Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

M

MacKinnon Roderick

Roderick MacKinnonamerický biofyzik a neurovědec (nar. 1956), Nobelova cena (chemie, 2003) za strukturní a mechanistické studie iontových kanálů. Studoval biochemii a medicínu, jeho mimořádné nadání mu umožnilo používat ve výzkumu složité biofyzikální metody. Pomocí nich se mu podařilo na atomové úrovni vysvětlit funkci transmembránových proteinů, které selektivně a řízeně přenášejí zejména vápenaté a draselné ionty, čímž zajišťují mnohé fyziologické funkce.

Macleod John James Rickard

skotský fyziolog (19761935), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1923) za objev insulinu (spolu s F. G. Bantingem). Byl vynikající učitel a organizátor vědy. Prameny se shodují v názoru, že jeho hlavní přímou zásluhou na objevu insulinu bylo, že umožnil F. G. Bantingovi a C. H. Bestovi pracovat ve své laboratoři. Vzhledem k tomu, že Best ukončil studia medicíny až v roce 1925, nebyla mu Nobelova cena udělena. Aby zdůraznil svůj nesouhlas s tímto rozhodnutím, Banting se s ním o svoji polovinu ceny rozdělil.

malát

angl. malatedianion jablečné kyselin, v biologických systémech se vyskytuje obvykleL-konfiguraci. Je meziproduktem citrátového cyklu a procesu fixace oxidu uhličitého u rostlin C4 a CAM. Je také významným účastníkem malát-pyruvátového cyklu a malát-aspartátového kyvadla. Oxidační dekarboxylace malátu pomocí jablečného enzymu (EC 1.1.1.40, angl. malic enzyme) je důležitým zdrojem (redukovaného) NADPHcytosolu.

malonyl-CoA

angl. malonyl-CoA, OOC-CH2-CO-S-CoA, produkt karboxylace acetyl-CoA (acetyl-CoA-karboxylasa, EC 6.4.1.2), prekursor biosyntézy mastných kyselin. Rychlost jeho syntézy je nejdůležitějším regulačním krokem tohoto anabolického procesu.

maltosa

též sladový cukr, angl. maltose, redukující disacharid tvořený dvěma zbytky glukosy v pyranosové formě, spojenými glykosidovou vazbou α(1 → 4). Je základní stavební jednotkou škrobu 
a glykogenu. Vyrábí se enzymovou hydrolýzou škrobu (β-amylasa, EC 3.2.1.2); při výrobě piva tvoří podstatnou složku mladiny. Maltosa se používá jako výživný přídavek ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu (je mnohem méně sladká než glukosa při stejné výživové hodnotě). Bývá také složkou mikrobiologických živných medií.

mannosa

angl. mannose, aldohexosa, epimer glukosy, součást mnoha polysacharidů řas, kvasinek a vyšších rostlin. Je běžnou součástí sacharidových složek glykoproteinů.

McClintock Barbara

Barbara McClintockamerická genetička (19021992), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1983) za objev mobilních genetických elementů. Vystudovala botaniku na Cornellově univerzitě (USA). Ve 40. a 50. letech studovala cytogenetické vlastnosti rostlin (zejména kukuřice) a prokázala, že určité části chromosomů (určité genetické elementy) se mohou pohybovat jak v rámci jednoho chromosomu, tak i mezi nimi. Tyto elementy se dnes nazývají transposony (angl. transposons). Tato idea byla vědeckou obcí celkem jednomyslně odmítnuta, v 70. letech, díky pokroku molekulárně-genetických metod, byla však jednoznačně potvrzena. Ukazuje se, že transposony jsou v genetickém materiálu běžně přítomny. Například lidský genom je z více než 40 % tvořen těmito elementy. Barbara McClintock se stala první Američankou, která získala samostatně Nobelovu cenu.

meióza

též redukční dělení, angl. meiosis, proces, při němž se diploidní buňka (s plným počtem chromosomů, 2n) rozdělí na dvě haploidní buňky (s polovičním počtem chromosomů, n). Meiózou vznikají pohlavní buňky, probíhá i při sporulaci kvasinek.

Mello Craig Cameron

americký molekulární biolog a lékař (nar. 1960), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2006) za objev RNA-interference – tlumení exprese genů dvouřetězcovou RNA (spolu s A. Z. Firem). Bakalářský stupeň vzdělání získal v biochemii, doktorát pak v biologii. V 90. letech spolu s A. Z. Firem studovali na červu Caenorhabditis elegans možnost potlačení exprese genu pomocí jemu příslušné mRNA; ukázalo se, že ani templátová, ani kódující sekvence RNA expresi netlumí, zato dvouřetězcová mRNA je schopna velmi účinně zabránit syntéze daného proteinu. Své výsledky publikovali v roce 1998 a pozorovaný jev nazvali RNA-interference (RNAi); objev se setkal s nebývalou, dosud neutuchající vlnou zájmu. Ukázalo se totiž, že ač k potlačení exprese genů tímto mechanismem dochází v buňkách eukaryot přirozenou cestou, lze ji vyvolat i uměle. Byla tak získána nová cesta pro biologický výzkum i praktické aplikace (viz A. Z. Fire).

membrána biologická

též biomembrána, angl. biological membrane6 až 10 nm tlustá buněčná struktura tvořená dvojvrstvou polárních lipidů, do níž jsou začleněny membránové bílkoviny. Polární lipidy jsou orientovány tak, že jejich hydrofobní část (acylové řetězce) směřuje dovnitř membrány a hydrofilní polární hlavice ven, kde interagují s vodou. Díky hydrofobním interakcím je tato struktura dosti stabilní, přičemž jednotlivé molekuly polárních lipidů se mohou celkem volně pohybovat do stran (laterální difuze); za fyziologických podmínek jsou lipidy ve formě "dvojrozměrné kapaliny". Takto popisovaná struktura odpovídá dnes obecně přijímanému modelu tekuté mozaiky (angl. fluid mosaic model). Chemické složení lipidové frakce membrán se liší podle druhu organismu i podle druhu membrány (podle orgánů, organel apod.); často se dokonce podstatně liší i složení jednotlivých lipidových vrstev jediné membrány. Bílkoviny tvoří 20 až 80 % hmotnosti membrány a zajišťují její specifické funkce. Hlavní funkcí membrán je oddělit dva kompartmenty, které se navzájem liší chemickým složením; buněčná membrána (zvaná plasmatická) odděluje intracelulární a extracelulární prostor, zatímco membrány jednotlivých organel oddělují tyto kompartmenty od cytosolu. Na druhé straně si tyto prostory navzájem vyměňují látky a informace. Proto musí membrány umožňovat řízený transport molekul a iontů (viz membránový transport), jakož i přestup informace o přítomnosti důležitých signálních molekul (viz signál). Biologické membrány jsou tedy semipermeabilní (též selektivně permeabilní); umožňují průchod některých částic zatímco pro jiné jsou neprůchodné. Součástí membrán jsou i některé enzymové systémy podílející se na metabolismu; nejdůležitější z nich jsou ty, které zajišťují syntézu ATP v procesu membránové fosforylace. Také všechny elektrické jevy v organismech (vedení nervového vzruchu, elektrické orgány ryb a paryb atd., viz membránový potenciál) souvisejí s biomembránami.

Stránka:  1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE