hem {1}

heme or haem

složitá rovinná cyklická sloučenina červené barvy ze skupiny porfyrinů, v jejímž středu je pevně koordinačně-kovalentními vazbami vázán ion železa. V hemoglobinu a myoglobinu existuje ve formě Fe2+ a může na sebe reverzibilně vázat molekulu kyslíku O2. V cytochromech se vyskytuje převážně v trojmocné podobě (Fe3+) a je schopen přenášet elektrony tím, že se (dočasně) redukuje na formu Fe2+. Je součástí aktivního místa některých enzymů třídy oxidoreduktas (mnohé peroxidasy, katalasy, kotvený komplex IV dýchacího řetězce atd.). Pojmem hematin, hemin nebo ferrihem bývá označován hem obsahující železitý kation (Fe3+); hemoglobin, obsahující hemin, se nazývá methemoglobin. Hlavními degradačními produkty hemu jsou bilirubin a další žlučová barviva. Biosynthesa vychází ze sukcinyl-CoA a glycinu; nejvýznamnějším meziproduktem synthesy je δ-aminolevulová kyselina. Z řeckého haíma = krev. Za výzkum struktury hemu a chlorofylu a zejména za synthesu hemu obdržel roku 1930 H.Fischer Nobelovu cenu.
  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf
Citujte jako:  KODÍČEK, M. hem. From Biochemické pojmy : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-002/ebook.html?p=hem>