V čistírenství lze využít testy akutní toxicity na vodních organismech pro zjištění toxicity surových odpadních vod, v případě havárií na tocích po úniku nečištěných splaškových nebo průmyslových vod. Pro rychlou detekci se používají moderní screeningové metody tzv. Microtox (metoda inhibice bioluminiscence řas dle ISO N110/1988, Francie) či embryolarvální testy toxicity. Zjištění případné toxicity v aktivaci se provádí testem chronické inhibice vločkotvorných bakterií (horší separovatelnost kalu), měřením respirační aktivity a testy na prvocích. Testy toxicity se používají i pro hodnocení účinnosti čistírenského procesu a možného negativního vlivu odtoků z čistíren na recipient (viz Potenciál toxického vlivu). Zde se provádí stanovení zbytkové toxicity, subchronické a chronické toxicity za použití rychlých metod Microtox, mikrobiotestů a běžně používaných standardizovaných metod. Při zjišťování vlivu odtoků v rekreačních oblastech se volí metody „in situ”. Používané jsou nárostové testy na přirozených i umělých podkladech, nověji zaváděnými metodami jsou SPMD (semipermeabilní detekční membrány) umístěné ve sledované lokalitě. Tyto membrány jsou plněné trioleinem a zachytí znečištění polutantů dlouhodobě se vyskytujících v tocích či nádržích (× bodové odběry pro testy toxicity).

V papírenském či energetickém průmyslu s aplikací biocidů či inhibitorů koroze je vhodné provedení testů toxicity akutní i chronické (dlouhodobý test na semenech hořčice bílé). V případě testů toxicity na řasách se zaznamenané odchylky od původního tvaru buňky používají jako další hodnotící kritérium.

Biologická rozložitelnost látek ve vodním prostředí se provádí např. jednorázovým kinetickým testem v otevřeném systému, ve kterém se úbytek zkoušené látky určuje stanovením CHSK_Cr a celkového obsahu organického uhlíku C_org. Vhodné je i doplnění výsledků toxikologické analýzy i hydrobiologickým rozborem (tam, kde je toto účelné).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III