angl. gene, v klasické
genetice "vloha", základní jednotka genetické informace. Hmotnou podstatou genu je určitý úsek DNA, pouze u některých virůRNA. V molekulové genetice se genem rozumí úsek molekuly DNA, který určuje pořadí nukleotidů v některém z typů RNA; prostřednictvím mRNA určuje gen i pořadí aminokyselin v molekule určité bílkoviny. Podle současné definice je gen jakýkoliv úsek DNA, který se transkribuje. U eukaryot bývají mezi kódující sekvence deoxyribonukleotidů (exony) vloženy sekvence nekódující (introny); hovoříme o složených genech. Geny jsou uloženy převážně v chromosomech, existují však i geny extrachromosomální (např. v thylakoidech či mitochondriích buněk eukaryotních organismů, v plasmidech u prokaryot). Z hlediska regulace transkripce dělíme geny na konstitutivní (trvale transkribované), jejichž expresí vznikají produkty (bílkovina nebo RNA) podmiňující základní funkce buňky, dále pak indukovatelné, jejichž transkripce je vyvolána pouze v případě potřeby produktu a naopak reprimovatelné, u nichž je hlavním regulačním mechanismem utlumení (represe) jejich transkripce.