi.

glycerol

1,2,3-propantriol, též glycerin (zastaralý název), angl. glycerol, HOCH2-CHOH-CH2OH; viskózní hygroskopická kapalina sladké chuti, dobře rozpustná ve vodě. Je součástí acylglycerolů (mono-, di- a triacylglyceroly, fosfatidy, lysofosfolipidy). Vyrábí se z tuků (esterů glycerolu s vyššími mastnými kyselinami) alkalickou hydrolýzou (je vedlejším produktem při výrobě mýdel); vyrobit jej lze též z propylenu nebo akroleinu. Používá se v kosmetice, potravinářství, farmacii, k výrobě alkydových pryskyřic a výbušnin. Vzniká v organismech jako produkt při trávení zmýdelnitelných lipidů nebo redukcí dihydroxyacetonfosfátu s následnou defosforylací. Do metabolismu vstupuje po aktivaci fosforylací, při níž vzniká sn-glycerol-3-fosfát, který může být dehydrogenací převeden na meziprodukty glykolysy (obvykle dihydroxyacetonfosfát), které mohou být katabolicky odbourány, nebo naopak vstoupit do následných anabolických procesů.

glycidy

angl. glycides, starší název pro sacharidy. Pojem se používá v teorii výživy, kde se rozlišují glycidy pomalé a rychlé, podle toho, jak rychle jsou katabolizovány a tedy jak rychle se z nich uvolňuje energie.

glycin

Gly nebo G, aminoethanová kyselina, angl. glycine, nejjednodušší aminokyselina, jediná achirální proteinogenní aminokyselina, neesenciální (syntetizována ze serinu nebo glyoxylátu). Je obsažen ve větším množství hlavně v kolagenu a elastinu; je výchozím metabolitem pro biosyntézu purinových bází a hemu. V mozku se podílí na excitačních (budivých) účincích glutamové kyseliny; je významný zejména pro ukládání informací. V mozkovém kmeni, hřbetní míše a v sítnici oka obratlovců má důležitou funkci jako inhibiční (tlumivý) neurotransmiter.

glykace

angl. glycation, neenzymová reakce bílkovin se sacharidy, zejména s glukosou. V organismu může reverzibilně reagovat aldehydová skupina přítomné glukosy s aminoskupinami v postranním řetězci lysinu nebo s primárními aminoskupinami na N-koncích peptidových řetězců za vzniku Schiffových bází, z nichž pak přesmykem vznikají stálé sloučeniny. V klinické biochemii se stanovuje glykovaný hemoglobin u diabetiků; jeho koncentrace je zvýšena při dlouhodobě vysoké koncentraci glukosy v krvi.

glykany

angl. glycans, synonymum pro oligo- a polysacharidy, pojem užívaný zejména pro označení sacharidové části glykoproteinů.

glykémie

angl. glycemia, koncentrace glukosy v krvi (resp. v krevním séru). Referenční hodnoty u člověka jsou 4 až 6 mmol/l (na lačno). Zvýšené hodnoty glykemie (hyperglykémie) se objevují při cukrovce (diabetes mellitus). Příliš nízké hodnoty (hypoglykémie), způsobené např. předávkováním insulinem, mohou vyvolat poruchy činnosti mozku, projevující se slabostí, třesem, zmateností až bezvědomím. Stanovení glykémie patří k nejčastějším klinicko-biochemickým vyšetřením.

glykogen

též živočišný škrob, angl. glycogen, polysacharid, vysoce větvený polymer glukosy (polyglukan) s glykosidovými vazbami  α(1→4) a α(1→6). Jakožto rezervní látka uvolňuje při nedostatku energie glukosu (resp. glukosa-1-fosfát, viz glykogenolysa). Je uložen zejména ve svalech a játrech; je též obsažen v houbách a kvasinkách. Rychlosti syntézy glykogenu (glykogenese) a jeho odbourávání (glykogenolysa) jsou složitě řízeny hormony insulinem, adrenalinem a glukagonem.

glykogenese

angl. glycogenesis, biosyntéza glykogenu. Výchozím metabolitem je glukosa-6-fosfát, který isomeruje na glukosa-1-fosfát. Ten se aktivuje reakcí s uridintrifosfátem (UTP) za vzniku UDP-glukosy; tento vysokoenergetický metabolit slouží jako donor glukosylového zbytku, který je transferasou glykogensynthasou (EC 2.4.1.11) přenášen na neredukující konec rostoucího glukanového řetězce. K větvení glykogenu dochází přenosem oligosacharidových zbytků z volných neredukujících konců molekuly na uhlíkové atomy C6, čímž vzniká rozvětvení vazbou α(1 → 6); tento přechod zajišťuje větvící enzym (EC 2.4.1.18).


glykogenolysa

štěpení glykogenu, angl. glycogenolysis. Tento proces zajišťují enzymy ze skupiny fosforylas, které přenášejí glukosylové zbytky z neredukujících konců glukanových řetězců glykogenu na anorganický fosfát (reakce se účastní pyridoxalfosfát jako prostetická skupina glykogenfosforylasy EC 2.4.1.1); tím přímo (bez účasti ATP) vzniká molekula glukosa-1-fosfátu, která je dále isomerována na glukosa-6-fosfát a může vstoupit do katabolických procesů (glykolysy, pentosového cyklu). Možnost rychlého štěpení glykogenu současně na mnoha neredukujících koncích objasňuje, proč je výhodné, aby zásobní polysacharid byl bohatě větven. Fosforolytické štěpení se však nemůže uplatnit v místě větvení řetězce; proto se glykogenolysy účastní i odvětvující enzymy, které větvení ruší přenosem krátkých oligosacharidových řetězců na neredukující konce, nebo je odštěpují hydrolyticky. Za objev dráhy katalytické přeměny glykogenu získali roku 1947 C. F. Cori a jeho manželka G. T. Coriová Nobelovu cenu.

glykolipidy

angl. glycolipids, polární lipidy obsahující kovalentně vázané sacharidy jako součást polární hlavice. K nejdůležitějším patří cerebrosidy (sfingolipidy  
obsahující monosacharid – glukosu nebo galaktosu), gangliosidy (sfingolipidy s rozvětveným oligosacharidovým řetězcem) a mono- a digalakosyldiacylglyceroly, vyskytující se v některých membránách rostlin.


glykolysa

též Embdenovo–Meyerhofovo–Parnasovo schéma, angl. glycolysis, základní katabolický proces, při němž se molekula
glukosy štěpí na dva tříuhlíkaté fragmenty. Stechiometricky nejjednodušší je štěpení na laktát (mléčnou kyselinu): C6H12O6 → 2 C3H6O3; buňka zde získá energii ve formě dvou molekul ATP. Protože do vlastního procesu glykolysy nevstupuje molekulový kyslík, hovoří se někdy o anaerobní glykolyse. Glykolysa je hlavním zdrojem energie pro řadu fermentujících mikroorganismů (laktobacilů, kvasinek alkoholového kvašení), ale také pro červené krvinky a svalové buňky pracující v anaerobním režimu. Tříuhlíkaté produkty glykolysy mohou vstoupit do dalších katabolických procesů, které mohou poskytnout další energii (celkem maximálně 38 ATP na jednu molekulu glukosy). Glykolysa je lokalizována v cytosolu prokaryotních i eukaryotních buněk. Za výsledky získané při výzkumu fermentace cukrů a fermentačních enzymů získali A.Harden a C.H. von Euler-Chelpin roku 1929 Nobelovu cenu. 

                           

glykoproteiny

angl. glycoproteins, bílkoviny, které mají na peptidový řetězec kovalentně vázané monosacharidy nebo oligosacharidy. Jsou zcela běžné u rostlin i živočichů. Mezi glykoproteiny patří mnohé enzymy, bílkovinné hormony, téměř všechny plasmové (krevní) bílkoviny a většina integrálních membránových bílkovin. Zatímco peptidová část molekuly je syntetizována na ribosomu, sacharidové složky jsou připojovány enzymovými kotranslačními nebo posttranslačními modifikacemi, u eukaryot v endoplasmatickém retikulu a v Golgiho komplexu. Sacharidová část může být vázána O-glykosidovou vazbou na postranní řetězec aminokyselin serinu a threoninu (O-glykoproteiny) nebo N-glykosidovou vazbou na postranní řetězec asparaginu (N-glykoproteiny). Sacharidová část slouží např. jako ochrana před proteolytickými enzymy, uplatňuje se v buněčném rozpoznávání, zvyšuje rozpustnost proteinů atd.; u mnoha glykoproteinů však není funkční význam glykosylace dosud zcela jasný.

glykosidasy

angl. glycosidases, enzymy ze třídy hydrolas (EC 3.2.-.-) štěpící glykosidové vazby. Patří sem zejména enzymy štěpící oligosacharidy a polysacharidy (amylasy, invertasa) a také nukleosidasy štěpící N-glykosidovou vazbu (EC 3.2.2.-).

glykosidy

angl glycosides, deriváty cyklických forem sacharidů, u nichž je poloacetalová hydroxyskupina nahrazena buď cukerným zbytkem (vznikají tak oligosacharidy), nebo strukturou necukerného charakteru zvanou aglykon (heteroglykosidy). Glykosidy odvozené od pyranos se nazývají pyranosidy, od furanos furanosidy. Podle druhu sacharidu, který je základem glykosidu, se rozeznávají ribosidy, glukosidy, galaktosidy atd., podle prostorové orientace substituovaného poloacetalového hydroxylu se rozlišují α-glykosidy nebo β-glykosidy. Vazba aglykonu může být zprostředkována atomem kyslíku (O-glykosidy), síry (S-glykosidy) nebo dusíku (N-glykosidy). (Podle přesného názvosloví organické chemie se N-glykosidy řadí do skupiny glykosylaminů.) Mezi glykosidy patří kromě oligosacharidů řada biochemicky důležitých sloučenin, např. všechny nukleosidy patří do skupiny β-(deoxy)ribofuranosidů. Na obrázku je jako příklad heteroglykosidu znázorněn vzorec amygdalinu, který je příčinou hořké chuti mandlí a jader peckovin; jeho cukernou složku tvoří β-gentiobiosa (6-O-β-D-glukopyranosyl-β-D-glukosa).

glyoxysom

angl. glyoxysome, specialisovaný typ peroxisomu v rostlinných buňkách. Probíhají v něm některé reakce související s fotorespirací, β-oxidace mastných kyselin a zejména klíčové reakce glyoxylátového cyklu.

Goldstein Joseph Leonard

americký molekulární genetik (nar. 1940), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1985) za objevy týkající se regulace metabolismu cholesterolu (spolu s M. S. Brownem). Po ukončení studia chemie (bakalářský stupeň) a medicíny pracoval v Bostonu (spolu s M. S. Brownem) jako internista; v dalších letech se pak zabýval genetickými příčinami způsobujícími akumulaci krevního cholesterolu u pacientů s infarktem myokardu. V roce 1972 přesídlil do Dallasu (Texas), kde s M. S. Brownem prokázali, že hypercholesterolemie (nepřiměřeně vysoká koncentrace cholesterolu v krevním séru) bývá spojena s deficitem buněčných receptorů pro LDL; úbytek počtu těchto receptorů snižuje schopnost organismu odstraňovat cholesterol, což zpětně zvyšuje jeho koncentraci v krvi.

gonadotropiny

též gonadotropní hormony, angl. gonadotropins, hormony vylučované adenohypofýzou, které stimulují činnost pohlavních žláz a vylučování steroidních pohlavních hormonů. Patří mezi ně např. prolaktin (laktotropin, laktogenní hormon, mamotropin), folitropin (folikuly stimulující hormon, FSH) a luteotropin (luteotropní hormon, LH).

G-proteiny

angl. G-proteins, bílkoviny s GTPasovou aktivitou (EC 3.6.5.1; EC 3.6.5.2) podílející se na mnoha buněčných procesech. Nejlépe prostudované jsou G-proteiny tvořené třemi podjednotkami α, β a γ (heterotrimerní G-proteiny). V neaktivní formě tvoří tyto podjednotky heterotrimer, přičemž na podjednotku α je navázán GDP; v této podobě G-protein interaguje s (neaktivovaným) receptorem. Pokud je receptor aktivován (např. vazbou hormonu či jiného agonisty), vyvolá v G-proteinu konformační změny, GDP vázaný na podjednotku α se vymění za GTP a G-protein přejde do aktivního stavu. Podjednotka α se pak oddělí a naváže se na další enzym signální kaskády (např. fosfolipasu C nebo adenylátcyklasu), čímž ho aktivuje k syntéze druhého posla. Pak podjednotka α přejde zpět do neaktivní formy tím, že z navázané molekuly GTP hydrolyticky odštěpí Pi (GTPasová aktivita, srov. ATPasy).
Za objev G-proteinů a jejich role při přenosu signálu do buněk získali v roce 1994 A. G. Gilman a M. Rodbell Nobelovu cenu.

grana

angl. grana, membránové útvary v chloroplastech, sloupce thylakoidů.

Greider Carol Widney

americká molekulární bioložka (nar. 1961), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2009) za příspěvek k pochopení funkce telomer a enzymu telomerasy (spolu s E. H. Blackburn a J. W. Szostak). V mládí trpěla těžkou dislexií; snaha o překonání tohoto handicapu ji, podle vlastních slov, vedla ke schopnosti činit ve vědě originální a neočekávaná rozhodnutí. V roce 1984, kdy působila jako postgraduální studentka E. Blackburn, objevila enzym telomerasu a dlouhodobě se pak věnovala studiu jejího vlivu na mnohé aspekty buněčného života.

GTP

z angl. guanosine triphosphate, guanosintrifosfát, analog ATP. Vzniká např. v citrátovém cyklu substrátovou fosforylací (při štěpení sukcinyl-CoA, sukcinyl-CoA-ligasa, EC 6.2.1.4)  nebo enzymovou fosforylací GDP (GDP + ATP → GTP + ADP, nukleosiddifosfátkinasa, EC 2.7.4.6). Jeho štěpení na GDP a Pi dodává energii některým reakcím, katalyzovaným ligasami. Dodává fosfát při přeměně oxalacetátu na fosfoenolpyruvát v glukogenesi. Uplatňuje se při translaci, kde je na připojení jedné aminokyseliny k rostoucímu peptidovému řetězci zapotřebí rozštěpit dvě molekuly GTP. Jeho cyklizací, katalyzovanou guanylátcyklasou (EC 4.6.1.2), vzniká významný druhý posel cGMP. Klíčovou roli hraje v činnosti G-proteinů.

guanin

2-amino-6-hydroxypurin (na obr. zachycen v obvyklejší keto-formě), angl. guanine, jedna z purinových bází nukleových kyselin.       

Guillemin Roger Charles Luis

Roger Guillemin.jpgnar. 1924, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1977) za objevy týkající se peptidových hormonů produkovaných mozkem (spolu s A. V. Schallym). Narodil se ve Francii, od roku 1953 působí převážně v USA, kde v roce 1963 získal občanství. Prokázal platnost hypotézy, že hypothalamus produkuje hormony (liberiny a statiny), které řídí činnost předního laloku hypofýzy. Podařilo se mu izolovat, analyzovat a posléze syntetizovat thyreotropin-releasing hormon (TRH, též thyreoliberin, který uvolňuje z hypofýzy thyreotropní hormon) a growth hormone-releasing hormone (GHRH, též somatoliberin, který uvolňuje růstový hormon) a somatostatin, který naopak uvolňování růstového hormonu tlumí. Guillemin také objevil neuromodulátory endorfiny.

Stránka:  1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE