Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  (Další)
  VŠE

V

váček potažený

též opláštěný váček, angl. coated vesicle nebo coated pitpřechodná organela vznikající endocytózou. Je tvořena odškrcenou buněčnou membránou obalenou (potaženou) vrstvou zpolymerovaného klathrinu. Následným rozpuštěním klathrinové sítě pak vzniká nepotažený (holý) váček. Společný název pro tyto útvary je endosom.

váček sekreční

angl. secretion vesicle, přechodný útvar předurčený k tomu, aby po splynutí s  plasmatickou membránou vylil svůj obsah do extracelulárního prostoru, čímž dojde k exocytóze (vesikulární transport). Sekreční váčky primárně vznikají odškrcením z endoplasmatického retikula nebo Golgiho komplexu. Tímto způsobem jsou sekretovány např. trávicí enzymy, bílkovinné hormony nebo neurotransmitery.

vady vrozené metabolické

angl. inherited metabolic disorders, dědičné vady vedoucí ke specifickým poruchám metabolismu nejčastěji proto, že některý enzym je nedostatečně aktivní, nebo naopak příliš aktivní. K tomuto stavu může dojít proto, že v důsledku mutace enzym nemá správnou strukturu nebo že není produkován v přiměřeném množství. Důsledkem metabolické poruchy může být nedostatek určitého metabolitu, nebo naopak hromadění metabolitu až na toxickou úroveň (srov. enzymopatie).

vakuoly

angl. vacuoles, prostory oddělené membránou od cytosolu, vyskytují se u rostlin a některých mikroorganismů (kvasinek). Slouží k regulaci osmotického tlaku, ke skladování zásobních látek (bílkovin, inulinu, sekundárních metabolitů) a k likvidaci toxických látek; mohou též fungovat jako trávicí kompartmenty (podobně jako lysosomy u živočichů). Termín vakuola se používá i pro tukové kapénky v buňkách bílé tukové tkáně živočichů.

valin

Val nebo V, angl. valine, proteinogenní esenciální glukogenní aminokyselina. Postranní řetězec je silně hydrofobní a prostorově náročný. D-Valin je součástí molekuly antibiotika penicilinu.            

Vane John Robert

britský farmakolog a biochemikanglický biochemik (1927–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek (spolu se S. K. Bergströmem a B. I. Samuelssonem). Prokázal, že aspirin (acetylsalicylová kyselina) inhibuje tvorbu prostaglandinů, které ovlivňují tělesnou teplotu, pocit bolesti a zánětlivé procesy; tím se podařilo vysvětlit fyziologcké působení tohoto léčiva, které bylo v té době celosvětově používáno již po několik desetiletí. Objevil také prostacyklin – prostaglandin významně ovlivňující proces koagulace krve. V roce 1986 založil v Londýně William Harvey Research Institute, který se komplexně zabývá výzkumem kardiovaskulárních onemocnění. V roce 1984 byl povýšen do šlechtického stavu.

van't Hoff Jacobus Henrycusicus

holandský chemik (1852–1911), první nositel Nobelovy ceny za chemii v roce 1901 „jako projev uznání za mimořádné zásluhy, které vykonal při objevech zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin“. Chtěl vědecky pracovat, a proto vyměnil zaměstnání technologa v cukrovaru za studijní pobyty na univerzitách v Leidenu, Bonnu a Paříži. V roce 1878 se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterodamu. Postuloval koncept asymetrického uhlíkového atomu (viz chiralita) a vysvětlil vztah mezi optickou aktivitou a asymetrií molekuly. V roce 1884 publikoval první výsledky v oblasti fyzikální chemie, které v dalším roce zobecnil Le Chatelier a jsou známy jako van't Hoffův–Le Chatelierův princip. Zabýval se osmotickým tlakem zředěných roztoků a je považován za zakladatele fyzikální chemie. V roce 1888 pracoval v jeho laboratoři S. A. Arrhenius, kterého van't Hoffovy výsledky vedly k postulování teorie elektrolytické disociace. Věnoval se také problematice usazenin v oceánech a byl pravděpodobně prvním vědcem, který laboratorní pokusy aplikoval na velké měřítko Přírody.  Pro biochemii jsou zásadní jeho koncepce vysvětlující osmotický tlak jako koligativní vlastnost roztoku a formulace van't Hoffovy reakční izobary, která umožňuje ze závislosti rovnovážné konstanty reakce na teplotě určit reakční enthalpii.

vasopresin

též adiuretin nebo antidiuretický hormon, ADH, angl. vasopressin nebo antidiuretic hormone, cyklický nonapeptid produkovaný v hypotalamu a uvolňovaný neurohypofýzou (viz žlázy endokrinní). Umožňuje resorpci vody a vylučování sodných iontů v distálních tubulech ledvin. Snižuje také srdeční frekvenci a zvyšuje krevní tlak. Je analogem oxytocinu (viz vzorec), má pouze ve srovnání s ním nahrazen isoleucin v poloze 3 fenylalaninem a leucin v poloze 8 argininem; přesto jsou jeho biologické účinky zcela odlišné.

vazba anhydridová

angl. anhydride bond, vazba mezi dvěma zbytky molekul kyselin. V biochemii jsou zejména významné anhydridové vazby zbytků kyseliny fosforečné (viz difosfát, ATP, ADP, NAD, též směsný anhydrid fosfoadenosinfosfosulfát).

vazba disulfidová

též disulfidový můstek, angl. disulphide bond nebo disulphide bridge, vazba umožňující v bílkovinách kovalentní propojení cysteinových zbytků, a to jak uvnitř jednoho polypeptidového řetězce, tak mezi řetězci; je to významný prvek stabilizace prostorové struktury bílkovin. Disulfidová vazba propojuje i dvě molekuly glutathionu (oxidovaný glutathion). Vzniká oxidací (viz dehydrogenace) dvou thiolových skupin (2 cysteinycystin), rozštěpena může být redukcí (in vitro obvykle merkaptoethanolem nebo dithiotreitolem, enzymově s využitím NADPH jako kofaktoru) nebo oxidací (in vitro obvykle peroxomravenčí kyselinou).

Stránka:  1  2  3  4  5  (Další)
  VŠE