Zjišťování chronické toxicity má význam z hlediska stanovení prahových koncentrací látky v pitné vodě, nejvyšších přípustných koncentrací látek z  hlediska požadavků chovu ryb a z hlediska dlouhodobějšího zatížení krajiny (× akutní toxicita). Negativní vliv toxické látky je patrný až na dalších vývojových stádiích, generacích a potomcích, na snížení porodnosti, výskytem degenerativních útvarů a možným přenosem dědičných vad a chorob. Testy chronické toxicity se provádí zejména na řasách a vodních korýších. Do praxe se začíná postupně zavádět alternativa dlouhodobého testu na Daphnia magna dle ISO/CD 20 664 s dobou expozice 7 dní. Jako testovací organismus lze použít Ceriodaphnia dubia dle ISO/CD 20 665 a Brachionus calyciflorus dle ISO/CD 20 666. Použít lze i testy na semenech s prodloužením doby testu.

Při testu na řasách se volí jako testovací organismus kultura řas splňující podmínku heterothalie (rozmnožování asexuální, tvorba autospor), např. Chlamydomonas gelatinosa (v roce 1988 Ettlem přejmenován na Sphaerellopsis aulata). Cílem testu je stanovení hraničních koncentrací, ve kterých je možný život vybraných organismů. Sledování probíhá celý měsíc, kontroluje se rozmnožování zeleného bičíkovce v kultuře a porovnávají se růstové křivky v různých koncentracích toxické látky s kontrolou je obdobná jako v případě viz Testy toxicity na řasách. Při mikroskopické analýze je vhodné zaznamenávat i odchylky od normálního vzhledu kultury (viz obr. 1).

Při použití vodního korýše Daphnia magna se provádí reprodukční test za účelem zjištění účinku předpokládané toxické látky na jeho reprodukci. Metodika testu je obdobná jako v případě uvedeném viz Testy toxicity na korýších, s tím rozdílem, že doba testu probíhá 21 dní dle ISO 10 706. Během testu se zaznamenává počet narozených jedinců a na konci testu se zjistí celkové množství narozených organismů v porovnání s kontrolou. Během testu se organismy každý druhý až třetí den krmí a pravidelně se vyměňuje testovaná látka (důvodem jsou možné rozkladné procesy a znehodnocení testu).

Krátkodobý test klíčivosti na semenech Sinapis alba lze doplnit i dlouhodobým pozorováním exponovaných klíčících semen (subchronická toxicita). Metodu dlouhodobého testu na semenech hořčice bílé vyvinula Gottwaldová v roce 1974, při které se semena pěstují na speciálně připravené půdě (viz Dlouhodobý test na semenech).

 

---

Obr. 1: Tvarové odchylky od normálního vzhledu kultury Chlamydomonas gelatinosa.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III