též glukoneogenese nebo neoglukogenese, biosynthesa glukosy. Výchozími látkami mohou být pyruvát, laktát, meziprodukty glykolysy (např. 3-fosfoglycerát vznikající v Calvinově cyklu), glycerol (vznikající zejména při hydrolytickém rozkladu triacylglycerolů) nebo glukogenní aminokyseliny. U obratlovců probíhá především v játrech, která přijímají z krve laktát, produkovaný anaerobní glykolysou v některých tkáních (např. ve svalech), a přeměňují ho na glukosu, kterou buď ukládají
v podobě glykogenu, nebo ji zpětně vylučují do krevního řečiště (viz Coriho cyklus). Většina enzymů je společných pro glukogenesi a glykolysu; reakce, katalysované těmito enzymy, jsou za fysiologických podmínek
vratné a směr reakce se řídí koncentracemi reaktantů a produktů. Pouze tři reakce v glykolyse jsou silně exergonické, a musí
být proto při glukogenesi „obcházeny“ (vedeny jinou cestou): přeměna fosfoenolpyruvátu na pyruvát, fruktosa-6-fosfátu na fruktosa-1,6-bisfosfát a glukosy na glukosa-6-fosfát. Obě metabolické dráhy jsou lokalisovány v cytosolu. Glukogenese je energeticky náročný proces a vyžaduje energii v podobě ATP.
II 