Biochemický slovník

anglický biochemik (1927–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek (spolu se S. K. Bergströmem a B. I. Samuelssonem). Prokázal, že aspirin (acetylsalicylová kyselina) inhibuje tvorbu prostaglandinů, které ovlivňují tělesnou teplotu, pocit bolesti a zánětlivé procesy; tím se podařilo vysvětlit fyziologcké působení tohoto léčiva, které bylo v té době celosvětově používáno již po několik desetiletí. Objevil také prostacyklin – prostaglandin významně ovlivňující proces koagulace krve. V roce 1986 založil v Londýně William Harvey Research Institute, který se komplexně zabývá výzkumem kardiovaskulárních onemocnění. V roce 1984 byl povýšen do šlechtického stavu.

holandský chemik (1852–1911), první nositel Nobelovy ceny za chemii v roce 1901 „jako projev uznání za mimořádné zásluhy, které vykonal při objevech zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin“. Chtěl vědecky pracovat, a proto vyměnil zaměstnání technologa v cukrovaru za studijní pobyty na univerzitách v Leidenu, Bonnu a Paříži. V roce 1878 se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterodamu. Postuloval koncept asymetrického uhlíkového atomu (viz chiralita) a vysvětlil vztah mezi optickou aktivitou a asymetrií molekuly. V roce 1884 publikoval první výsledky v oblasti fyzikální chemie, které v dalším roce zobecnil Le Chatelier a jsou známy jako van't Hoffův–Le Chatelierův princip. Zabýval se osmotickým tlakem zředěných roztoků a je považován za zakladatele fyzikální chemie. V roce 1888 pracoval v jeho laboratoři S. A. Arrhenius, kterého van't Hoffovy výsledky vedly k postulování teorie elektrolytické disociace. Věnoval se také problematice usazenin v oceánech a byl pravděpodobně prvním vědcem, který laboratorní pokusy aplikoval na velké měřítko Přírody.  Pro biochemii jsou zásadní jeho koncepce vysvětlující osmotický tlak jako koligativní vlastnost roztoku a formulace van't Hoffovy reakční izobary, která umožňuje ze závislosti rovnovážné konstanty reakce na teplotě určit reakční enthalpii.

též adiuretin nebo antidiuretický hormon, ADH, angl. vasopressin nebo antidiuretic hormone, cyklický nonapeptid produkovaný v hypotalamu a uvolňovaný neurohypofýzou (viz žlázy endokrinní). Umožňuje resorpci vody a vylučování sodných iontů v distálních tubulech ledvin. Snižuje také srdeční frekvenci a zvyšuje krevní tlak. Je analogem oxytocinu (viz vzorec), má pouze ve srovnání s ním nahrazen isoleucin v poloze 3 fenylalaninem a leucin v poloze 8 argininem; přesto jsou jeho biologické účinky zcela odlišné.

též vazba donor-akceptorová nebo koordinační, angl. coordinate covalent bond, dative bond nebo coordinate bond, typ kovalentní vazby vzniklé tak, že elektrony poskytl jeden z interagujících atomů (donor), zatímco druhý atom (akceptor) je přijal do svého neobsazeného orbitalu.

angl. vital, zkrácená forma výrazu "vitální indikace laboratorního vyšetření". Užívá se pro označení vzorku při akutním ohrožení života pacienta, kdy výsledek vyšetření má zásadní význam pro určení dalšího léčebného postupu. Vzorky se zpracovávají neprodleně po přijetí do laboratoře s absolutní předností před všemi ostatními (srov. statim).   

též thiamin nebo aneurin, angl. thiamine, ve vodě rozpustný vitamin vyskytující se zejména v droždí a neloupaných obilkách. Jeho aktivní formou je thiamindifosfát, který působí jako prostetická skupina zejména při dekarboxylaci 2-oxokyselin (např. pyruvátdekarboxylasa EC 4.1.1.1 ze třídy lyas či multienzymové komplexy ze třídy oxidoreduktas); při těchto procesech se na uhlík C2 thiazolového kruhu (na obr. vyznačeno šipkou) váže uhlíkový řetězec. Při běžném smíšeném stravování je ve stravě tohoto vitaminu dostatek, problémy s nedostatečnou schopností vstřebávat thiamin však mají alkoholici. Typickým projevem avitaminózy je nemoc beri-beri, charakteristická poruchami funkce srdce a centrálního i periferního nervstva; vyskytuje se v oblastech, kde základem stravy je loupaná rýže. Za objev thiaminu získal roku 1929 C. Eijkman Nobelovu cenu.

švédský chemik narozený v Německu (1873–1964), Nobelova cena (chemie, 1929) za výsledky získané při výzkumu fermentace cukrů a fermentačních enzymů (spolu s A. Hardenem). Cesta von Euler-Chelpina k chemii vedla přes studium malířství na akademii v Mnichově. Zabýval se problematikou barev a spekter, což ho dovedlo k přírodním vědám. Studoval chemii na univerzitě v Berlíně u H. E. Fischera a fyziku u E. G. Warburga a M. Plancka. Roku 1906 byl ustanoven profesorem obecné a organické chemie Královské univerzity ve Stockholmu. Jeho studium metabolismu započalo v roce 1905, kdy se začal věnovat fosforylaci jako první fázi katabolismu glukosy; zabýval se také nikotinamidovými koenzymy (tehdy zvanými ko-zymasy) jakožto aktivátory katabolických procesů. Ve 20. letech studoval enzymy (invertasu a katalasu); jeho monografie Chemie der Enzyme (1935) byla první moderní enzymologickou učebnicí. V 50. letech se věnoval biochemii nádorů.

angl. waxes, lipidy tvořené estery vyšších mastných kyselin a vyšších jednosytných alkoholů. Vyskytují se na povrchu rostlin, kde vytvářejí tenkou vrstvu sloužící k ochraně před vysycháním a před patogeny. Také u živočichů vosky nalézáme na povrchu těla, hlavně v srsti; jsou často produkovány hmyzem při stavbě obydlí (včelí vosk). Jsou odolné vůči hydrolýze a nepodléhají enzymovému rozkladu; proto nejsou pro živočichy stravitelné.