Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 (Další)
VŠE

N

N-formylmethionin

angl. N-formylmethionine, derivát methioninu, který zahajuje biosyntézu peptidového řetězce u prokaryot. Vzniká postsyntetickou

formylací Met-tRNA.

NGS

zkr. sekvenování nové generace, angl. Next-Generation Sequencing, souhrnné označení pro moderní metody sekvenování DNA, zavedené v období od konce 20. století. Tyto nové metody (metody druhé generace) přinášejí oproti klasické Sangerově metodě výhodu v tom, že umožňují rychlejší a levnější sekvenování velkých genomů. DNA je zde rozdělena na krátké úseky, které jsou pak specificky namnoženy a sekvenovány. Při sekvenační reakci katalyzované DNA-polymerasou jsou detekovány jednotlivé komplementární nukleotidy postupně připojované k amplifikovanému vláknu, např. metodami Solid, Solexa nebo Iont Torrent. Tímto způsobem je produkováno velké množství dat (každý fragment je sekvenován několikrát) a získané fragmenty jsou pak skládány pomocí výkonných počítačů do celkové sekvence analyzované DNA. V současnosti jsou k dispozici citlivé metody třetí generace, které umožňují sekvenování jediné molekuly DNA v reálném čase (např. jednomolekulové sekvenování v reálném čase (angl. single-molecule real-time sequencing, SMRT), či nanopórové sekvenování).

niacin

angl. niacin, viz vitamin B3.

ninhydrin

angl. ninhydrin, bezbarvá, ve vodě rozpustná sloučenina, velmi často využívaná ke stanovení aminokyselin. Reakcí s aminoskupinou za zvýšené teploty vzniká fialový produkt. Tímto způsobem reagují všechny volné aminokyseliny; prolin poskytuje žlutý produkt jiné struktury. Ninhydrin reaguje také s volným amoniakem a se všemi primárními aminoskupinami, v bílkovinách a peptidech zejména s N-koncovou aminoskupinou a s ε-aminoskupinou lysinu.

Nirenberg Marshall Warren

americký biochemik (1927–2010), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1968) za objev genetického kódu a vysvětlení jeho funkce při syntéze bílkovin (spolu s R. W. Holleym a H. G. Khoranou). Vystudoval zoologii, později se plně věnoval biochemii a molekulové genetice. V roce 1959 začal studovat zásadní kroky, které vedou od DNA ke struktuře určité bílkoviny; tyto výzkumy vedly k závěru, že mRNA je zásadním mezičlánkem mezi genem a proteinem a že její studium by mohlo vést k objasnění genetického kódu. Podařilo se mu dále prokázat, že s výjimkou „nonsence kodonů“ (STOP-kodonů) každá možná trojice ribonukleotidů jednoznačně determinuje zařazení určité aminokyseliny do rostoucího polypeptidového řetězce.

nitrátreduktasy

angl. nitrate reductases, enzymy schopné redukovat dusičnanový ion na dusitanový (viz koloběh dusíku). Dissimilační (též respirační) nitrátreduktasa (EC 1.7.5.1, EC 1.9.6.1) je membránový enzym využívající při anaerobní respiraci energii této reakce pro vznik proton-motivní síly. Asimilační nitrátreduktasy (EC 1.7.1.1; EC 1.7.1.2; EC 1.7.1.3, EC 1.7.7.2) se vyskytují u hub a rostlin a umožňují využít nitrátu jako zdroje dusíku pro syntézu aminokyselin.

nitrifikace

angl. nitrification, převádění (oxidace) dusíkatých látek na dusičnany (nitráty). Tyto aerobní procesy mají zásadní význam pro koloběh dusíku v biosféře. Nitrifikační bakterie (viz aerobní chemolithotrofy) mohou pomocí molekulového kyslíku oxidovat amonné ionty (NH₄⁺) na ionty dusitanové (NO₂^-) nebo dusičnanové (NO₃^-).

nobelisté – přehled

NÁSLEDUJE SEZNAM LAUREÁTŮ NOBELOVY CENY, JEJICHŽ OBJEVY ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM OVLIVNILY VÝVOJ BIOCHEMIE.

ROK	JMÉNO	OBOR	OBJEV
1901	van't Hoff J. H.	chemie	zákony chemické dynamiky a osmotického tlaku kapalin
1902	Fischer H. E.	chemie	syntéza sacharidů a purinových derivátů
1907	Buchner E.	chemie	bezbuněčné kvašení (fermentace)
1922	Hill A. V.	fyziologie, lékařství	vysvětlení produkce tepla ve svalech
1922	Meyerhof O. F.	fyziologie, lékařství	důkaz konstantního poměru mezi spotřebou O₂ a produkcí mléčné kyseliny ve svalech
1923	Banting F. G.	fyziologie, lékařství	insulin
	Macleod J. J. R.
1926	Svedberg T.	chemie	práce na disperzních systémech
1927	Wieland H. O.	chemie	žlučové kyseliny a příbuzné sloučeniny
1928	Windhaus A. O. R.	chemie	struktura sterolů a jejich vztah k vitaminům
1929	Eijkman Ch.	fyziologie, lékařství	antineuritický vitamin (thiamin)
1929	Hopkins F. G.	fyziologie, lékařství	vitaminy stimulující růst
1929	Harden A.	chemie	fermentace cukrů a fermentačních enzymů
	von Euler-Chelpin H.
1930	Fischer H.	chemie	struktura hemu a chlorofylu a zejména syntéza hemu
1931	Warburg O. H.	fyziologie, lékařství	povaha a mechanismus působení respiračních enzymů
1937	Haworth W. N.	chemie	sacharidy a vitamin C
1937	Karrer P.	chemie	karotenoidy, flaviny a vitaminy A a B₂
1937	Szent-Györgyi A.	fyziologie, lékařství	biologické spalování, zejména ve vztahu k vitaminu C a fumarové kyselině
1938	Kuhn R.	chemie	karotenoidy a od nich odvozené vitaminy
1939	Butenandt A. F. H.	chemie	výzkum pohlavních hormonů
1939	Ružička L.	chemie	práce na polymethylenech a vyšších terpenech
1943	Dam H. C. P.	fyziologie, lékařství	chemická struktura vitaminu K
	Doisy E. A.
1945	Fleming A.	fyziologie, lékařství	penicilin a jeho léčebný efekt na různé infekční choroby
	Florey H. W.
	Chain E. B.
1946	Northorp J. H.	chemie	příprava enzymů a virových proteinů v čistém stavu
	Stanley W. M.
1946	Sumner J. B.	chemie	možnosti připravy krystalů enzymů
1947	Cori C. F.	fyziologie, lékařství	katalytická přeměna glykogenu
	Cori G. T.
1947	Houssay B. A.	fyziologie, lékařství	role hormonů předního laloku hypofýzy v metabolismu sacharidů
1947	Robinson R.	chemie	biologicky aktivní rostlinné produkty, zejména alkaloidy
1948	Tiselius A. W. K.	chemie	výzkum elektroforézy a adsorpční analýzy zejména sérových proteinů
1950	Hench P. S.	fyziologie, lékařství	hormony kůry nadledvin, jejich struktura a biologická funkce
	Kendall C. E.
	Reichstein T.
1953	Krebs H. A.	fyziologie, lékařství	citrátový cyklus
1953	Lipmann F.	fyziologie, lékařství	koenzym A a jeho úloha v intermediárním metabolismu
1954	Pauling L. C.	chemie	výzkum povahy chemické vazby a určení struktury komplexních sloučenin
1955	du Vigneaud V.	chemie	studium sirných sloučenin a první syntéza peptidového hormonu
1955	Theorell A. H. T.	fyziologie, lékařství	povaha a mechanismus účinku oxidačních enzymů
1957	Todd A. R.	chemie	nukleotidy a nukleotidové koenzymy
1958	Sanger F.	chemie	práce na struktuře proteinů, zvláště insulinu
1959	Kornberg A.	fyziologie, lékařství	mechanismus biosyntézy ribonukleové a deoxyribonukleové kyseliny
	Ochoa S.
1961	Calvin M.	chemie	asimilace oxidu uhličitého rostlinami
1962	Kendrew J. C.	chemie	struktura globulárních proteinů
	Perutz M. F.
1962	Crick F. H. C.	fyziologie, lékařství	struktura nukleových kyselin a jejich význam pro přenos genetické informace
	Watson D. J.
	Wilkins M. H. F.
1964	Bloch K. E.	fyziologie, lékařství	metabolismus cholesterolu a mastných kyselin
1964	Hodgkin D. C.	chemie	struktura biochemicky důležitých látek metodou rentgenové krystalografie
1964	Lynen F.	fyziologie, lékařství	mechanismus a regulace metabolismu cholesterolu a mastných kyselin
1965	Jacob F.	fyziologie, lékařství	genetická kontrola enzymů a syntéza virů
	Lwoff A.
	Monod J.
1968	Holley R. W.	fyziologie, lékařství	genetický kód a vysvětlení jeho funkce při syntéze bílkovin
	Khorana H. G.
	Nirenberg M. W.
1969	Delbrück M. L.H.	fyziologie, lékařství	replikační mechanismus a genetická struktura virů
1969	Luria S. E.	fyziologie, lékařství	rozmnožování a genetická struktura virů, zejména bakteriofágů
1970	Leloir L. F.	chemie	cukerné nukleotidy a jejich role v biosyntéze sacharidů
1971	Sutherland E. W. Jr.	fyziologie, lékařství	mechanismus působení hormonů
1972	Anfinsen Ch. B.	chemie	vztah sekvence a prostorového uspořádání proteinů
1972	Edelman G. M.	fyziologie, lékařství	určení chemické struktury protilátek
	Porter R. R.
1972	Moor S.	chemie	vztah mezi chemickou strukturou a katalytickou aktivitou ribonukleasy
	Stein W. H.
1975	Cornforth J. W.	chemie	stereochemie enzymových reakcí
1977	Guillemin R. Ch. L.	fyziologie, lékařství	peptidové hormony produkovaných mozkem
1977	Schally A. V.
1977	Prigogine I.	chemie	příspěvek k nerovnovážné termodynamice, zejména k teorii disipativních struktur
1977	Prusiner S. B.	fyziologie, lékařství	priony – nový biologický princip infekce
1977	Yalow R. R.	fyziologie, lékařství	vývoj metod radioimunoanalýzy pro stanovení peptidových hormonů
1978	Mitchell P.	chemie	vysvětlení přenosu biologické energie vypracováním chemiosmotické hypotézy
1978	Arber W.	fyziologie, lékařství	restrikční enzymy a jejich využití v molekulové genetice
	Nathans D.
	Smith H. O.
1980	Berg P.	chemie	chemie nukleových kyselin, objev rekombinantní DNA
1980	Sanger F.	chemie	příspěvek ke stanovení sekvence bází v nukleových kyselinách
	Gilbert W.
1982	Bergström S. K.	fyziologie, lékařství	prostaglandiny a příbuzné biologicky aktivní látky
	Samuelsson B. I.
	Vane J. R.
1982	Klug A.	chemie	určení struktury komplexů NK s bílkovinami pomocí elektronové mikroskopie krystalů
1983	McClintock B.	fyziologie, lékařství	mobilní genetické elementy (transposony)
1984	Jerne N. K.	fyziologie, lékařství	teorie týkající se specifity vývoje a řízení imunitního systému
1984	Köhler G. J. F.	fyziologie, lékařství	příprava monoklonálních protilátek
	Milstein C.
1985	Brown M. S.	fyziologie, lékařství	regulace metabolismu cholesterolu
	Goldstein J. L.
1988	Diesenhofer J.	chemie	určení trojrozměrné struktury fotosyntetického reakčního centra
	Huber R.
	Michel H.
1989	Altman S.	chemie	katalytické vlastností RNA (ribozymů)
	Cech T. R.
1991	Ernst R. R.	chemie	rozvoj metody nukleární magnetické rezonance (NMR)
1991	Neher E.	fyziologie, lékařství	funkce jednotlivých iontových kanálů v buňkách
	Sakmann B.
1992	Fischer E. H	fyziologie, lékařství	reverzibilní fosforylace bílkovin jakožto regulační mechanismus
	Krebs E. G.
1993	Mullis K. B.	chemie	polymerasová řetězová reakce (PCR)
1993	Smith M.	chemie	cílená mutageneze a její využití pro studium bílkovin
1994	Gilman A. G.	fyziologie, lékařství	G-proteiny a jejich role při přenosu signálu do buněk
	Rodbell M.
1997	Boyer P. D.	chemie	mechanismus enzymové syntézy adenosintrifosfátu
	Walker J. E.
1997	Skou J. Ch.	chemie	transportní enzym Na,K-ATPasa
1998	Hershey A. D.	fyziologie, lékařství	replikace virů a jejich genetická struktura
1998	Furchgott R. F.	fyziologie, lékařství	působení oxidu dusnatého jako signální molekuly
	Ignarro L. J.
	Murad F.
1999	Blobel G.	fyziologie, lékařství	vysvětlení směrování proteinů v buňce (targeting)
2002	Fenn J. B.	chemie	nové metody hmotnostní spektrometrie biologických makromolekul
	Tanaka K.
2002	Wüthrich K.	chemie	vývoj NMR umožňující určení 3D struktury biologických makromolekul v roztoku
2003	Agre P.	chemie	aquaporiny
2003	MacKinnon R.	chemie	strukturní a mechanistické studie iontových kanálů
2004	Ciechanover A.	chemie	ubiquitinem zprostředkované odbourávání proteinů
	Hershko A.
	Rose I.
2006	Mello C. C.	fyziologie, lékařství	RNA-interference – tlumení exprese genů dvouřetězcovou RNA
	Fire A. Z.
2006	Kornberg R. D.	chemie	studium molekulové podstaty eukaryotní transkripce
2008	Chalfie M.	chemie	zelený fluorescenční protein (GFP)
	Tsien R. Y.
	Shimomura O.
2009	Blackburn E. H.	fyziologie, lékařství	příspěvek k pochopení funkce telomer a enzymu telomerasy
	Greider C. W.
	Szostak J. W.
2009	Ramakrishnan V.	chemie	struktura a funkce ribosomů
	Steitz T. A.
	Yonath A.
2012	Kobilka B. K.	chemie	receptory spojené s G-proteiny
	Lefkowitz R. J.
2013	Rothman J. E.	fyziologie, lékařství	regulace vesikulárního transportu
	Schekman R. W.
	Südhof T. Ch.
2015	Lindahl T. R.	chemie	opravné mechanismy DNA
	Modrich P. L.
	Sancar A.
2018	Arnold F. H.	chemie	řízená evoluce enzymů
2018	Smith G. P.	chemie	fágové zobrazení peptidů a protilátek
	Winter G. P.
2020	Doudna J. A.	chemie	úprava genomu metodou CRISPR/Cas9
	Charpentier E. M.
2021	Julius D. J.	fyziologie, lékařství	receptory pro teplotu a dotek
	Patapoutian A.
2022	Pääbo S.	fyziologie, lékařství	genomy vyhynulých hominidů a lidská evoluce

noradrenalin

též norepinefrin, angl. noradrenaline nebo norepinephrine, patří mezi hormony (působící též jako neurotransmiter) odvozené od tyrosinu (patřící do skupiny katecholaminů, vzorec tamtéž). Vyvolává kontrakci cév (s výjimkou cév srdečních) a zvyšuje tak krevní tlak; uvolňuje naopak hladké svaly, ale stimuluje srdeční sval.

Northorp John Howard

americký biochemik (1891–1987), Nobelova cena (chemie, 1946) za přípravu enzymů a virových proteinů v čistém stavu (spolu s W. M. Stanleym). Studoval zoologii a chemii na Columbia University. V letech 1917 a 1918 působil jako kapitán chemického vojska. Jeho výzkum byl zaměřen hlavně na sacharidy. Dále se věnoval kinetickým studiím enzymů. V roce 1929 izoloval pepsin v čisté krystalické formě technikami, které později použil se spolupracovníky ke krystalizaci trypsinu, chymotrypsinu, karboxypeptidasy a pepsinogenu. Uspěl při izolaci nukleoproteinu s bakteriofágovou aktivitou. Během II. světové války studoval metody detekce bojových plynů. Ve vědecké práci pak pokračoval studiem virů.