Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

Page:  1  2  3  4  5  (Next)
  ALL

V

váček potažený

též opláštěný váček, angl. coated vesicle nebo coated pitpřechodná organela vznikající endocytózou. Je tvořena odškrcenou buněčnou membránou obalenou (potaženou) vrstvou zpolymerovaného klathrinu. Následným rozpuštěním klathrinové sítě pak vzniká nepotažený (holý) váček. Společný název pro tyto útvary je endosom.

váček sekreční

angl. secretion vesicle, přechodný útvar předurčený k tomu, aby po splynutí s  plasmatickou membránou vylil svůj obsah do extracelulárního prostoru, čímž dojde k exocytóze (vesikulární transport). Sekreční váčky primárně vznikají odškrcením z endoplasmatického retikula nebo Golgiho komplexu. Tímto způsobem jsou sekretovány např. trávicí enzymy, bílkovinné hormony nebo neurotransmitery.

vady vrozené metabolické

angl. inherited metabolic disorders, dědičné vady vedoucí ke specifickým poruchám metabolismu nejčastěji proto, že některý enzym je nedostatečně aktivní, nebo naopak příliš aktivní. K tomuto stavu může dojít proto, že v důsledku mutace enzym nemá správnou strukturu nebo že není produkován v přiměřeném množství. Důsledkem metabolické poruchy může být nedostatek určitého metabolitu, nebo naopak hromadění metabolitu až na toxickou úroveň (srov. enzymopatie).

vakuoly

angl. vacuoles, prostory oddělené membránou od cytosolu, vyskytují se u rostlin a některých mikroorganismů (kvasinek). Slouží k regulaci osmotického tlaku, ke skladování zásobních látek (bílkovin, inulinu, sekundárních metabolitů) a k likvidaci toxických látek; mohou též fungovat jako trávicí kompartmenty (podobně jako lysosomy u živočichů). Termín vakuola se používá i pro tukové kapénky v buňkách bílé tukové tkáně živočichů.

valin

Val nebo V, angl. valine, proteinogenní esenciální glukogenní aminokyselina. Postranní řetězec je silně hydrofobní a prostorově náročný. D-Valin je součástí molekuly antibiotika penicilinu.            

Vane John Robert

britský farmakolog a biochemikanglický biochemik (1927–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek (spolu se S. K. Bergströmem a B. I. Samuelssonem). Prokázal, že aspirin (acetylsalicylová kyselina) inhibuje tvorbu prostaglandinů, které ovlivňují tělesnou teplotu, pocit bolesti a zánětlivé procesy; tím se podařilo vysvětlit fyziologcké působení tohoto léčiva, které bylo v té době celosvětově používáno již po několik desetiletí. Objevil také prostacyklin – prostaglandin významně ovlivňující proces koagulace krve. V roce 1986 založil v Londýně William Harvey Research Institute, který se komplexně zabývá výzkumem kardiovaskulárních onemocnění. V roce 1984 byl povýšen do šlechtického stavu.

van't Hoff Jacobus Henrycusicus

holandský chemik (1852–1911), první nositel Nobelovy ceny za chemii v roce 1901 „jako projev uznání za mimořádné zásluhy, které vykonal při objevech zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin“. Chtěl vědecky pracovat, a proto vyměnil zaměstnání technologa v cukrovaru za studijní pobyty na univerzitách v Leidenu, Bonnu a Paříži. V roce 1878 se stal profesorem chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterodamu. Postuloval koncept asymetrického uhlíkového atomu (viz chiralita) a vysvětlil vztah mezi optickou aktivitou a asymetrií molekuly. V roce 1884 publikoval první výsledky v oblasti fyzikální chemie, které v dalším roce zobecnil Le Chatelier a jsou známy jako van't Hoffův–Le Chatelierův princip. Zabýval se osmotickým tlakem zředěných roztoků a je považován za zakladatele fyzikální chemie. V roce 1888 pracoval v jeho laboratoři S. A. Arrhenius, kterého van't Hoffovy výsledky vedly k postulování teorie elektrolytické disociace. Věnoval se také problematice usazenin v oceánech a byl pravděpodobně prvním vědcem, který laboratorní pokusy aplikoval na velké měřítko Přírody.  Pro biochemii jsou zásadní jeho koncepce vysvětlující osmotický tlak jako koligativní vlastnost roztoku a formulace van't Hoffovy reakční izobary, která umožňuje ze závislosti rovnovážné konstanty reakce na teplotě určit reakční enthalpii.

vasopresin

též adiuretin nebo antidiuretický hormon, ADH, angl. vasopressin nebo antidiuretic hormone, cyklický nonapeptid produkovaný v hypotalamu a uvolňovaný neurohypofýzou (viz žlázy endokrinní). Umožňuje resorpci vody a vylučování sodných iontů v distálních tubulech ledvin. Snižuje také srdeční frekvenci a zvyšuje krevní tlak. Je analogem oxytocinu (viz vzorec), má pouze ve srovnání s ním nahrazen isoleucin v poloze 3 fenylalaninem a leucin v poloze 8 argininem; přesto jsou jeho biologické účinky zcela odlišné.

vazba anhydridová

angl. anhydride bond, vazba mezi dvěma zbytky molekul kyselin. V biochemii jsou zejména významné anhydridové vazby zbytků kyseliny fosforečné (viz difosfát, ATP, ADP, NAD, též směsný anhydrid fosfoadenosinfosfosulfát).

vazba disulfidová

též disulfidový můstek, angl. disulphide bond nebo disulphide bridge, vazba umožňující v bílkovinách kovalentní propojení cysteinových zbytků, a to jak uvnitř jednoho polypeptidového řetězce, tak mezi řetězci; je to významný prvek stabilizace prostorové struktury bílkovin. Disulfidová vazba propojuje i dvě molekuly glutathionu (oxidovaný glutathion). Vzniká oxidací (viz dehydrogenace) dvou thiolových skupin (2 cysteinycystin), rozštěpena může být redukcí (in vitro obvykle merkaptoethanolem nebo dithiotreitolem, enzymově s využitím NADPH jako kofaktoru) nebo oxidací (in vitro obvykle peroxomravenčí kyselinou).

vazba fosfodiesterová

angl. phosphodiester bond, spojení dvou molekul obsahujících alkoholové skupiny prostřednictvím zbytku kyseliny fosforečné, která s nimi vytváří dvě esterové vazby. Tímto způsobem jsou propojeny (deoxy)ribonukleosidynukleových kyselinách, diacylglycerolypolárními alkoholy ve fosfatidátech nebo uhlíky 3′ a 5′ v cyklických nukleosidmonofosfátech (cAMP a cGMP).

vazba glykosidová

angl. glycoside bond, propojení monosacharidu s další skupinou prostřednictvím poloacetalového uhlíku. Rozlišujeme vazby O-glykosidové (vazba zprostředkována atomem kyslíku, typické pro oligosacharidy a polysacharidy), N-glykosidové (např. vazba bází na ribosunukleosidech, podle názvosloví organické chemie bychom však N-glykosidy měli řadit mezi glykosylaminy) a S-glykosidové. Podle konfigurace na poloacetalovém uhlíku rozlišujeme glykosidové vazby α a β. Pro syntézu glykosidové vazby v živých organismech musí být alespoň jeden z partnerů aktivován (viz např. UDP-glukosa). Její hydrolytické štěpení zajišťují enzymy ze skupiny glykosidas, fosforolytické štěpení pak fosforylasy.

vazba kooperativní

angl. cooperative bond, způsob vazby ligandu na biopolymer, který má pro něj více vazebných center; typický projev allosterického efektu, při němž jednotlivá vazebná místa kooperují. Při pozitivní kooperativitě první molekula ligandu zvyšuje afinitu biopolymeru k dalším molekulám. Pozitivní kooperativní vazbou váže např. hemoglobin molekuly kyslíku.

vazba koordinačně-kovalentní

též vazba donor-akceptorová nebo koordinační, angl. coordinate covalent bonddative bond nebo coordinate bond, typ kovalentní vazby vzniklé tak, že elektrony poskytl jeden z interagujících atomů (donor), zatímco druhý atom (akceptor) je přijal do svého neobsazeného orbitalu.

vazba kovalentní

angl. covalent bond, vazba mezi dvěma atomy zprostředkovaná sdílením jednoho, dvou nebo tří párů elektronů, přičemž elektrony jsou poskytovány oběma vazebnými partnery (srov. vazba koordinačně-kovalentní).

vazba "makroergická"

angl. "macroergic" bond, nešťastné a nepřesné označení vazeb, které se v makroergických sloučeninách štěpí, při čemž se uvolňuje energie. Termín vznikl v době, kdy panoval názor, že veškerá energie, která se při štěpení takovéto vazby uvolní, je lokalizována výhradně v ní; později se ukázalo, že zejména u nukleosidtrifosfátů (ATP, GTP) tomu tak není.

vazba peptidová

angl. peptide bond, vazba mezi dvěma molekulami aminokyselin (resp. mezi dvěma aminokyselinovými zbytky), zvláštní typ sekundární amidové vazby. Vzhledem k velké 
elektronegativitě atomu kyslíku se volný elektronový pár na dusíkovém atomu přesunuje a vazba CO–NH získává částečně dvojný charakter; v bílkovinách a přirozených peptidech převažuje uspořádání trans, pouze peptidová vazba vycházející z iminokyseliny prolinu bývá v uspořádání cis. Peptidová vazba je i ve vodném prostředí stálá. Hydrolyzuje při zvýšené teplotě v prostředí silné kyseliny nebo zásady; její hydrolýzu v organismech katalyzuje velké množství enzymů ze skupiny peptidas. Pro její syntézu ve vodném prostředí je zapotřebí nejdříve aktivovat karboxylovou skupinu reagující aminokyseliny; pro chemickou syntézu (in vitro) byly vypracovány různé způsoby této aktivace, při biosyntéze se aminokyselina obvykle aktivuje vazbou na příslušnou tRNA.
                                            

vazba thioesterová

angl. thioester bond, vazba zbytku karboxylové kyseliny a thiolu; významné jsou zejména thioestery karboxylových kyselin vázaných na koenzym A (acyl-CoA) a z nich zejména acetyl-CoA; označují se také jako acyl-SCoA nebo acetyl-SCoA .

vazba vodíková

též (méně vhodně) vodíkový můstek, angl. hydrogen bond nebo hydrogen bridge, nekovalentní spojení dvou elektronegativních atomů sdílením atomu vodíku (resp. protonu). Jeden z elektronegativních atomů působí jako donor (původně nesl vodíkový atom) a druhý jako akceptor. V biochemii jsou vodíkové vazby mimořádně důležité při přenosu genetické informace (viz komplementarita bází), při stabilizaci prostorové struktury bílkovin a při rozpoznávání partnerů v interakcích enzym-substrát, enzym-inhibitor, receptor-ligand apod. Podmiňují též hydrofilní vlastnosti skupin, které vytvářejí vodíkové vazby s molekulami vody. Na obrázku jsou čárkovaně vyznačeny vodíkové vazby mezi dusíkovými (donory, modré) a kyslíkovými (akceptory, červené) atomy v polypeptiduα-helikálním uspořádání.

vazba zpětná negativní

angl. negative feedback nebo negative inhibition, v biochemii mechanismus, jímž je tok látek určitou metabolickou drahou regulován inhibicí klíčového enzymu (nebo klíčových enzymů) koncovými produkty této dráhy (viz inhibice enzymů koncovým produktem metabolické dráhy). Obecněji je to regulace úrovně jakéhokoliv faktoru citlivého na svou vlastní intenzitu, známého z fyzikální chemie jako LeChatelierův princip. Tímto způsobem jsou regulovány hladiny hormonů, koncentrace iontů, teplota a mnoho dalších faktorů (viz homeostáza, příklad negativní zpětné vazby při syntéze hormonu viz kortizol).

vektor

angl. vector, v genovém inženýrství molekula DNA, do níž může být inkorporována určitá sekvence deoxyribonukleotidů (např. gen) a která může být následně vnesena do buňky, jež pak vnesenou sekvenci uchovává, replikuje a realizuje (např. proteosyntézou). Jako vektory se používají plasmidové nebo virové DNA.

vidlice replikační

též replikační vidlička, angl. replication fork, úsek DNA ve tvaru písmene Y, v němž probíhá synteza řetězců DNA; dvě replikační vidlice ohraničují replikační očko. Při replikaci se vidlice posunuje (při analogii s písmenem Y směrem dolů) a dvouřetězcová (mateřská) DNA se postupně otvírá tak, jak jsou syntetizovány dceřinné řetězce.

viry

angl. viruses, nebuněčně organizované formy živé hmoty. Virová partikule vždy obsahuje nukleové kyseliny (DNA nebo RNA), které jsou chráněny bílkovinným obalem. Viry jsou obligátní buněční parazité; při své replikaci využívají syntetický aparát hostitelské buňky. Jsou nejčastějšími původci infekčních onemocnění rostlin a živočichů (viróz), napadají však i jednobuněčné organismy (bakteriofágy).

vitál

angl. vital, zkrácená forma výrazu "vitální indikace laboratorního vyšetření". Užívá se pro označení vzorku při akutním ohrožení života pacienta, kdy výsledek vyšetření má zásadní význam pro určení dalšího léčebného postupu. Vzorky se zpracovávají neprodleně po přijetí do laboratoře s absolutní předností před všemi ostatními (srov. statim).   

vitamin A

též retinol, angl. retinol, isoprenoidní vitamin rozpustný v tucích, jeho provitaminy jsou některé karotenoidy. Retinol se vyskytuje především v živočišných produktech (v mléce, másle, rybím oleji). Jeho dehydrogenační produkt 11-cis-retinal se v buňkách sítnice (retina) váže na bílkovinu opsin, čímž vzniká složená bílkovina rhodopsin, který má zásadní význam v biochemii vidění: absorpce světla retinalem je spojena s konformační změnou opsinu a následnou sérií molekulových událostí, které vedou ke změně membránového potenciálu světločivné buňky a vzniku nervového vzruchu vnímaného mozkem jako optický vjem. cis-Retinal po absorpci světla isomeruje na formu trans, která je řadou následných enzymových reakcí zpětně převedena na aktivní cis-retinal. Nejdůležitějším příznakem nedostatku vitaminu A je proto šeroslepost a vysychání očních tkání (xeroftalmie, odtud starší název axeroftol). Pomáhá také udržovat strukturu sliznic a kůže, napomáhá hojení ran, vředů a popálenin, zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekčním onemocněním, podílí se na
tvorbě zubní a kostní tkáně.
 
  
 
  

vitamin B1

též thiamin nebo aneurin, angl. thiamine, ve vodě rozpustný vitamin vyskytující se zejména v droždí a neloupaných obilkách. Jeho aktivní formou je thiamindifosfát, který působí jako prostetická skupina zejména při dekarboxylaci 2-oxokyselin (např. pyruvátdekarboxylasa EC 4.1.1.1 ze třídy lyas či multienzymové komplexy ze třídy oxidoreduktas); při těchto procesech se na uhlík C2 thiazolového kruhu (na obr. vyznačeno šipkou) váže uhlíkový řetězec. Při běžném smíšeném stravování je ve stravě tohoto vitaminu dostatek, problémy s nedostatečnou schopností vstřebávat thiamin však mají alkoholici. Typickým projevem avitaminózy je nemoc beri-beri, charakteristická poruchami funkce srdce a centrálního i periferního nervstva; vyskytuje se v oblastech, kde základem stravy je loupaná rýže. Za objev thiaminu získal roku 1929 C. Eijkman Nobelovu cenu.

vitamin B12

též kobalaminy, angl. cobalamines, skupina derivátů korinu tvořených kruhovou strukturou čtyř pyrrolových jader (podobnost s hemem) s centrálně navázaným iontem kobaltu a nukleotidovou složkou s 5,6-dimethylbenzimidazolem jako bází. Na iontu kobaltu je koordinačně-kovalentní vazbou navázán další ligand (voda, OH, methylová skupina, deoxyadenosin nebo kyanid – skupina R na obrázku). Je prostetickou skupinou některých důležitých enzymů, účastní se zejména přenosu methylové skupiny a některých isomeračních reakcí. Získává se z přírodních zdrojů extrakcí. Podává se v injekční formě, neboť jeho nedostatek v organismu je velmi často způsoben nedostatkem vnitřního faktoru (angl. intrinsic factor), bílkoviny, která umožňuje jeho průchod žaludeční či střevní stěnou. Ukládá se ve velkém množství především v játrech. Jeho nedostatek (hypovitaminóza) se nejdříve projevuje nervovými bolestmi a snížením citlivosti v končetinách, avitaminóza pak zhoubnou chudokrevností. Za určení této mimořádně složité struktury pomocí rentgenkrystalografické analýzy získala D. C. Hodgkinová Nobelovu cenu.

vitamin B2

též riboflavin, angl. riboflavin, ve vodě rozpustný žlutý vitamin obsažený především v droždí, mase a mléčných výrobcích. Je složen z dusíkatého heterocyklu isoalloxazinu a cukerného alkoholu ribitolu. V aktivní podobě flavinadeninmononukleotidu (FMN) a flavinadenindinukleotidu (FAD) je prostetickou skupinou řady enzymů třídy oxidoreduktas. Jeho nedostatek se projevuje různými kožními defekty a poruchami vidění. Užívá se jako součást vitaminových doplňků lidské i veterinární výživy a jako přirozené barvivo potravin.

vitamin B3

též niacin, nikotinová (pyridin-3-karboxylová kyselina) kyselina či vitamin PP, angl. niacin. Patří mezi vitaminy rozpustné ve vodě, je hojný zejména v játrech, rybím mase a obilných klíčcích, tvoří funkční součást koenzymů NAD a NADP. Může být syntetizován z esenciální aminokyseliny tryptofanu, u člověka však tato metabolická dráha nepokrývá potřebu. Nedostatek vitaminu vede k onemocnění zvaném pelagra; projevuje se hnědnutím kůže, problémy zažívacího traktu (průjmy) a nervového systému, které vedou až k demenci.

vitamin B5

též pantothenová kyselina, angl. pantothenic acid, vitamin rozpustný ve vodě, kondenzační produkt  pantoové kyseliny (2,4-dihydroxy-3,3-dimethylbutanové kyseliny) a β-alaninu (3-aminopropionové kyselina). Lidský organismus není schopen tyto dvě složky svázat amidovou vazbou. Je strukturní složkou koenzymu A. V běžné stravě je tohoto vitaminu dostatek. Experimentálně bylo prokázáno, že hypovitaminóza vyvolává svalovou ochablost, vasomotorické obtíže a deprese. Je složkou přípravků pro regeneraci poškození kůže (Panthenol, Calcium pantothenicum apod.).

vitamin B6

též pyridoxin, angl. pyridoxine, skupina derivátů pyridinu, které mohou být metabolicky převedeny na aktivní kofaktor (prostetickou skupinu) enzymů, pyridoxalfosfát (PLP). Zdrojem vitaminu jsou zejména játra, ledviny, kvasnice, zelenina a obiloviny. Příznaky deficitu pyridoxinu nejsou příliš specifické; časté jsou defekty kůže a anémie. Enzymy obsahující PLP katalyzují řadu přeměn aminokyselin, a to zejména transaminaci, dekarboxylaci za vzniku biogenních aminů a racemizaci; aminokyseliny se na pyridoxalfosfát vážou reverzibilní Schiffovou bazí tvořenou aldehydovou skupinou PLP a primární aminoskupinou aminokyseliny.

vitamin B7

též vitamin H nebo biotin, angl. biotin, prostetická skupina zajišťující enzymovou karboxylaci různých substrátů (např. acetyl-CoAmalonyl-CoA, pyruvátoxalacetát). Biotin je v karboxylasách kovalentně vázán na ε-aminoskupinu lysinu; podjednotka nebo doména, která váže biotin, se někdy nazývá BCCP (angl. biotin carboxyl carrier protein). Karboxylace substrátů probíhá tak, že se nejdříve ligasovou reakcí (za štěpení ATP na ADP a Pi) karboxyluje navázaný biotin, z něhož se pak karboxylová skupina přenese na substrát. Nedostatek biotinu způsobuje padání vlasů a různé kožní poruchy. Jeho hojným zdrojem jsou zejména játra a vejce. Syrový vaječný bílek však obsahuje bílkovinu avidin, která biotin silně váže.

vitamin B9

též listová kyselina nebo folát, angl. folic acid, vitamin rozpustný ve vodě. Molekula je tvořena třemi kovalentně vázanými částmi: heterocyklem 2-amino-4-hydroxy-6-methylpteridinem, p-aminobenzoovou kyselinou a jedním nebo více zbytky glutamové kyseliny. V redukované formě  (tetrahydrofolát, správněji tetrahydrogenfolát) se jako koenzym účastní řady reakcí, při nichž se přenášejí jednouhlíkaté zbytky (methyl, hydroxymethyl nebo zbytek mravenčí kyseliny, formyl); tyto zbytky bývají vázány na dusíky N5 a N10. Antimetabolity listové kyseliny, aminopterin a methopterin, se užívají při léčbě leukémií. Listová kyselina byla poprvé izolována z listů špenátu jako růstový faktor pro mikroorganismy. Pro člověka je důležitým antianemickým faktorem; její nedostatek se projevuje snížením počtu červených krvinek.

vitamin C

též askorbová kyselina nebo askorbát, angl. ascorbic acid, γ-lakton 2-oxo-L-gulonové kyseliny, ve vodě rozpustný
vitamin odvozený od sacharidů. Hydroxylové skupiny v enol-uspořádání jsou silně kyselé a molekula se chová jako jednosytná kyselina (pKa = 4,0). Vyskytuje se zejména v čerstvém ovoci a zelenině, ale i v čerstvém mase. Savci kromě vyšších primátů a křečka ho syntetizují z D-glukuronové kyseliny; askorbová kyselina tedy pro ně není vitaminem. Pro potravinářské účely se vyrábí z glukosy několikastupňovou syntézou, která zahrnuje i transformaci pomocí mikroorganismů. Askorbát je silným redukčním činidlem, oxiduje se na dehydroaskorbovou kyselinu, resp. její lakton; této reakce se využívá při biosyntéze katecholaminů. Jako kofaktor se účastní několika důležitých reakcí, především posttranslační hydroxylace prolinu (prokolagen-prolin-dioxygenasa, EC 1.14.11.2) a lysinu (prokolagen-lysin-5-dioxygenasa, EC 1.14.11.4) v kolagenu. Při nedostatku vitaminu C tato modifikace neprobíhá; postupně je poškozována pojivová tkáň (výstelka cév, úpony zubů) a propuká onemocnění zvané kurděje (skorbut, odtud název vitaminu působící proti kurdějím). Jako vitamin je znám již od roku 1742, kdy byl použit při léčbě kurdějí. Působí také jako antioxidant. V lidském organismu pomáhá vstřebávání železa z potravy. Za výzkum vitaminu C získali roku 1937 W. N. Haworth a A. Szent-Györgyi Nobelovu cenu.

vitamin D

též antirachitický vitamin, angl. vitamin D, skupina  v tucích rozpustných látek steroidního původu souhrnně označovaných jako kalciferoly: cholekalciferol (vitamin D3 – živočišného původu) a ergokalciferol (vitamin D– rostlinného původu).  Při biosyntéze se uplatňuje fotochemická reakce, iniciovaná UV-zářením. V kůži je tak z cholesterolu syntetizován cholekalciferol a jeho postupnou hydroxylací v dalších tkáních nejúčinnější forma vitamínu D, kalcitriol. Při běžných dávkách záření jsou endogenní (vnitřní) zdroje vitaminu D dostatečné k pokrytí potřeb, proto někdy kalciferol není řazen mezi vitaminy. Ukládá se v játrech. Ve výživě je zdrojem vitaminu D máslo, rybí olej, vaječný žloutek a mozek jatečných zvířat. Ačkoliv většina vitaminů se podílí na katalytických procesech v organismu, kalciferol spíše svým působením připomíná hormon. Jeho hlavní funkcí je regulace metabolismu vápníku, je nezbytný pro jeho ukládání v kostech. Kalcitriol působí také jako imunomodulátor a v různých typech buněk ovlivňuje expresi např. interleukinů (viz cytokiny), interferonů, iontových pump, růstových faktorů atd. Projevem hypovitaminózy je měknutí kostí, vyvolávající jejich křivení (křivice = rachitis, odtud antirachitický vitamin). Jeho nadbytek, který může být i toxický, vede k poruchám metabolismu vápníku a fosfátu a snížení imunity; hypervitaminóza však nikdy nevzniká pouhým nadbytkem UV-záření. 


vitamin E

též tokoferoly, angl. tocopherols, skupina podobných látek isoprenoidní povahy (viz obrázek), dobře rozpustných v tucích buněčných membrán. Snadno se oxidují a to i jednoelektronovým přenosem; působí jako antioxidační ochrana lipidových struktur, neboť zabraňují oxidaci vysoce nenasycených vyšších mastných kyselin (viz oxidační stres). Nachází se v másle a v mnoha potravinách rostlinného původu (pšeničných klíčcích, kokosovém a palmovém oleji, v zelí atd.). Jeho nedostatek vede především ke ztrátě reprodukční schopnosti (odumírání embryí u těhotných samic, u samců k atrofii pohlavních žláz) a k svalové distrofii.

vitamin K

též fylochinon, angl. phylloquinone, jeden z vitaminů rozpustných v tucích, skupina látek obsahujících naftochinonovou strukturu s navázaným isoprenoidním řetězcem různé délky. Menadion, syntetický analog vitaminu K, tento řetězec neobsahuje a působí v organismu jako provitamin. Vitamin K se podílí na γ-karboxylaci zbytků glutamové kyseliny, typické posttranslační modifikaci koagulačních bílkovin; jeho nedostatek způsobuje sníženou produkci koagulačních faktorů, zejména prothrombinu. Avitaminóza je velmi vzácná u dospělých i u dětí, neboť dostatek vitaminu K je organismu poskytován střevní mikroflórou. Protože neprochází placentou a není obsažen v mateřském mléce, je jisté riziko hypovitaminózy u novorozenců a kojených dětí. Klinicky používaný antikoagulant warfarin je antivitaminem fylochinonu; podobně působí i dikumarol, vyskytující se v plesnivém jetelovém senu, které ohrožuje dobytek vykrvácením. Za objev vitaminu K získali roku 1943 H. C. P. Dam a E. A. Doisy Nobelovu cenu.

vitaminy

angl. vitaminsorganické látky přítomné v malých množstvích v potravě živočichů (většinou chápáno ve vztahu k člověku), bezpodmínečně nutné pro růst a zachování životních funkcí (esenciální exogenní faktory). Biochemická funkce vitaminů je většinou katalytická, protože jsou součástí kofaktorů enzymů (srov. biokatalyzátory). Pouze vitamin A je prostetickou skupinou rhodopsinu bez katalytické funkce, vitamin D má funkci regulační a vitamin E je antioxidant. Některé vitaminy jsou v organismu syntetizovány z provitaminů (A, D). Podle rozpustnosti je dělíme na vitaminy rozpustné v tucích a rozpustné ve vodě. Kromě vitaminu C se všechny vitaminy rozpustné ve vodě řadí do skupiny B. Mezi vitaminy nejsou řazeny esenciální aminokyseliny, jichž je zapotřebí relativně mnoho, a ani esenciální nenasycené mastné kyseliny, které však někdy bývají nazývány společným termínem vitamin F. Za objevy vitaminů obdrželi roku Nobelovu cenu A.O.R. Windhaus (1928), F.G. Hopkins a Ch. Eijkman (1929), W.N. Haworth, P. Kerrer a A. Szent-Györgyi (1937), R. Kuhn (1938), H.C.P. Dam a E.A. Doisy (1943), D.C. Hodgkin (1964).


Vitaminy rozpustné v tucích
Vitamin      Chemický název Aktivní forma Nejdůležitější biochemické funkce Doporučená denní dávka (mg) *
vitamin A retinol retinal, retinol, retinová kyselina

prostetická skupina rhodopsinu, proces vidění, diferenciační faktor

3
vitamin D kalciferol kalcitriol

regulace metabolismu vápníku a fosfátů, imunomodulátor

0,01 až 0,025
vitamin E tokoferol

tokoferoly – různé methylace na prvním aromatickém kruhu

lipofilní antioxidant 5
vitamin K fylochinon (rostliny), menachinon (bakterie) fylohydrochinon kofaktor γ-karboxylace glutamové kyseliny v koagulačních faktorech 1


Vitaminy rozpustné ve vodě
Vitamin
Chemický název Aktivní forma Nejdůležitější biochemické funkce Doporučená denní dávka (mg) *
vitamin B1  thiamin thiamindifosfát (TPP) přenos aldehydů, dekarboxylace  1
vitamin B2  riboflavin FAD, FMN  součást prostetických skupin oxidoreduktas  2
vitamin B3 niacin, nikotinamid NAD(P)  součást koenzymů oxidoreduktas 18
vitamin B5 pantothenová kyselina
CoA přenos a aktivace acylových zbytků 3 až 5
vitamin B6 pyridoxin, pyridoxal, pyridoxamin pyridoxalfosfát metabolismus a transport aminokyselin, prostetická skupina  glykogenfosforylasy 2
vitamin B7 (H) biotin biotin přenos CO2, kofaktor karboxylas a některých dekarboxylas 0,25
vitamin B9 kyselina listová (folát) tetrahydrofolát (THF) přenos jednouhlíkatých skupin 1 až 2
vitamin B12 kobalamin kobalamin  kofaktor různých enzymů (isomerasy, transferasy), přenos –CH3 0,003
vitamin C askorbát (kys. L-askorbová) askorbát  redukční činidlo, antioxidant, kofaktor některých hydroxylas 75
* Údaje se týkají dospělého člověka a jsou pouze orientační.

vlásenka

angl. hairpin nebo hairpin loop, útvar tvořený jednořetězcovou DNA nebo RNA, v níž jsou určité úseky tvořenyvlasenka.01.jpg komplementárními bázemi, které se navzájem párují a mohou vytvářet jistou formu dihelixu. Jsou známy z tRNA, kde tvoří jednotlivé jetelové lístky, ale i z vlásenkovitých struktur DNA, kde se např. uplatňují jako signál pro ukončení transkripce.


vlastnosti chaotropní

angl. chaotropic properties, schopnost některých látek rozrušovat strukturu vody, zejména vodíkové vazby mezi molekulami, neboť samy s vodou tyto vazby vytvářejí. Typickými chaotropními látkami jsou močovina a guanidinhydrochlorid, které ve vysokých koncentracích (9 mol/l u močoviny, 6 mol/l u guanidinhydrochloridu) působí jako vysoce účinná denaturační činidla bílkovin, která převádějí nativní strukturu bílkoviny do podoby statistického klubka. Díky schopnosti vytvářet vodíkové vazby s atomy v peptidových vazbách výrazně zvyšují rozpustnost takto denaturovaných bílkovin.

vodík aktivní

angl. active hydrogen, značka [H], v biochemii společné označení pro atomy vodíku vázané na kofaktory oxidoreduktas, nejčastěji na NAD+, NADP+ nebo FAD. Toto schematické označení se užívá zejména při popisu katabolických procesů, kde přenos vodíku mezi jednotlivými systémy oxidoreduktas hraje klíčovou energetickou roli, přičemž primární akceptor vodíku (kofaktor) není pro popis děje zásadní.

von Euler-Chelpin Hans

švédský chemik narozený v Německu (1873–1964), Nobelova cena (chemie, 1929) za výsledky získané při výzkumu fermentace cukrů a fermentačních enzymů (spolu s A. Hardenem). Cesta von Euler-Chelpina k chemii vedla přes studium malířství na akademii v Mnichově. Zabýval se problematikou barev a spekter, což ho dovedlo k přírodním vědám. Studoval chemii na univerzitě v Berlíně u H. E. Fischera a fyziku u E. G. Warburga a M. Plancka. Roku 1906 byl ustanoven profesorem obecné a organické chemie Královské univerzity ve Stockholmu. Jeho studium metabolismu započalo v roce 1905, kdy se začal věnovat fosforylaci jako první fázi katabolismu glukosy; zabýval se také nikotinamidovými koenzymy (tehdy zvanými ko-zymasy) jakožto aktivátory katabolických procesů. Ve 20. letech studoval enzymy (invertasu a katalasu); jeho monografie Chemie der Enzyme (1935) byla první moderní enzymologickou učebnicí. V 50. letech se věnoval biochemii nádorů.

vosky

angl. waxes, lipidy tvořené estery vyšších mastných kyselin a vyšších jednosytných alkoholů. Vyskytují se na povrchu rostlin, kde vytvářejí tenkou vrstvu sloužící k ochraně před vysycháním a před patogeny. Také u živočichů vosky nalézáme na povrchu těla, hlavně v srsti; jsou často produkovány hmyzem při stavbě obydlí (včelí vosk). Jsou odolné vůči hydrolýze a nepodléhají enzymovému rozkladu; proto nejsou pro živočichy stravitelné. 

vsolování

angl. solting invzrůst rozpustnosti proteinů v přítomnosti malých koncentrací neutrálních solí; typická vlastnost globulárních bílkovin.

vstup postranní do dýchacího řetězce

též kotvený komplex II, angl. respiratory complex II, společné označení pro membránové enzymy ze třídy oxidoreduktas, které katalyzují přenos vodíkových atomů z různých substrátů na ubichinon, a tím jejich vstup do dýchacího řetězce: SH2 + Q → S + QH2. Zásadně se liší od kotveného komplexu I (ubichinonreduktasa EC 7.1.1.2) tím, že nejsou schopny aktivně transportovat protony, a proto nepřispívají ke vzniku proton-motivní síly. Jejich prostetickou skupinou bývá FAD. Nejvýznamnějšími enzymy této skupiny jsou sukcinátdehydrogenasa (viz citrátový cyklusEC 1.3.5.1), membránová glycerol-3-fosfátdehydrogenasa (EC 1.1.5.3, viz glycerolfosfátové kyvadlo) a systém dehydrogenas, které zahajují  β-oxidaci mastných kyselin (acyl-CoA-dehydrogenasy, EC 1.3.8.1 a EC 1.3.8.8).

vysolování

angl. solting out, pokles rozpustnosti globulárních bílkovin v důsledku vysoké koncentrace určitých solí. Postupné vysolování bílkovin z roztoku (frakční vysolování, např. přidáváním síranu amonného, a oddělení vzniklé sraženiny centrifugací) patří k nejběžnějším velkokapacitním metodám izolace bílkovin.

Page:  1  2  3  4  5  (Next)
  ALL