deriváty cyklických forem sacharidů, u nichž je vodíkový atom poloacetalové hydroxyskupiny nahrazen buď cukerným zbytkem (vznikají tak oligosacharidy) nebo necukerným zbytkem, tzv. aglykonem (heteroglykosidy). Glykosidy odvozené od pyranos se nazývají pyranosidy, od furanos furanosidy. Podle druhu sacharidu, který
je základem glykosidu, se rozeznávají ribosidy, glukosidy, galaktosidy atd., podle prostorové orientace substituovaného poloacetalového hydroxylu α- nebo β-glykosidy. Je-li vazba
aglykonu zprostředkována atomem kyslíku, jedná se o O-glykosidy, atomem síry o S-glykosidy a atomem dusíku o N-glykosidy.
(Pode ortodoxního organicko-chemického názvosloví se N-glykosidy řadí do skupiny glykosylaminů.) Steroidní glykosidy obsahují
zbytek steroidního alkoholu, sterolu. Mezi glykosidy patří kromě oligosacharidů řada biochemicky důležitých sloučenin, např. všechny nukleosidy patří do skupiny β-(deoxy)ribofuranosidů. Na obrázku je jako příklad heteroglykosidu znázorněn vzorec amygdalinu, který je
příčinou hořké chuti mandlí a jader peckovin; jeho cukernou složku tvoří β-gentiobiosa (6-O-β-D-glukopyranosyl-β-D-glukosa).