Podle výskytu se zdroje vody dělí na vody podzemní a vody povrchové, které jsou součástí hydrosféry. Z hlediska limnotypologie (viz typologie nádrží) se rozlišují svým původem, stářím a morfologickými vlastnostmi vodních nádrží, navíc dále přistupují fyzikální, chemické a biologické parametry, např. světelná energie (viz sluneční záření a světelné klima ve vodách), pohyb vody (viz pohyby vodních mas), stupeň stálosti podmínek (eustázie, astázie), chemismus a teplota (viz tepelný režim ve vodách). Povrchové a podzemní vody jsou jedním ze základních surovinových zdrojů, tvoří důležitou složku přírodního prostředí a slouží k zabezpečování hospodářských a ostatních celospolečenských potřeb. Ochranou vod, jejich odběrem, zabezpečením rovnováhy mezi potřebou a kapacitou zdroje, ochranou před povodněmi a péčí o její čistotu a hospodárné využití se zabývá Rámcová směrnice 2000/60/ES v oblasti vodní politiky.

Povrchové vody jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, dělí se na stojaté (lentické) a tekoucí (lotické). Z  hlediska stálosti či naopak nestálosti podmínek jsou povrchové stojaté vody eustatické (jezera) a astatické (rybníky, drobné vody, rašeliniště a tůně). Obdobně lze rozlišit i vody povrchové tekoucí na eustatické (prameny, studánky, horní a dolní toky řek) a astatické (potoky, střední toky řek v nížinách). Povrchové vody jsou charakteristické velkou dynamikou prostředí a změnami v čase. U lotického (tekoucí) typu vod se toto projevuje prohlubováním koryta toku, rozšiřováním příčného průřezu, erozí, meandry, vyrovnáním dna. U lentických (stojatých) vod dochází k zarůstání, sedimentaci, hromadění živin. Přirozený biologický proces stárnutí jezer zarůstáním a zabahňováním v  mělčiny a bažiny zmiňuje THIENEMANN (oligotrofní, dystrofní a eutrofní nádrž).

Podzemní vody jsou vody v zemských dutinách a zvodnělých zemských vrstvách. Mezi podzemní vody patří podzemní a jeskynní jezírka, podzemní toky, vody skalní a půdní.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III