Sinice (též Cyanobacteria) jsou jednobuněčné či vláknité autotrofní prokaryotické organismy. Patří mezi gramnegativní bakterie. Buněčná stěna je vrstevnatá, složená z mureinu a kyseliny diaminopimelové, dále je bez struktur, hladká, chybí ostny a výrůstky. V přírodě tvoří sinice povlaky na ponořených předmětech, rostlinách, ve vlhkém bahně, v půdě, na smáčených skalách, kůře a listí stromů. Některé žijí endoliticky, rozpouštějí kamenný podklad a vegetují pod ním, jiné zase srážejí vápenec a vytvářejí travertiny a sintry. Symbioticky žijí s houbami a vytvářejí lišejníky, ve kterých představují gonidiovou složku. Sinice mají širokou ekologickou valenci, co se týče rozmezí teplot, přežívají teploty 45 °C až 70 °C (dokonce i –190 °C). Při sběru sinic je důležité sbírat sinice i se substrátem, na kterém rostou. Určuje se živý materiál (skladováním podléhá vzorek rozkladu). Jako konzervaci je možné použít roztok 2 % až 3 % formaldehydu, který není tolik drastický a buňky nerozrušuje.

Jednobuněčné druhy mají kulovité, oválné, vejčité a paličkovité buňky. Koloniální druhy mají ve slizu nepravidelně či pravidelně umístěné buňky v řadách kolmých na sebe. Vláknité druhy mají buňky nepravidelné, soudečkovité, spirálovité, válcovité a velmi krátké, s náznakem větvení. Vnější slizový obal je často široký s velkým obsahem slizu. Vlákno, tj. trichom se v pochvě pohybuje. Fotosyntetické pigmenty jsou chlorofyl-a, β-karoten, xantofyly a fykobiliny. Obsah buněk je modrozelený, sivomodrý, olivově zelený nebo žlutozelený. Sinice mají schopnost chromatické adaptace. Pro sinice jsou charakteristické heterocysty, akinety a aerotopy. Podílejí se na tvorbě vodních květů, jejichž vznik souvisí s  postupující eutrofizací a s následnou produkcí toxinů (cyanotoxinů). K rozmnožování sinic slouží hormogonie (tj. ložiska uvolněných vláken či části vláken), jiné druhy vytvářejí endospory (tvořící se endogenně) a exospory (uvolňující se do okolí) a popř. planokoky.

V případě vodárenství, je zvýšený výskyt sinic v surové a upravované vodě, spojen s problematikou organoleptických závad. Indikátory zbarvení vody do barvy modré, šedozelené a žluté, jsou např. rody sinic Microcystis, Anabaena, Aphanizomenon a Oscillatoria. Krvavou barvu způsobuje přemnožení rodu Oscillatoria. Při přemnožení dávají sinice vodě travnatý, plísňovitý a řeřichovitý pach, při hojném výskytu sinic je pach hnilobný a kořenovitý, pachuť vody je nasládlá.

V  přehledu Zjednodušené členění třídy Cyanophyceae je uvedeno taxonomické členění třídy Cyanophyceae do jednotlivých taxonomických jednotek, tj. řádů, podle určitých znaků a vlastností. V případě bližšího taxonomického určování je nutno použít podrobnou taxonomickou literaturu.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III