Lišejníky (viz obr. 1) mají zcela zvláštní postavení, jejich tělo je tvořeno dvěma organismy systematicky odlišných skupin. Lišejníky vznikají na základě symbiotického vztahu řasové či sinicové složky, tj. fykobiontu a houbové složky, tj. mykobiontu. (Na tvorbě lišejníku se ze sinic podílí rody Chroococcus, Gloeocapsa, Scytonema, Nostoc, ze zelených řas rody Coccomyxa, Cystococcus, Trebouxia, Chlorella, Trentepohlia, z hub skupina Ascomycetes.) Stélka může být korovitá, lupenitá či keříčkovitá a někdy připomíná vzhled vyšších rostlin. Ve stélce většinou převažuje složka houbová, konečný tvar lišejníku určuje složka řasová. (V případě naprosté dominance houbové složky vzniká stélka korovitá, pevně přichycená k substrátu.) Produktem látkové výměny jsou lišejníkové substance, které se u hub či řas nevyskytují. Tyto látky zabarvují stélku červeně, zeleně, žlutě, šedě až křídově bíle. Lišejníky mají schopnost fotosyntézy. Nacházejí se v přírodě na biotopech, kde konkurence ostatních druhů je velmi nízká (tzv. pionýrské druhy), snášejí dlouhodobé sucho a vyžadují vysokou světelnou intenzitu. Ve vodě žijí přisedle na kamenech, např. rod Verrucaria.

 

---

Obr. 1: Zástupce lišejníků Cladonia sp.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III