Sluneční záření a světelné klima ve vodách ovlivňuje výskyt organismů, metabolické pochody, fotosyntetickou činnost. Při průchodu slunečního paprsku atmosférou na zemský povrch dochází k jeho rozkladu na několik frakcí. Část záření se vrací zpět do kosmu, část se rozptýlí a část je absorbována složkami atmosféry (kyslíkem, oxidem uhličitým a dalšími plyny). Záření, které dopadne na zemský povrch je globální a zahrnuje vlnové délky od 300 nm až do 3 000 nm. Záření je podle velikosti vlnových délek rozděleno na záření ultrafialové (od 300 nm do 390 nm), vlastní viditelné světlo (od 390 nm do 770 nm) a infračervené světlo (od 770 nm do 3 000 nm). Ve spektrální oblasti viditelného světla probíhá fotosyntéza, této oblasti se říká fotosynteticky aktivní radiace PhAR.

Světelné záření po průchodu atmosférou dále prochází i do vodního systému, kde část je odražena, část se rozptýlí a část je absorbována. Průchodem světla vodním sloupcem se nejprve absorbují okrajové složky viditelného spektra, zadržený podíl světla je extinkce, podíl dále pronikajícího světla je transmise (propustnost). Absorpce barevného spektra záleží na trofii nádrže, u oligotrofního jezera proniká nejhlouběji modrozelená složka spektra a se zvyšující se trofií a podílem partikulí ve vodě vzrůstá absorpce i v této oblasti. Intenzitu světla v určité hloubce, lze snadno zjistit ze závislosti množství dopadajícího světla a extinkčním koeficientu, který je dán koeficientem absorpce a rozptylu.

Vzhledem ke světelnému klimatu ve vodách se odvozují vrstvy vodního sloupce: svrchní dobře prosvětlená vrstva, tj. eufotická a spodní bez světla, tj. afotická.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III