Ve vodárenství se testy akutní toxicity používají zejména při řešení havarijních situací. Chronické testy jsou vhodné pro sledování a kontrolu dlouhodobě působících nízkých koncentrací škodlivin z bodových i plošných zdrojů. Testů toxicity lze použít pro sledování jakosti vody ve vodárenských tocích, kde je vhodná aplikace ryb pro včasnou signalizaci havarijních změn kvality surové vody přitékající na úpravnu. Používaným druhem je pstruh potoční Salmo trutta (jako tzv. biosenzor). Poměrně dražší metodou je inkorporace bezpečnostních čipů, tzv. biomarkerů, do tkání sledovaných ryb, které zaznamenávají jakékoliv změny biochemických a hematologických ukazatelů svého nositele. Obdobně lze aplikovat testy akutní i chronické toxicity ve vodárenských nádržích. Zde se doporučuje výstavba zdrže naplněné vodou z lokality a osazené testovacími rybami, na jejichž projevu lze rozpoznat kvalitu vody. Metody stanovení trofického potenciálu lze použít pro sledování samočištění. Alternativní testy (viz mikrobiotesty) na korýších se s úspěchem používají např. pro detekci toxinů sinic. Testů toxicity lze využít v dalších článcích technologie úpravy vody, tedy na vlastních objektech vodárenské úpravy. Zde se používají testy pro hodnocení vodárenských konstrukčních materiálů, tmelů, nátěrových hmot, provozních chemikálií. Ve vodárenství lze použít pouze materiálů majících atest na základě výsledků v testech na teplokrevných organismech. Z hlediska vodního biotopu je vhodné provedení chronických testů toxicity na Daphnia magna a doplnění testů v případě hodnocení toxicity nárostů. Pro vodu ve studních a rozvodných systémech lze testy na řasách a perloočkách doplnit testy na semenech hořčice bílé Sinapis alba.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III