Eutrofizací se v praxi označuje proces znehodnocování a zhoršování kvality povrchové vody. Jedná se o složitý proces obohacování stojatých a tekoucích povrchových vod živnými minerálními látkami, které zpětně vedou ke zvýšení biologické produkce a k nežádoucímu zarůstání vodního biotopu. Obecně je za příčinu eutrofizace považována zvýšená koncentrace biogenních makroelementů, sloučenin dusíku a fosforu. Tento fakt je ale velmi zjednodušený, protože na eutrofizaci a tedy zhoršování kvality vody se podílí zejména biocenóza a probíhající biologické pochody. Povrchová voda s vysokým obsahem dusíku, fosforu a dalších biogenních prvků je nezávadná do té doby, než se v ní vyskytnou bakterie, sinice, řasy a živočichové, jejichž biologickou činností se její kvalita začne zhoršovat.

Prvotním signálem (viz obr. 1a–d) počínající eutrofizace na vodním biotopu je nárůst planktonních sinic, řas a vodních makrofyt. Dále dochází ke zhoršování hydrochemického a kyslíkového režimu, ke vzniku a hromadění jedovatých plynů, k nepříznivým kyslíkovým poměrům u dna a ke zmenšení produkční plochy nádrží zarůstáním. Biocenóza fytoplanktonu je poměrně chudá, zvyšuje se zákal a tudíž se snižuje průhlednost vody, v jednotlivých vrstvách vody během letní stratifikace jsou zaznamenány značné změny koncentrace kyslíku a zvýšení koncentrace živin. Eutrofizace, která je představována postupným zvyšováním trofie nádrže v průběhu vývoje a zrání nádrže (posun oligotrofního charakteru na eutrofní), se nazývá eutrofizace přirozená. Tento proces je nevratný a má narůstající intenzitu. Indukovaná eutrofizace je způsobena zejména přísunem biogenních prvků odpadními vodami, přísunem hnojiv a výluhů z hnojiv. Indukovaná eutrofizace je projevem působení člověka na původní strukturu ekosystému a tento proces je neustále urychlován. Vysokou primární produkcí v epilimniu dochází k vyčerpání kyslíku z hypolimnia a navození anaerobních poměrů, sedimenty obsahují sirníky železa. Tento případ je označován jako razantní eutrofizace.

Kalamitou v eutrofizaci je vytvoření vodního květu, monokultury sinic, kdy ve spodních vrstvách postižených lokalit dochází k deficitu kyslíku, ke zvýšení koncentrace železa a manganu a v horších případech k tvorbě sirovodíku a metanu. K vytvoření vodního sinicového květu stačí množství 10 µg fosforu v jednom litru vody. S eutrofizací souvisí i vegetační zabarvení.

 

---

	Obr. 1a: Masivní povlaky řas a sinic při postupující eutrofizaci na nádržích.
	Obr. 1b: Celkový pohled na hladinu nádrže s masivními nárosty sinic a řas.
	Obr. 1c: Plovoucí koláče sinic rodu Oscillatoria na hladině eutrofního rybníka.
	Obr. 1d: Vlající vlákna zelených řas rodu Cladophora a Stigeoclonium v toku, jedná se o indikaci bodového zdroje eutrofizace.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III