Prostor volné vody (tzv. pelagiál, viz biocenóza stojatých vod)
je obýván společenstvem planktonu, které definoval V. HENSEN v roce 1887. Plankton představuje
společenstvo organismů, které se pasivně vznášejí a popř. používají jednoduché pohybové orgány.
Díky rozdílné hustotě vnitřku těl organismů oproti hustotě okolní vody dochází u planktonních
organismů k pomalému klesání ve vodním sloupci. Klesání organismů se řídí zákonitostmi
STOKESOVA pravidla. Velikost planktonních organismů je rozmanitá, mezi planktonní druhy
patří organismy od velmi drobných mikroskopických rozměrů až po rozměry patrné lidským
okem. Společenstvo planktonu lze dále velikostně rozdělit do těchto velikostních skupin:
síťový plankton, mikroplankton,
nanoplankton, pikoplankton, femtoplankton. Pro planktonní
organismy je typická vertikální migrace, která je většinou řízena světelnou intenzitou
(tzv. fotoperiodický jev). Některé druhy řas se nevyskytují v příhladinové vrstvě, ale
obývají spodnější vrstvy pod hladinou. Důvodem je ochrana jejich fotosyntetického aparátu
před zvýšenou světelnou intenzitou (např. zástupci skupiny skrytěnek Cryptophyceae).
Podle charakteru organismů se dále rozlišuje fytoplankton,
zooplankton a bakterioplankton. S výskytem fytoplanktonu souvisí i
výskyt zooplanktonních druhů. U zooplanktonu je pozorována aktivnější
migrace, která je řízena dostupností potravy.
Grafy souvislostí do úrovně:
I
II
III