Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

M

MacKinnon Roderick

Roderick MacKinnonamerický biofyzik a neurovědec (nar. 1956), Nobelova cena (chemie, 2003) za strukturní a mechanistické studie iontových kanálů. Studoval biochemii a medicínu, jeho mimořádné nadání mu umožnilo používat ve výzkumu složité biofyzikální metody. Pomocí nich se mu podařilo na atomové úrovni vysvětlit funkci transmembránových proteinů, které selektivně a řízeně přenášejí zejména vápenaté a draselné ionty, čímž zajišťují mnohé fyziologické funkce.

Macleod John James Rickard

skotský fyziolog (1976–1935), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1923) za objev insulinu (spolu s F. G. Bantingem). Byl vynikající učitel a organizátor vědy. Prameny se shodují v názoru, že jeho hlavní přímou zásluhou na objevu insulinu bylo, že umožnil F. G. Bantingovi a C. H. Bestovi pracovat ve své laboratoři. Vzhledem k tomu, že Best ukončil studia medicíny až v roce 1925, nebyla mu Nobelova cena udělena. Aby zdůraznil svůj nesouhlas s tímto rozhodnutím, Banting se s ním o svoji polovinu ceny rozdělil.

malát

angl. malate, dianion jablečné kyselin, v biologických systémech se vyskytuje obvykle v L-konfiguraci. Je meziproduktem citrátového cyklu a procesu fixace oxidu uhličitého u rostlin C4 a CAM. Je také významným účastníkem malát-pyruvátového cyklu a malát-aspartátového kyvadla. Oxidační dekarboxylace malátu pomocí jablečného enzymu (EC 1.1.1.40, angl. malic enzyme) je důležitým zdrojem (redukovaného) NADPH v cytosolu.

malonyl-CoA

angl. malonyl-CoA, –OOC-CH2-CO-S-CoA, produkt karboxylace acetyl-CoA (acetyl-CoA-karboxylasa, EC 6.4.1.2), prekursor biosyntézy mastných kyselin. Rychlost jeho syntézy je nejdůležitějším regulačním krokem tohoto anabolického procesu.

maltosa

též sladový cukr, angl. maltose, redukující disacharid tvořený dvěma zbytky glukosy v pyranosové formě, spojenými glykosidovou vazbou α(1 → 4). Je základní stavební jednotkou škrobu 
a glykogenu. Vyrábí se enzymovou hydrolýzou škrobu (β-amylasa, EC 3.2.1.2); při výrobě piva tvoří podstatnou složku mladiny. Maltosa se používá jako výživný přídavek ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu (je mnohem méně sladká než glukosa při stejné výživové hodnotě). Bývá také složkou mikrobiologických živných medií.

mannosa

angl. mannose, aldohexosa, epimer glukosy, součást mnoha polysacharidů řas, kvasinek a vyšších rostlin. Je běžnou součástí sacharidových složek glykoproteinů.

McClintock Barbara

Barbara McClintockamerická genetička (1902–1992), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1983) za objev mobilních genetických elementů. Vystudovala botaniku na Cornellově univerzitě (USA). Ve 40. a 50. letech studovala cytogenetické vlastnosti rostlin (zejména kukuřice) a prokázala, že určité části chromosomů (určité genetické elementy) se mohou pohybovat jak v rámci jednoho chromosomu, tak i mezi nimi. Tyto elementy se dnes nazývají transposony (angl. transposons). Tato idea byla vědeckou obcí celkem jednomyslně odmítnuta, v 70. letech, díky pokroku molekulárně-genetických metod, byla však jednoznačně potvrzena. Ukazuje se, že transposony jsou v genetickém materiálu běžně přítomny. Například lidský genom je z více než 40 % tvořen těmito elementy. Barbara McClintock se stala první Američankou, která získala samostatně Nobelovu cenu.

meióza

též redukční dělení, angl. meiosis, proces, při němž se diploidní buňka (s plným počtem chromosomů, 2n) rozdělí na dvě haploidní buňky (s polovičním počtem chromosomů, n). Meiózou vznikají pohlavní buňky, probíhá i při sporulaci kvasinek.

Mello Craig Cameron

americký molekulární biolog a lékař (nar. 1960), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2006) za objev RNA-interference – tlumení exprese genů dvouřetězcovou RNA (spolu s A. Z. Firem). Bakalářský stupeň vzdělání získal v biochemii, doktorát pak v biologii. V 90. letech spolu s A. Z. Firem studovali na červu Caenorhabditis elegans možnost potlačení exprese genu pomocí jemu příslušné mRNA; ukázalo se, že ani templátová, ani kódující sekvence RNA expresi netlumí, zato dvouřetězcová mRNA je schopna velmi účinně zabránit syntéze daného proteinu. Své výsledky publikovali v roce 1998 a pozorovaný jev nazvali RNA-interference (RNAi); objev se setkal s nebývalou, dosud neutuchající vlnou zájmu. Ukázalo se totiž, že ač k potlačení exprese genů tímto mechanismem dochází v buňkách eukaryot přirozenou cestou, lze ji vyvolat i uměle. Byla tak získána nová cesta pro biologický výzkum i praktické aplikace (viz A. Z. Fire).

membrána biologická

též biomembrána, angl. biological membrane, 6 až 10 nm tlustá buněčná struktura tvořená dvojvrstvou polárních lipidů, do níž jsou začleněny membránové bílkoviny. Polární lipidy jsou orientovány tak, že jejich hydrofobní část (acylové řetězce) směřuje dovnitř membrány a hydrofilní polární hlavice ven, kde interagují s vodou. Díky hydrofobním interakcím je tato struktura dosti stabilní, přičemž jednotlivé molekuly polárních lipidů se mohou celkem volně pohybovat do stran (laterální difuze); za fyziologických podmínek jsou lipidy ve formě "dvojrozměrné kapaliny". Takto popisovaná struktura odpovídá dnes obecně přijímanému modelu tekuté mozaiky (angl. fluid mosaic model). Chemické složení lipidové frakce membrán se liší podle druhu organismu i podle druhu membrány (podle orgánů, organel apod.); často se dokonce podstatně liší i složení jednotlivých lipidových vrstev jediné membrány. Bílkoviny tvoří 20 až 80 % hmotnosti membrány a zajišťují její specifické funkce. Hlavní funkcí membrán je oddělit dva kompartmenty, které se navzájem liší chemickým složením; buněčná membrána (zvaná plasmatická) odděluje intracelulární a extracelulární prostor, zatímco membrány jednotlivých organel oddělují tyto kompartmenty od cytosolu. Na druhé straně si tyto prostory navzájem vyměňují látky a informace. Proto musí membrány umožňovat řízený transport molekul a iontů (viz membránový transport), jakož i přestup informace o přítomnosti důležitých signálních molekul (viz signál). Biologické membrány jsou tedy semipermeabilní (též selektivně permeabilní); umožňují průchod některých částic zatímco pro jiné jsou neprůchodné. Součástí membrán jsou i některé enzymové systémy podílející se na metabolismu; nejdůležitější z nich jsou ty, které zajišťují syntézu ATP v procesu membránové fosforylace. Také všechny elektrické jevy v organismech (vedení nervového vzruchu, elektrické orgány ryb a paryb atd., viz membránový potenciál) souvisejí s biomembránami.

membrána (cyto)plasmatická

též buněčná membrána, angl. (cyto)plasmatic membrane, biologická membrána izolující buňku od extracelulárního prostoru; jedna z nejdůležitějších buněčných struktur. U rostlinných a mikrobiálních buněk je obklopena buněčnou stěnou.

metabolismus

angl. metabolism, spletitý soubor všech chemických reakcí a příslušných fyzikálních procesů, které souvisejí s aktivními projevy života daného organismu za určitých fyziologických podmínek; v současné době je studium regulace metabolismu jedním z hlavních výzkumných témat biochemie. Tento soubor reakcí lze rozdělit na dva základní podsoubory: katabolismus a anabolismus, které jsou z mnoha aspektů protichůdné a vzájemně se doplňují. Některé metabolické dráhy mají určité charakteristiky anabolismu i katabolismu; nazýváme je amfibolickými. Úkolem některých metabolických drah je doplňovat chybějící meziprodukty, zejména pak meziprodukty citrátového cyklu (viz dráhy anaplerotické). Metabolické dráhy dále dělíme podle významu a rozšíření: dráhy vyskytující se ve většině buněk a zajišťující nejdůležitější metabolické přeměny tvoří komplex primárního metabolismu, zatímco dráhy zajišťující syntézu různých doplňkových látek (barviv, alkaloidů, isoprenoidů apod.) řadíme do souboru sekundárního metabolismu.

metabolismus energetický

angl. energy metabolism, soubor reakcí, které vedou k uvolnění energie obsažené v živinách a k jejímu uložení do molekul ATP. Tento poněkud nejasně definovaný pojem se užívá jako synonymum pojmu katabolismus zejména u chemoorganotrofních organismů.

metabolismus intermediární

angl. intermediary metabolism, synonymum pro primární metabolismus, nezahrnuje však biosyntézu bílkovin a nukleových kyselin.

metabolismus kyslíku

angl. oxygen metabolism, soubor všech fyzikálních a chemický procesů, kterých se molekulový kyslík v organismu účastní:

metabolity

angl. metabolites, nízkomolekulární látky vstupující do metabolismu, jeho meziprodukty (intermediáty) a konečné produkty.

metabolity sekundární

angl. secondary metabolites, organické látky (barviva, alkaloidy, isoprenoidy apod.) vznikající sekundárním metabolismem v různých organismech; většinou nejsou pro život daného organismu nezbytné, ale přináší mu určitou výhodu. 

metaloproteiny

angl. metalloproteins, složené bílkoviny obsahující kovové ionty, navázané koordinačně-kovalentní vazbou. V metaloenzymech se kovy přímo účastní katalytického procesu. V metaloproteinech, jejichž úkolem je transportovat nebo skladovat kovové ionty, jsou kovy vázány reverzibilní nepříliš silnou vazbou. Významnou skupinou metaloproteinů jsou hemoproteiny.

methemoglobin

též ferrihemoglobin, zkr. metHb, angl. methemoglobin, hemoglobin obsahující trojmocné železo (Fe3+) a tudíž neschopný přenášet kyslík. V erythrocytech vzniká za fyziologických podmínek v malém množství přímou oxidací železa kyslíkem a je pak enzymově zpětně redukován na Fe2+ formu. Větší množství metHb vzniká následkem otrav (acetanilid, chlornany, dusitany atd.) nebo v souvislosti s vrozenými poruchami syntézy hemoglobinu. Může se patologicky objevovat v krevní plasmě (methemoglobinemie) nebo v moči (methemoglobinurie).

methionin

Met nebo M, angl. methionine, proteinogenní esenciální glukogenní aminokyselina, v bílkovinách vedle tryptofanu nejméně zastoupená aminokyselina. Nutriční hodnota mnoha rostlinných bílkovin je snižována jeho nízkým zastoupením. Methionin (u prokaryot N-formylmethionin) je aminokyselinou, která zahajuje biosyntézu bílkovin (viz translace); v rámci posttranslačních modifikací bývá následně z N-konce peptidového řetězce odštěpen. Jeho derivát, S-adenosylmethionin, vznikající enzymovou reakcí methioninu s ATP, je důležitým metabolickým methylačním činidlem. Methionin je prekursorem aminokyseliny cysteinu. Racemická směs D,L-methionin se velkotonážně průmyslově vyrábí cestou organické syntézy a používá se jako přídavek do krmiv pro drůbež a jako léčivo při onemocněních jater; je zajímavé, že oba enantiomery jsou metabolicky využívány.

methyltransferasy

angl. methyltranferases, EC 2.1.1.-, enzymy přenášející methylovou skupinu. Jejím donorem bývají nejčastěji koenzymy S-adenosylmethionin nebo N5-methyltetrahydrofolát (viz vitamin B9).

metody elektromigrační

angl. electromigration methods, soubor separačních metod, při nichž se oddělení látek využívá pohybu částic (iontů) ve stejnosměrném elektrickém poli. Řadíme sem všechny typy elektroforéz, isoelektrickou fokusaci a isotachoforézu.

Meyerhof Otto Fritz

berlínký rodák (1884–1951), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1922) za objev konstantního poměru mezi spotřebou kyslíku a produkcí mléčné kyseliny ve svalech. Vystudoval medicínu, pod vlivem O. Warburga v Heidelbergu se začal věnovat buněčné fyziologii. Patří k zakladatelům moderní koncepce intracelulárního metabolismu. Na základě mnoha experimentů se mu podařilo vysvětlit mechanismus odbourávání glukosy na laktát (Emdenovo–Meyerhofovo–Parnasovo schéma), podílel se (spolu s K. Lohmanem) na objevu ATP a vysvětlení jeho principiální funkce v bioenergetice atd. V roce 1938 v důsledku antisemitického útlaku opustil Německo a přes Francii a Španělsko se dostal do USA, kde pak působil až do své smrti.

micela

angl. micelle, koloidní částice přibližně kulovitého tvaru. Její povrch je tvořen micela.01.jpgstrukturami, jejichž interakce s rozpouštědlem je energeticky výhodná, a vnitřní část strukturami, jejichž interakce s rozpouštědlem je nevýhodná. Ve vodném prostředí je tedy povrch micely hydrofilní a vnitřní části hydrofobní. V nepolárním prostředí se mohou tvořit reverzní micely s obráceným uspořádáním polárních a nepolárních částí. Z biochemického hlediska jsou důležité zejména monomolekulární micely globulárních bílkovin (viz sféroproteiny) a micely tvořené molekulami polárních lipidů (viz obr.). Mezi micely se nezařazují organizované dvojrozměrné struktury biologických membrán (srov. liposomy).


Michel Hartmut

německý biochemik (nar. 1948), Nobelova cena (chemie, 1988) za určení trojrozměrné struktury fotosyntetického reakčního centra (spolu s J. Diesenhoferem a R. Huberem). Studoval biochemii na univerzitě v Tübingenu (jediné německé univerzitě, kde bylo možno studovat tento obor již od prvního ročníku). Podílel se na výzkumu halobakterií, které pomocí bakteriorhodopsinu konvertují světlo na energii proton-motivní síly a posléze tuto energii ukládají do ATP. Zabýval se zejména strukturou integrálních membránových bílkovin. V roce 1981 se mu podařilo vykrystalovat fotosyntetické reakční centrum z bakterie Rhodopseudomonas viridis a po navázání úzké spolupráce zejména s J. Diesenhoferem určit prostorovou strukturu tohoto nadmolekulového komplexu.

mikrofilamenta

angl. microfilaments, nejtenčí vláknité struktury cytoskeletu (průměr přibližně 5 nm). Jejich charakteristickou stavební složkou je aktin, který je zde asociován s dalšími bílkovinami, především myosinem. Mikrofilamenta jsou zodpovědná za pohyb buněk jako celku; energii získávají štěpením ATP. Specializovanými buňkami s rozsáhlým systémem mikrofilament jsou svalová vlákna.

mikrotubuly

angl. microtubules, nejsilnější vláknité struktury cytoskeletu (průměr až 25 nm). Jejich strukturní základ tvoří polymer globulární bílkoviny tubulinu. Tubulinové αβ-dimery vytvářejí základní vlákna, protofilamenty. Třináct těchto paralelně uložených vláken tvoří mikrotubulární vlákno, k němu je připojena řada dalších funkčních bílkovin (MAPs, angl. microtubule associated proteins, viz dyneiny). Mikrotubuly zajišťují pohyb organel v buňce (pohyb chromosomů při buněčném dělení, lokalizaci mitochondrií atd.), ale také pohyb bičíků apod. Energii získávají štěpením GTP (růst vlákna, viz obr.) nebo ATP (pohyb MAPs).  


Milstein César

Milstein César-01924–2002, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1984) za objevy umožňující přípravu monoklonálních protilátek (spolu s G. J. F. Köhlerem). Narodil se v Argentině, kde vystudoval chemii. Od roku 1963 trvale pracuje v Cambridge (Anglie). V jeho laboratoři se v polovině 70. let podařilo pomocí polyethylenglykolu vyvolat fúzi B-lymfocytů a rakovinných (myelomových) buněk; vznikly tak buňky, které si uchovaly schopnost syntetizovat určitou protilátku, současně však získaly schopnost neomezeného dělení (viz hybridom). Po separaci jednotlivých buněčných linií vznikly klony, z nichž každý produkoval jedinou monoklonální protilátku. Hybridomová technologie se stala jednou ze základních metod buněčného inženýrství a monoklonální protilátky našly široké použití v biochemickém výzkumu, v analytické chemii, diagnostice i léčebné praxi.

Mitchell Peter

Peter D. Mitchellanglický biochemik (1920–1992), Nobelova cena (chemie, 1978) za příspěvek k pochopení přenosu biologické energie vypracováním chemiosmotické hypotézy. Studoval v Cambridge přírodní vědy včetně matematiky a biochemie. V roce 1955 přešel na univerzitu v Edinburgu, kde působil v zoologickém ústavu až do roku 1963. Poté se ze zdravotních důvodů uchýlil do soukromí a rekonstruoval zámek Glynn House v Cornwallu (západní Anglie), kde vybudoval velkou laboratoř. Spolu se spolupracovnicí Jennifer Moyle založil dobročinnou biologickou výzkumnou laboratoř nazvanou Glynn Research Ltd., kterou spolufinancoval se svým starším bratrem. Již v roce 1961 Mitchell postuloval, že tok elektronů enzymy dýchacího řetězce nebo elektron-transportního řetězce fotosyntézy pumpuje protony napříč membránou mitochondrií, chloroplastů nebo bakteriálních buněk. Výsledkem je vytvoření elektrochemického gradientu přes membránu, který právě Mitchell nazval proton-motivní síla. Syntéza ATP je pak poháněna zpětným tokem protonů transmembránovým enzymem (viz ATP-synthasa; bílkoviny membránové). Mitchellova chemiosmotická hypotéza byla zpočátku přijímána širší vědeckou komunitou velmi skepticky; postupně ji však všechny experimenty, které ji měly vyvrátit, naopak potvrdily.

mitochondrie

angl. mitochondrion, pl. mitochondria, organela eukaryotní buňky, v níž jsou lokalizovány některé důležité katabolické procesy
a v níž je u aerobních chemoorganotrofů syntetizována velká většina ATP. Je obklopena dvěma membránami: vnější určuje celkový tvar organely a je v ní mnoho pórů, zatímco vnitřní membrána, tvořící nepravidelné prostorové útvary zvané kristy, je pro ionty nepropustná, obsahuje však řadu transportních specifických bílkovin a má zásadní význam pro oxidační fosforylaci (viz dýchací řetězec). Uvnitř mitochondrie (v matrix, též nazývané mitosol) probíhá β-oxidace mastných kyselin, oxidační dekarboxylace pyruvátu, citrátový cyklus a některé reakce močovinového cyklu. Mitochondrie je semiautonomní organela, protože má vlastní DNA a prokaryota připomínající proteosyntetický aparát (ribosomy atd.).


mitóza

angl. mitosis, dělení buněk, při němž je každé dceřinné buňce předán úplný genetický materiál; součástí tohoto procesu je tedy replikace DNA, vznik dvou sad chromosomů, jejich prostorové oddělení a vznik dvou "dceřinných" jader (srov. meióza, viz též buněčný cyklus).

močovina

angl. urea, diamid kyseliny uhličité, H2N–CO–NH2, hlavní produkt vylučování dusíku u ureotelních živočichů, zejména placentálních savců; člověk vylučuje močí asi 30 g močoviny denně. Je syntetizována především v játrech pomocí močovinového cyklu. Je výborně rozpustná ve vodě. Při vysoké koncentraci (9 mol/dm3 = 54 g na 100 ml roztoku) působí jako velmi účinné denaturační činidlo bílkovin. Byla poprvé syntetizována F. Wöhlerem zahříváním kyanatanu amonného (první syntéza organické látky z látky čistě anorganické). Vyrábí se velkotonážně z amoniaku a oxidu uhličitého; používá se jako dusíkaté hnojivo, jako součást krmných směsí pro přežvýkavce (bachorové mikroorganismy ji mohou využívat jako zdroj dusíku) a na výrobu plastů.

modifikace DNA

angl. DNA modifications, specifické kovalentní modifikace DNA in vivo, zejména methylace cytosinu, sloužící k označení pro buňku vlastní DNA. Viz též restrikčně-modifikační systém a minoritní báze.

modifikace genové

též genové technologie, angl. gene modifications, cílené zásahy do genetické výbavy organismu, viz genové inženýrství a geneticky modifikované organismy.

modifikace kotranslační

angl co-translational modifications, kovalentní modifikace bílkovin probíhající současně s růstem polypeptidového řetězce (při translaci). K nejznámějším kotranslačním modifikacím patří připojování oligosacharidových řetězů na dusíkový atom asparaginu (N-oligosacharidy) při syntéze glykoproteinů v endoplasmatickém retikulu eukaryot. Zajímavé z tohoto hlediska je připojování myristové kyseliny na N-konce peptidového řetězce; tato modifikace ovlivňuje funkci některých bílkovin a může probíhat kotranslačně i posttranslačně.

modifikace posttranskripční

angl. post-transcriptional modifications nebo processing, chemické modifikace RNA po ukončení syntézy řetězce. Patří k nim především
Kromě modifikací tRNA probíhají tyto reakce pouze u eukaryot; u prokaryot není mRNA posttranskripčně modifikována, a proto může transkripce a translace probíhat v těsné následnosti (prakticky současně).

modifikace posttranslační

též potranslační, angl. post-traslational modificatios, modifikace kovalentní struktury bílkovin, které probíhají po ukončení syntézy peptidového řetězce na ribosomu. Patří sem zejména
Někteří autoři (nepříliš šťastně) do kategorie posttranslačních modifikací zahrnují i změny nekovalentní struktury, jako je připojení lipidových molekul za vzniku lipoproteinů, nebo dokonce konformační změny doprovázející svinování bílkovin. Velmi často také nejsou pojmově oddělovány modifikace kotranslační a posttranslační; obě tyto kategorie pak bývají zahrnovány pod termín modifikace posttranslační.

Modrich Paul Lawrence

americký biochemik chorvatského původu (nar. 1946), Nobelova cena (chemie, 2015) za výzkum opravných mechanismů DNA (spolu s T. R. Lindahlem a A. Sancarem). Již ve své doktorské práci z roku 1975 se zabýval strukturou, mechanismem působení a biologickou funkcí DNA-ligasy v E. coli. V pozdějších letech se mu podařilo popsat mechanismus, kterým buňky při replikaci ověřují, zda „písmena“ DNA nejsou při replikaci či jiné úpravě špatně zapsána; tuto základní schopnost DNA-polymerasy pak ověřil i na lidských buňkách.

modulátory

angl. modulators, nízkomolekulární látky ovlivňující biologickou aktivitu biopolymerů (viz efektory).

molekuly amfipatické

též amfifilní, angl. amphipatic molecules nebo amphiphilic molecules, molekuly obsahující ve své struktuře polární (hydrofilní) a nepolární (hydrofobní) část. Bývají ve vodě omezeně rozpustné a mají tendenci vytvářet micely. Snižují povrchové napětí vody (mají vlastnosti tenzidů). Biochemicky nejvýznamnější jsou mastné kyseliny, žlučové kyseliny a zejména polární lipidy. Mezi amfipatické molekuly bychom měli řadit i globulární bílkoviny, které vždy obsahují polární i nepolární postranní řetězce aminokyselin.

molekuly amfoterní

angl. amphoteric molecules, molekuly obsahující ve své struktuře kyselou i bazickou skupinu, viz amfionty.

Monod Jacques

francouzský biochemik  (1910–1976), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1965) za objevy týkající se genetické kontroly enzymů a syntézy virů (spolu s A. Lwoffem a F. Jacobem). Studoval přírodní vědy; pracoval v Pasteurově ústavu, kde se stal přednostou Ústavu biochemie buňky a v roce 1971 ředitelem. V roce 1940 se pod vlivem A. Lwoffa začal zabývat růstem heterotrofních bakterií v médiu obsahujícím různé sacharidy jako jediný zdroji uhlíku. Křivky závislosti růstu vykazovaly esovitý charakter, který Lwoff vysvětloval „adaptací enzymů“. Systematickým studiem tohoto jevu dospěl Monod k dvěma zásadním objevům: 1. Spolu s J. Wymanem a J. P. Changeuxem formulovali pojem allosterický efekt, pomocí něhož pak vysvětlili sigmoidní tvary závislosti saturace hemoglobinu na parciálním tlaku kyslíku a závislosti počáteční rychlosti reakce katalyzované některými oligomerními enzymy na koncentraci substrátu (viz symetrický model působení allosterických enzymů).  2. Nobelovu cenu získal za použití představy allosterické regulace transkripce induktivních enzymů (viz lac-operon).

monooxygenasy

angl. monooxygenases, enzymy ze třídy oxidoreduktas, které katalyzují oxidaci substrátu molekulovým kyslíkem, přičemž jeden atom kyslíku se zabudovává do molekuly substrátu a z druhého vzniká voda. Viz též oxygenasy.

monosacharidy

angl. monosaccharides, polyhydroxysloučeniny obsahující v molekule karbonylovou skupinu (viz aldosy a ketosy), jejich cyklické formy a jejich deriváty (viz aminocukry, deoxycukry, glykosidy,  kyseliny aldonové, alduronové a aldarové). Vyskytují se v organismech volné nebo vytvářejí základní stavební prvky oligosachridů a polysacharidů. Obsahují 3 až 7 atomů uhlíku a podle toho rozlišujeme např.:

Moor Stanford

americký biochemik (1913–1982), Nobelova cena (chemie, 1972) za příspěvek k pochopení vztahu mezi chemickou strukturou a katalytickou aktivitou ribonukleasy (spolu s W. H. Steinem a C. B. Anfinsenem). Studoval chemii, již v předválečném období se věnoval oborům, kterými se dnes zabývá obor nazývaný analytická biochemie. Spolu s Steinem vyvinuli automatické chromatografické zařízení, které umožňuje určit obsah jednotlivých aminokyselin v bílkovinném hydrolyzátu; tato technika se rozšířila natolik, že k popisu metody stačí konstatování „stanovili jsme aminokyselinové složení bílkoviny podle Moora a Steina“ bez dalších citací. V roce 1959 se jim podařilo určit úplnou chemickou strukturu pankreatického enzymu ribonukleasy.

mRNA

též mediátorová nebo informační RNA, angl. messenger RNA, ribonukleová kyselina, která je syntetizována transkripcí určitého genu v molekule DNA, aby podle ní v procesu translace mohl být syntetizován polypeptidový řetězec. Je tedy přenašečem  (messenger = poslíček) informace o primární struktuře určité bílkoviny; při translaci slouží jako templát. Molekulová hmotnost mRNA se liší podle velikosti kódované bílkoviny. Je jednořetězcová a nemá definovanou prostorovou strukturu. Poločas její existence v cytosolu je u prokaryot jen několik minut, u eukaryot několik hodin až dní. Při proteosyntéze může podle ní být současně syntetizováno několik desítek molekul bílkovin (viz polysomy). U prokaryot bývá v jedné molekule mRNA uložena informace o syntéze několika molekul funkčně souvisejících bílkovin (polygenová neboli polycistronní mRNA). Struktura mRNA eukaryot je po ukončení transkripce významně upravována (viz posttranskripční modifikace).

mukopolysacharidy

angl. mucopolysaccarides, heteropolysacharidy pojivových tkání, obsahují aminocukry a alduronové kyseliny, zejména N-acetylglukosamin, N-acetylgalaktosamin a glukuronovou kyselinu; na tyto monosacharidy bývají často esterovou vazbou vázány sulfátové skupiny. Významnými zástupci této skupiny polysacharidů jsou hyaluronová kyselina, heparin, chondroitinsulfát, keratansulfát a další.

Mullis Kary Banks

americký molekulární genetik (1944–2019), Nobelova cena (chemie, 1993) za objev polymerasové řetězové reakce (polymerase chain reaction, PCR). Vystudoval chemii, doktorát získal z biochemie. Od roku 1979 je zaměstnán u firmy California's Cetus Corporation, zabývající se biotechnologickými metodami používanými v základním výzkumu. Objevil metodu PCR, která umožnila prudký rozvoj veškerého výzkumu týkajícího se DNA; pomocí ní lze totiž během krátkého času chemickou cestou (in vitro) libovolně zvýšit počet kopií studované molekuly DNA. Během let se začala tato revoluční metoda používat v mnoha variantách; lze pomocí ní např. také přibližně určit počet molekul DNA, obsažených v původním vzorku (real-time PCR). Během koronavirové epidemie se stala naprosto zásadní pro diagnostiku virové nákazy.

Murad Ferid

americký farmakolog (nar. 1936, otec pocházel z Albánie), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1998) za objevy vysvětlující působení oxidu dusnatého jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému (spolu s R. F. Furchgottem a L. J. Ignarrem). Již v roce 1977 jako první prokázal, že nitroglycerin a další nitrosloučeniny, užívané jako vasodilatační látky při angině pectoris a jiných kardiovaskulárních onemocněních, indukují vznik oxidu dusnatého, který pak zvětšuje průchodnost cév.

mutace

angl. mutation, jakákoliv trvalá mezigeneračně přenášená změna genetického materiálu (DNA, u některých virů RNA), která není vyvolaná křížením. Může být způsobena chemickými činidly, které modifikují strukturu DNA, fyzikálními vlivy (nejčastěji ionizujícím zářením, a to UV, rentgenovým, radioaktivním) nebo nepřestnostmi vzniklými při mezigeneračním předávání genetické informace. Odlišujeme několik typů mutací:

mutace bodová

angl. point mutation, substituce, delece nebo inzerce jediného deoxyribonukleotidu v určitém genu.

mutace posunem čtecího rámce

angl. frameshift mutation, mutace vyvolaná delecí nebo inzercí několika deoxyribonukleotidů, jejichž počet není dělitelný třemi. Zdánlivě nepatrným zásahem (např. delecí jediného deoxyribonukleotidu) dojde k posunu čtení tripletů a tím k zásadní změně ve způsobu čtení všech informací následujících v genu za místem mutace; častým důsledkem takovéto mutace je ukončení translace na nesprávném STOP-kodonu nebo naopak pokračování translace za skutečným STOP-kodonem.

mutageny

angl. mutagens nebo mutagenic agents, fyzikální, chemické nebo biologické vlivy (např. UV-záření, látky modifikující DNA nebo virové infekce) vyvolávající změnu sekvence v genu (viz mutace). Obzvláště nebezpečné skupiny mutagenů jsou ty, které vyvolávají rakovinné bujení (patří do skupiny karcinogenů), a ty způsobující poruchy ve vývoji zárodku (ze skupiny teratogenů).

mutarotace

angl. mutarotation, změna optické rotace redukujícího sacharidu ve vodném prostředí, která je vyvolaná změnou absolutní konfigurace na poloacetalovém uhlíku (C1 u aldos, C2 u ketos). V roztoku sacharidů k ní dochází samovolně, dosažení rovnováhy mezi anomery (α- a β-formou) může být urychleno enzymy (mutarotasa, EC 5.1.3.3 nebo glukosa-6-fosfát-epimerasa, EC 5.1.3.15). Termín mutarotace se užívá jak pro změnu optické rotace (důsledek), tak i pro popsanou isomeraci (příčina).

mutasy

angl. mutases, enzymy ze třídy isomeras (vnitřní transferasy, EC 5.4.-.-), které katalyzují intramolekulární přenos skupin. Metabolicky nejvýznamnější jsou fosfomutasy (EC 5.4.2.-):

myelin

angl. myelin, směs lipoproteinů tvořící obal obklopující nervová vlákna, myelinovou pochvu (membrány Schwanových buněk). Demyelinizace (ubývání myelinu) v důsledku přítomnosti proti němu zaměřených protilátek (viz autoimunní choroby) je příčinou ztráty funkčnosti nervového systému. Nejvýznamnější z těchto chorob je roztroušená skleróza, při níž je tímto způsobem poškozována centrální nervová soustava.

myoglobin

angl. myoglobin, jednořetězcový hemoprotein obsažený hlavně v červených svalových vláknech. Je sekvenčně i konformačně homologní s β-podjednotkou hemoglobinu. Na atom železa v hemu se může vratně vázat molekula kyslíku. Funkcí myoglobinu je skladovat kyslík a předávat ho podle potřeby do dýchacího řetězce.

myosin

angl. myosin, bílkovina, která spolu s  aktinem a dalšími bílkovinami vytváří hlavní kontraktilní strukturu svalu, myofibrilu. Myosin je tvořen malou globulární hlavicí (průměr asi 10 nm) a dlouhou stopkou (délka asi 135 nm, průměr 2 nm). Prostřednictvím globulární hlavice interaguje s fibrilárním aktinem. Je v ní také umístěno aktivní místo, umožňující štěpit ATP. Myosin se v současné době řadí mezi isomerasy (EC 5.6.1.8). Při kontrakci svalu se energie hydrolýzy ATP využije k přerušení interakce hlavice myosinu s určitou podjednotkou aktinového vlákna, hlavice myosinu se posune k sousední aktinové podjednotce a naváže se na ní. Tím dojde k vzájemnému posunutí myosinového filamenta proti aktinovému (isomeraci) a celkově ke zkrácení svalového vlákna. Popsaný proces je aktivován hořečnatými a zejména vápenatými ionty.

Stránka:  1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE