Typologie nádrží
|
|
Typology of basins
|
Z hlavních fyzikálních parametrů hodnotících typologii a typografii nádrží
se jedná o nadmořskou výšku, morfologii dna, hloubku, velikost, tvar, délku a šířku, objem,
plochu, obvod, délku břehové čáry. Často uváděným parametrem je průměrná hloubka nádrže,
která se vyjadřuje jako poměr objemu a plochy nádrže v metrech. Údolní nádrže lze rozdělit
podle nadmořské výšky na nádrže nížinné (0 m n.m. až 500 m n.m.), vysočiny a úpatí
hor (500 m n.m. až 1 000 m n.m.), horské (1 000 m n.m. až 1 500 m n.m.) a vysokohorské
(nad 1 500 m n.m.). Výškovým rozdílům odpovídá teplotní gradient cca 3 °C. Podle
velikosti plochy hladiny jsou nádrže malé (do 300 ha), střední (300 ha až 5 000 ha),
velké (5 000 ha až 60 000 ha) a obrovské (nad 60 000 ha). Podle hloubky se rozlišují
nádrže mělké (méně než 8 m), středně hluboké (8 m až 60 m) a hluboké (nad 60 m).
Hodnotit lze i konfiguraci nádrže, podle které se rozlišují nádrže jezerní
(kruhovitý tvar), protažené (říční charakter) a rozvětvené (rozmanitého tvaru).
Rozhodujícím vlivem je i charakter pobřeží, sklonu a materiálu břehu.
Geologický podklad nádrží je hlavním zdrojem přísunu důležitých biogenních
prvků a výrazně ovlivňuje trofické úrovně nádrží. Stáří nádrže je dalším
důležitým parametrem charakterizujícím biotop. Čím je nádrž starší,
tím méně se projeví extrémní vlivy, zatímco mladá nádrž není schopna tyto
nárazy tak vyrovnávat. Nádrže čerstvě po napuštění a se stálým objemem vody
do 3 let jsou označovány jako mladé, středně mladé mají stálý objem vody do
10 let a objem vody, který nebyl vypuštěn více jak 10 let charakterizuje
nádrže staré.
Grafy souvislostí do úrovně:
I
II
III