Ve vodách jsou kromě výše uvedených biogenních prvků a jejich sloučenin přítomny organické látky složité struktury a různého původu. Do vod se uvolňují většinou jako meziprodukty rozkladu a hydrolýzy, metabolity a produkty fotosyntézy, růstové faktory, vitamíny a enzymy. Některé uvolňované agens působí jako antimetabolity, brzdí růst a vývoj jiných organismů (vlastní druh či konkurenty). Takové látky mají allelochemický efekt, mohou být i antibiotického účinku. Sekundární metabolity, toxiny, jsou vylučované řasami a sinicemi (viz cyanotoxiny) do okolního prostředí za účelem potlačení vývoje ostatních organismů. Toxické účinky mají paralytické saxitoxiny, vylučované obrněnkami rodu Gonyaulax.

Dalšími organickými látkami kumulujícími se v nádržích jsou těžko rozložitelné látky, např. nukleové kyseliny, nedokonale rozložené rostlinné zbytky či vyplavené huminové kyseliny. Huminové kyseliny mají význam pro primární producenty, protože tyto kyseliny tvoří cheláty (komplexy se železem, manganem a kobaltem). Tyto komplexy jsou zásobárnou biogenních prvků umožňující krýt jejich potřebu v případě nutnosti. Z ekologického hlediska mají význam sloučeniny sloužící pro informační a komunikační účely. Jedná se o látky způsobující tvarové změny u vodních organismů během vegetačního období. Tvarové změny a výrůstky často slouží jako ochrana před přirozenými predátory. Příkladem je ekologický vztah mezi dvěma rody vířníků - kořist Brachionus a predátor Asplanchna (viz obr. 1). Vířník Asplanchna produkuje do svého okolí bílkovinu, která informuje citlivé druhy na jeho přítomnost. Brachionus reaguje na tento fakt vytvořením výrůstků a ostnů na těle, čímž opticky zvětší své tělo. Dravý vířník se nepokusí ulovit organismus stejně velký či o něco větší, než je sám.

Soli iontů přítomné ve vodném roztoku ovlivňují fotosyntézu, která se v prvních hodinách zpomaluje. Proces je ještě v první fázi reverzibilní. Delším působením iontů se fotosyntetický aparát rozpadá, dochází k rovnovážné fázi, která dále vede ireverzibilně k otravě organismu. Organismy vyhýbající se prostředí s vyšším obsahem solí jsou halofóbní, příkladem je skupina řas - obrněnky. Mezi halofilní druhy patří např. vířníci rodů Brachionus a Keratella, sladkovodní houba Ephydatia, makrovegetace Potamogeton, rozsivky rodů Navicula, Nitzschia a Synedra, zelené řasy rodů Pediastrum a Scenedesmus.

 

---

Obr. 1: Příklad morfologických změn u vířníka Brachionus, který se tvorbou výrůstků brání před svým predátorem, kterým je vířník Asplanchna.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III