Verze pro tisk

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  (Další)
  VŠE

C

Calvin Melvin

americký biochemik (1911–1997), Nobelova cena (chemie, 1961) za výzkum asimilace oxidu uhličitého rostlinami. Narodil se v USA, jeho rodiče byli emigranty z Ruska. Studoval chemii. Vědeckou dráhu započal studiem elektronové afinity halogenů, věnoval se též koordinační katalýze, hlavně metaloporfyrinům. Od roku 1937 pracoval na University of California v Berkeley, kde se posléze stal vedoucím velké organicko-chemické skupiny a od roku 1960 vedoucím laboratoře chemické biodynamiky. Pomocí izotopové metody s uhlíkem 14C prostudoval na jednobuněčné řase Chlorela proces přeměny sacharidů při fotosyntéze: tvorbu hexos i regeneraci pentos. Cyklus se na jeho počest nazývá Calvinův (někdy také Calvinův–Bensonův cyklus, na počest jeho spolupracovníka A. A. Bensona, se kterým publikoval v roce 1948 první objevnou práci).

cAMP

cyklický adenosin-3′,5′-monofosfát, angl. cyclic adenosine-3′,5′-monophosphate, vzniká z ATP působením membránového enzymu adenylátcyklasy (EC 4.6.1.1). Zastává důležitou úlohu druhého posla v řadě signálních drah. Působí jako aktivátor enzymů proteinkinas, které fosforylují další enzymy, a tím je aktivují nebo deaktivují. cAMP je hydrolyzován specifickými fosfodiesterasami (EC 3.1.4.17, cAMP + H2O → 5′-AMP).

CAM-rostliny

angl. CAM-plants, z crassulacean acid metabolism, rostliny s metabolismem kyselin, rostliny se zvláštním mechanismem temné fáze fotosyntézy specificky adaptované na suché klima (tučnolisté, zejména sukulenty, také agáve, ananas a jiných tropické rostliny). Viz rostliny C3, C4 a CAM a cyklus C4-rostlin.

cDNA

komplementární DNA, angl. cDNA, z comlementary DNA, dvouřetězcová DNA vzniklá reverzní transkripcí mRNA.

CDP-diacylglycerol

cytidindifosfodiacylglycerol, angl. CDP-diacylglycerol, aktivovaná forma fosfatidové kyseliny, meziprodukt biosyntézy fosfatidů. 
                                                                                                                                                                                          

Cech Thomas Robert

americký molekulární biolog (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 1989) za objev katalytických vlastností RNA (spolu s S. Altmanem). Narodil se v Chicagu v rodině českých emigrantů (z otcovy i matčiny strany); ač neumí česky, ke svému původu se radostně hlásí. Studoval chemii a věnoval se především zkoumání biochemických funkcí RNA. Prakticky ve stejné době jako S. Altman a nezávisle na něm publikoval zásadní nález, že některé molekuly RNA mohou být katalyticky aktivní. Tuto aktivitu objevil u prvoka Tetrahymena thermophila, kde se RNA účastní sestřihu molekul mRNA vznikajících procesem transkripce. V posledních letech se zabývá telomerami.

celulosa

angl. cellulose, polysacharid, hlavní stavební materiál vyšších rostlin. Skládá se výlučně z D-glukosových jednotek spojených do dlouhých nerozvětvených řetězců  β(1→4) glykosidovou vazbou. Ve vodě je nerozpustná. Celulosa je nejrozšířenější organickou sloučeninou na zemském povrchu; ročně jí biosyntézou vzniká asi 1011 tun. Člověk a mnoho druhů obratlovců nevytvářejí enzymy, které celulosu štěpí, a nemohou ji tedy strávit; býložravci však mají v trávicím ústrojí mikroorganismy, které celulosu rozkládají. Získává se ze dřeva odstraňováním doprovodných složek (lignin, hemicelulosa atd.). Takto získaná buničina se používá v papírenském a textilním průmyslu. Acetáty celulosy jsou podstatou umělého hedvábí, nitráty celulosy se užívají jako výbušniny (bezdýmný střelný prach), pohonné látky pro rakety a laky. Z celulosy se vyrábí rovněž celuloid a celofán. Prekursorem biosyntézy celulosy jsou aktivované formy glukosy, UDP-glukosa nebo její analog GDP-glukosa; tento proces, probíhající extracelulárně, není dosud plně pochopen.

centriola

angl. centriole, válcovitá struktura, nacházející se ve většině eukaryotních buněk poblíž jádra. Její stěny jsou tvořeny vlákny mikrotubulů uspořádaných kruhově kolem centrální dutiny. Z centrioly vycházejí mikrotubuly cytoskeletu. Její funkce však není zcela zřejmá, protože např. rostliny a houby se bez ní obejdou. V určitých fázích buněčného cyklu podobnou funkci zastává analogická struktura zvaná centrosom.

centrosom

též dělící tělísko, angl. centrosome, viz centriola a organizační centrum mikrotubulů.

centrum aktivní

též reakční centrum či aktivní místo, angl. active center nebo active site, oblast ve struktuře enzymu, kam se vážou substráty a kde jsou přeměňovány na produkty. Obsahuje vždy skupiny, které zajišťují vazbu substrátů (vazebné skupiny), a skupiny katalytické, které jsou zodpovědné za jejich chemickou přeměnu. Součástí aktivního centra mohou být též prostetické skupiny enzymu nebo u metaloenzymů ionty kovů. Architekturu aktivního místa tvoří obvykle části peptidového řetězce, které z hlediska sekvence aminokyselin nejsou sousední; peptidový řetězec proto musí být velmi přesně svinut. Aktivní místo bývá umístěno blízko povrchu enzymové molekuly, neboť musí být volně přístupné pro přistupující substrát(y); mívá tvar mělké prohlubně, štěrbiny nebo jamky.

centrum organizační mikrotubulů

angl. microtubule-organizing center (MTOC), místo, kde jsou ukotveny mikrotubuly, a to vždy svým minusovým koncem. V živočišných buňkách bývá organizačním centrem centrosom, umístěný v blízkosti buněčného jádra.
                                                                                             

                                                                                                                              




centrum reakční

angl. reactive nebo reaction center 

ceramidy

angl. ceramides, deriváty sfingosinu, na jehož aminoskupinu je navázán amidovou vazbou zbytek mastné kyseliny; základ struktury cerebrosidů, sfingomyelinů a glykolipidů.                          

cerebrosidy

angl. cerebrosides, polární lipidy, mající na ceramid připojený zbytek aldohexosy navázaný β-glykosidovou vazbou; důležité složky biologických membrán (tvoří např. 11 % sušiny mozkové hmoty). Nejběžnější jsou galaktocerebrosidy (v nervové tkáni) a glukocerebrosidy (v ostatních tkáních). Některé cerebrosidy získané z mozku mají na cukerném zbytku esterově vázaný zbytek kyseliny sírové (označuji se sulfatidy).

ceruloplasmin

též ferroxidasa, angl. ceruloplasmin, nejdůležitější krevní bílkovina obsahující měď (mol. hm. 151 kDa, 6 iontů Cu2+ v molekule, váže více než 95 % Cu v krvi, hlavní zásobárna Cu v organismu). Katalyzuje oxidaci Fe2+ na Fe3+ (EC 1.16.3.1). 

cGMP

cyklický guanosin-3′,5′-monofosfát, angl. cGMP z cyclic guanosine-3′-5′-monophosphate, podobně jako cAMP plní funkci druhého posla. Vzniká působením cytosolového enzymu guanylátcyklasy (EC 4.6.1.2); je odstraňován fosfodiesterasou. Uplatňuje se zejména ve světločivných buňkách při transformaci světelného signálu na nervový vzruch, podílí se na zpracování endokrinního (hormonálního) signálu a při regulaci napětí hladkého svalstva. Některá léčiva vyvolávají relaxaci cévního epitelu tím, že zvyšují koncentraci cGMP; tímto mechanismem působí i prostředek pro zvýšení mužské potence Viagra.

Ciechanover Aaron

Avram Hershkoizraelský biochemik (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 2004) za objev ubiquitinem zprostředkovaného odbourávání proteinů (spolu s I. Rosem a A. Hershkem). Studoval biochemii na Hebrejské Universitě v Jerusalemě. V 60. letech působil na University of Yale, USA, kde ve spolupráci s oběma spolulaureáty provedl základní experimenty související s objevem ubiquitinu (podrobněji viz I. Rose). Stále ještě působí jako vedoucí pracovník na Izraelském Institutu Technologie (Technion) v Haifě.

cistron

angl. cistron, genetická jednotka kódující jeden polypeptidový řetězec; jinými slovy, gen bez nepřekládaných úseků na konci 5′ a 3′. Někdy je tento pojem používán jako synonymum pro gen. mRNA, kódující (u prokaryot) více proteinů, se nazývá polycistronni mRNA.

citrulin

angl. citrulline, neesenciální neproteinogenní bazická aminokyselina. Vzniká v močovinovém cyklu z karbamoylfosfátu a ornithinu, je také produktem oxidace argininu při syntéze oxidu dusnatého.


Cori Carl Ferdinand

1896–1984, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1947) za objev dráhy katalytické přeměny glykogenu (spolu se svou ženou G. T. Coriovou), dnes Coriho cyklus. Narodil se v Praze. Po absolvování gymnázia v Terstu, kde byl jeho otec ředitelem námořní biologické stanice, se zapsal na studium medicíny na Německé univerzitě v Praze. Během I. světové války sloužil v rakouské armádě jako zdravotník na italské frontě. Po válce se vrátil do Prahy, kde ukončil v roce 1920 studium a oženil se s podobně zaměřenou studentkou Gerty. V roce 1922 přijal místo biochemika na Ústavu pro studium maligních onemocnění v Buffalu (USA) a nadále trvale působil v USA. Od počátku manželé Coriovi spolupracovali na metabolismu sacharidů v živočišném organismu. Věnovali se regulační úloze hormonů insulinu a adrenalinu. Prokázali glykolysu v nádorových buňkách. V roce 1936 izolovali glukosa-1-fosfát (nazývá se proto Coriho ester) a objasnili jeho souvislost s aktivitou glykogenfosforylasy, kterou následně připravili v krystalickém stavu. Zabývali se také mechanismem působení hypofyzárních hormonů.

Cori Gerty Theresa

1896–1957, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1947) za objev dráhy katalytické přeměny glykogenu (spolu se svým manželem C. F. Cori), dnes Coriho cyklus. Narodila se v Praze. V roce 1920 absolvovala studium medicíny na zdejší Německé univerzitě. V témže roce se provdala. Po dvouleté lékařské praxi v dětské nemocnici v Praze emigrovala za svým manželem do USA, kde působila jako vědecká pracovnice. Profesorkou biochemie byla jmenována v roce 1947. Manželé Coriovi jsou jedním ze čtyř manželských párů, které získaly Nobelovu cenu za společný vědecký výzkum.

Cornforth John Warcup

John Warcup Cornforthaustralský chemik (1917–2013), Nobelova cena (chemie, 1975) za práci zabývající se stereochemií enzymových reakcí. Již v 16 letech začal studovat chemii a ač téměř hluchý, ve dvaceti letech s velkým úspěchem studia dokončil. Odešel na stipendium do Oxfordu (Anglie), kde se během II. světové války podílel na výzkumu penicilinu. Od roku 1962 pracoval v Milstead Laboratory of Chemical Enzymology, založené firmou Shell Research Ltd., vždy však úzce spolupracoval s britskými akademickými institucemi. Zásadním způsobem přispěl k vysvětlení stereospecificity enzymových reakcí. V roce 1977 byl povýšen do šlechtického stavu. Ve stejném roce získal Nobelovu cenu i Vladimír Prelog, a to za stereochemii organických molekul a reakcí; ve dvacátých letech studoval chemii v Praze na budoucí VŠCHT u E. Votočka a R. Lukeše.

C-reaktivní protein

zkratka CRP, angl. C-reactive protein, plasmová bílkovina syntetizovaná v játrech; její koncentrace v krvi rychle stoupá, když v organismu nastane zánětlivý proces (viz bílkoviny akutní fáze), ale také při infekčních, autoimunních i nádorových onemocněních. Základním významem diagnostického stanovení koncentrace CRP, které se dnes provádí v mnoha laboratořích praktických lékařů, je posouzení nutnosti nasazení antibiotik; v případě infekčních (bakteriálních) onemocnění, která vyvolávají zvýšení hladiny CRP, je antibiotická léčba příhodná, naopak při virových infekcích (bez zvýšení CRP) se antibiotika nedoporučují.

Crick Francis Harry Compton

Copley Medal | Definition, Winners, & Facts | Britannicaanglický biofyzik (1916–2004), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1962) za příspěvek k řešení molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informace v živých systémech (spolu s J. D. Watsonem a M. H. F. Wilkinsem). Studoval fyziku v Londýně. Během války pracoval na britské admiralitě na problematice magnetických a akustických min. V roce 1947 začal studovat biologii. Vypracoval obecnou teorii rentgenové difrakce šroubovic. Důležitým momentem jeho kariéry byla úzká spolupráce s J. D. Watsonem, která v roce 1953 vedla k objasnění struktury dvojšroubovice DNA a replikačního schématu. Později se věnoval více biochemii a genetice a přispěl k objevu genetického kódu.

CRISPR/Cas9

angl. CRISPR/Cas, experimentální metoda pomocí které lze cíleně upravovat genom, resp. buněčnou DNA. Byla navržena na základě fungování prokaryotního imunitního systému, zajišťujícího rezistenci buněk vůči cizím genetickým elementům, jako jsou plasmidy nebo fágy. Zkratka CRISPR je odvozena od Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats, což jsou krátké segmenty palindromních repetic, které si bakterie ukládá do svého genomu po napadení patogenem a které jí umožňují rychlou degradaci jeho DNA při opětovném setkání. Metoda využívá naváděcí RNA, která je komplementární k místu, které chceme v genomu narušit. K této RNA je připojena deoxyribonukleasa Cas9, která pak dané místo rozštěpí. Do takto porušené DNA je pak možné cíleně vložit krátký úsek dsDNA. Za zavedení této metody získaly J. A. Doudna a E. Charpentier v roce 2020 Nobelovu cenu za chemii.                                                                                                

cukr invertní

angl. invert sugar, ekvimolární směs D-glukosy a D-fruktosy, vznikající kyselou nebo enzymovou (viz invertasa) hydrolýzou sacharosy. Název je odvozen od toho, že optická rotace této směsi je vlivem D-fruktosy záporná (levotočivý roztok), zatímco rotace původní sacharosy je kladná (pravotočivý roztok); působením invertasy dochází tedy k převrácení (inverzi) optické rotace. Invertní cukr tvoří podstatu medu, který vzniká ze sacharosy působením včelí invertasy.

cukry

angl. sugars, společný název pro monosacharidy a oligosacharidy (nikoli pro polysacharidy). Jsou to bílé, krystalické, ve vodě rozpustné látky vesměs sladké chuti.

cyklus alaninový

též cyklus glukosa-alaninový, angl. alanine cycle, děj probíhající při katabolickém odbourávání bílkovin (resp. aminokyselin) ve svalech. Vzhledem k tomu, že v takovéto situaci zde dochází také ke glykolytickému štěpení glukosy, může být aminoskupina z aminokyselin postupnou transaminací (s glutamátem jako meziproduktem) přenesena na pyruvát. Vznikne tak alanin, který je vyplavován do krve a odtud vychytáván játry. Zde je transaminací dusík přenesen na 2-oxoglutarát za vzniku glutamátu. Část je pak oxidačně deaminována (enzym glutamádehydrogenasa) za vzniku amonného iontu a část prenesena na oxalacetát (enzym aspartátaminotransferasa) za vzniku aspartátu. Z takto připraveného dusíku se pak v močovinovém cyklu syntetizuje močovina a uhlíková kostra alaninu (pyruvát) se ve formě glukosy (viz glukogenese) vrací do cirkulace (srov. Coriho cyklus).

cyklus buněčný

angl. cell cycle, cyklické změny probíhající v souvislosti s buněčným dělením; u eukaryot sekvence fází při dělení jádra a posléze celé buňky. Jednotlivé fáze jsou:
  • G1-fáze (G značí gap = mezera, pauza) neboli postmitotická fáze, kdy buňka kumuluje materiál (především proteiny a RNA) a energii pro následující dělení;
  • S-fáze, kdy se syntetizuje DNA (probíhá replikace), na konci fáze má buňka všechny chromosomy zdvojeny;
  • G2-fáze neboli premitotická fáze, zvojení organel a tvorba mitotického vřeténka;
  • M-fáze neboli mitotická fáze, vlastní rozdělení jádra (přesun chromosomů) a posléze celé buňky.
Jednotlivé fáze mohou být různě dlouhé, někdy může S-fáze přímo přejít do M-fáze. U rostlinných buněk v dělícím se pletivu trvají jednotlivé fáze obvykle 6 až 12 hodin, přičemž fáze vlastního dělení (S a M) jsou kratší než fáze G1 a G2. U živočišných buněk mohou být tyto fáze mnohem kratší.

cyklus Calvinův

[kaelvinúv], angl. Calvin cycle, sled reakcí popisujících fotosyntetickou fixaci CO2 bez přímé účasti světla (též temná fáze fotosyntézy). U rostlin probíhá ve stromatu chloroplastů. Podle prvních stálých produktů asimilace, které obsahují tři atomy uhlíku, se tento cyklus nazývá také cyklus C3 a rostliny, které fixují CO2 pouze touto cestou, pak C3-rostliny. Zahrnuje vlastní navázání CO2 na akceptor (ribulosa-1,5-bisfosfát) za vzniku dvou molekul 3-fosfoglycerátu; tato reakce je katalyzována enzymem ribulosa-1,5-bisfosfát-karboxylasa/oxidasa (RUBISCO). Dvoustupňovou reakcí za účasti  ATP a NADPH , které byly získány ve světlé fázi fotosyntézy, vzniká z 3-fosfoglycerátu glyceraldehyd-3-fosfát. Z této molekuly se mohou cestou glukogenese tvořit molekuly glukosy, nebo se z něj může složitou sekvencí reakcí regenerovat molekula akceptoru; v této fázi, zvané regenerační, vzniká nejdříve molekula ribulosa-5-fosfátu, která je následně fosforylována. Za výzkum asimilace oxidu uhličitého rostlinami obdržel roku 1961 M. Calvin Nobelovu cenu.
                                                    


cyklus citrátový

též Krebsův cyklus, cyklus trikarboxylových kyselin nebo cyklus citronové kyseliny, angl. Krebs cycle, hlavní křižovatka anabolických a katabolických cest aerobního metabolismu. Jeho sumární rovnice
CH3-CO-SCoA + GDP + Pi + 2 H2O  → 2 CO2 + 8 [H] + HSCoA + GTP
ukazuje, že vstupním metabolitem je acetyl-CoA, který je za součinnosti molekul vody přeměňován na oxid uhličitý; atomy vodíku (v rovnici značené [H], aktivní vodík) jsou navázány na koenzymy oxidoreduktas (NAD+ a CoQ). Následná oxidace NADH a CoQH2 v dýchacím řetězci umožňuje zisk 11 molekul ATP; další makroergická molekula (ATP nebo GTP) vzniká v citrátovém cyklu při rozkladu sukcinyl-CoA reakcí, katalyzovanou ligasou. Význam citrátového cyklu je především energetický. Neslouží však pouze ke katabolické degradaci acetylového zbytku; některé jeho meziprodukty (viz tabulka) jsou prekursory důležitých látek – proto řadíme tento cyklus mezi amfibolické dráhy. U eukaryot je lokalizován v mitochondriích, u prokaryot v cytosolu.
Za objev cyklu citronové kyseliny obdržel roku 1953 H. A. Krebs Nobelovu cenu.



Napojení citrátového cyklu na další metabolické děje

Meziprodukt citrátového cyklu

Napojení

citrát
transport z mitochondrie do cytosolu a tam štěpení na acetyl-CoA a oxalacetát (při syntéze mastných kyselin ze sacharidů, viz pyruvát-malátový cyklus)
isocitrát
štěpení na sukcinát a glyoxylát (vstupní reakce glyoxylátového cyklu); oxidační dekarboxylace pomocí NADP+ (syntéza NADPH v mitochondrii)
2-oxoglutarát
sběrač aminoskupin při transaminacích (přeměna na glutamát); syntéza glutamátdehydrogenasovou reakcí; může přecházet vnitřní membránu mitochondrie (viz malát-aspartátové kyvadlo)
sukcinyl-CoA
výchozí metabolit pro syntézu hemu
sukcinát
produkt glyoxylátového cyklu
fumarát
produkt močovinového cyklu; produkt deaminace asparagové kyseliny
malát
může procházet vnitřní membránu mitochondrie (viz malát-aspartátové kyvadlo); oxidační dekarboxylace za vzniku pyruvátu a NADPH (viz pyruvát-malátový cyklus, cyklus C4-rostlin)
oxalacetát
přeměna na aspartát transaminací, vznik z pyruvátu karboxylací (viz glukogenese), přeměna na pyruvát dekarboxylací

cyklus Coriho

angl. Cori cycle, komplexní proces, při němž je laktát, vznikající glykolysou (především v erytrocytech nebo za anaerobních podmínek ve svalech), transportován krví do jater, kde je z něho procesem glukogenese syntetizována glukosa. Ta je opět krví dopravována do tkání, které trvale (erythrocyty) nebo dočasně (svaly) nemohou využívat dýchací řetězec. V játrech je část laktátu aerobně odbourána, čímž se získá ATP, potřebný pro glukogenesi.



cyklus C4-rostlin

(psáno C4-rostlin) též Hatchův–Slackův–Kortschackův cyklus [hečúv, slekúv, kortčakúv], angl. C4-acid cycle, cyklus reakcí při fotosyntetické asimilaci oxidu uhličitého u C4-rostlin a u CAM-rostlin. Cyklus zahrnuje navázání CO2 na akceptor (fosfoenolpyruvát) a vznik sloučenin se čtyřmi atomy uhlíku (oxalacetát, proto C4), sloužících k transportu navázaného CO2 do buněk, které nejsou v přímém kontaktu s ovzduším (u C4-rostlin), nebo k jeho uložení do zásoby ve vakuolách (malát u CAM-rostlin). Z těchto látek se pak řízeně uvolňuje CO2, který je využíván reakcemi Calvinova cyklu; vznikající pyruvát slouží k regeneraci primárního akceptoru (fosfoenolpyruvátu), čímž se cyklus uzavírá. Řízeným uvolňováním CO2 se, ve srovnání s C3-rostlinami, zvyšuje jeho koncentrace (přesněji parciální tlak) v buňkách, kde probíhá temná fáze fotosyntézy, což zlepšuje jeho využití, neboť snižuje podíl fotorespirace. Rostliny s tímto, z hlediska hospodaření s CO2 výhodným, typem metabolismu (např. kukuřice, cukrová třtina, ananasovník) vyžadují vysokou ozářenost, neboť v temné fázi spotřebovávají více ATP než C3-rostliny.


cyklus glyoxylátový

angl. glyoxylate cycle, anaplerotická dráha, sloužící k syntéze sacharidů z dvouuhlíkatých sloučenin (z aktivovaného acetátu):
2 CH3-CO-SCoA + 2 H2O + NAD+ → HOOC-CH2-CH2-COOH + 2 HSCoA + NADH + H+
Jde o komplexní kondenzační děj, který využívá některých enzymových systémů citrátového cyklu. Klíčovou reakcí je štěpení isocitrátu za vzniku sukcinátu a glyoxylátu; ten v dalším kroku kondenzuje s aktivovaným acetylem. U rostlin a některých mikroorganismů slouží k syntéze oxalacetátu (prekursoru biosyntézy sacharidů procesem glukogenese) z dvouuhlíkatých štěpů (acetyl-CoA), získaných nejčastěji β-oxidací mastných kyselin. Protože živočichové tento cyklus nemají, nemohou z mastných kyselin, uvolněných z lipidů, syntetizovat sacharidy.


cyklus metabolický

angl. metabolic cycle, viz metabolické dráhy.

cyklus močovinový

též ureogenetický, ornithinový nebo Krebsův–Henseleitův cyklus, angl. urea cycle. Slouží u placentárních savců k eliminaci vysoce toxického amoniaku, který vzniká především odbouráváním aminokyselin (produkty katabolismu bílkovin). Zdrojem jednoho atomu dusíku v molekule močoviny je zde volný amoniak, zdrojem druhého je aminokyselina L-aspartát (asparagová kyselina):
HCO3- + NH4+ + aspartát → NH2-CO-NH2 + fumarát + H2O
Pro přehlednost zde do sumární rovnice nejsou zahrnuty tři molekuly ATP, které se v průběhu tohoto cyklu štěpí a dodávají energii potřebnou k jeho realizaci; dvě molekuly se štěpí na ADP a jedna na AMP, k syntéze jedné molekuly močoviny jsou tedy zapotřebí čtyři jednotky energie ATP. U savců probíhá močovinový cyklus především v játrech (některé reakce v mitochondriích, ostatní v cytosolu buněk).



cyklus pentosový

též pentosafosfátová cesta, fosfoglukonátová cesta nebo hexosamonofosfátový zkrat, angl. pentose cycle nebo pentose phosphate pathway, komplexní děj, jehož hlavním účelem je získat pro buňku redukční ekvivalenty v podobě NADPH. V první fázi, zvané oxidační, je výchozí metabolit, glukosa-6-fosfát, dvěma dehydrogenačními kroky převeden na ribulosa-5-fosfát (viz obr.):
glukosa-6-fosfát + 2 NADP+→ ribulosa-5-fosfát + 2 (NADPH + H+) + CO2
Vzniklá pentosa může být využita pro syntézu nukleotidů, většina je však složitým procesem převedena opět na hexosu; v celkové bilanci této fáze zvané regenerační vzniká ze šesti molekul pentosafosfátu pět molekul hexosafosfátu. Sumární rovnici celého děje (oxidační i regenerační fáze) lze zapsat:
C6H11O5-OPO32- + 12 NADP+ + 7 H2O → 6 CO2 + 12 (NADPH + H+) + HPO42-

cyklus pyruvát-malátový

angl. pyruvate-malate (nebo pyruvate/malate) cycle, složitý proces, pomocí něhož je z pyruvátu v cytosolu syntetizován acetyl-CoA a současně se získává NADPH. Část děje probíhá v mitochondrii. Sumární rovnici, kde c značí cytosol a m mitochodrii, lze zapsat:
pyruvátc + NADHc + NADP+c + NAD+m + CoAc  → acetyl-CoAc + NAD+c + NADPHc + NADHm + H+m + CO2
Cyklus je využíván zejména v situaci, kdy glykolysou vzniká v cytosolu velké množství pyruvátu a NADH a je z nich zapotřebí získat acetyl-CoA a NADPH pro biosyntézu mastných kyselin. V průběhu cyklu se spotřebovávají 2 jednotky ATP, které jsou však nahrazeny reoxidací NADHm v dýchacím řetězci. 




cyklus zbytečný

též psuedocyklus, angl. futile cycle, sekvence reakcí, které mohou vytvářet metabolický cyklus, obvykle však cyklicky neprobíhají, protože celkový zisk užitečné práce by neodpovídal spotřebované energii. Typickým příkladem takového děje je fosforylace fruktosa-6-fosfátu, známá z glykolysy, a hydrolytické štěpení vznikajícího fruktosa-1,6-bisfosfátu, probíhajícího ve stejném kompartmentu (cytosolu) při glukogenesi. Sumárním dějem je tedy štěpení ATP. Za běžných okolností obě reakce neprobíhají současně, neboť jeden z enzymů je vždy inhibován. Některé buňky však využívají tohoto cyklu na produkci tepla.


cystein

Cys nebo C, angl. cysteine, proteinogenní glukogenní aminokyselina. Může být syntetizován ze serinu, přičemž dodavatelem atomu síry je esenciální aminokyselina methionin; Cys je tedy podmíněně esenciální. Obsahuje thiolovou skupinu (-SH), která je velmi reaktivní a snadno se oxiduje za vzniku disulfidové vazby. Skupina SH dodává postrannímu řetězci Cys polární charakter; disociuje již ve slabě alkalickém prostředí (pKa≈ 8). Cys je součástí tripeptidu glutathionu, který se podílí na řadě intracelulárních oxidačně-redukčních reakcí. Dekarboxylací Cys vzniká významný biogenní amin cysteamin (viz koenzym A). Skupina SH cysteinu je součástí aktivního místa některých proteolytických enzymů (označují se cysteinové neboli SH-proteasy, EC 3.4.22.-; EC 3.4.18.-)

cystin

angl. cystine, aminokyselina tvořená dvěma molekulami cysteinu spojenými disulfidovým můstkem. V molekulách proteinů vytváří kovalentní spojení, která se podílejí na stabilizaci prostorového uspořádání. Disulfidové můstky mohou být vnitrořetězcové (uvnitř jednoho peptidového řetězce, vznikají smyčky) nebo meziřetězcové (viz např. insulin).

cytochrom-P450

angl. cytochrome-P450, zkr. CYP, rozsáhlá skupina hemových monooxygenas (EC 1.14.14.- a EC 1.14.15.-). Jeho redukovaná forma v komplexu s oxidem uhelnatým vykazuje silné absorpční maximum při 450 nm (odtud název). Cytochromy P450 zastávají klíčovou roli v biotransformacích xenobiotik, neboť vnášejí do jejich struktury hydroxylovou skupinu: R-H + NADPH + H+ + O2  → R-OH + NADP+ + H2O, přičemž elektrony z NADPH vstupují do reakce prostřednictvím dalších proteinů s prostetickými skupinami FAD a FeS (viz FeS-proteiny). Podílejí se také na odbourávání endogenních látek, např. melatoninu, ale i na syntéze steroidních hormonů a eikosanoidů. Nacházejí se především v játrech, ale i v jiných tkáních. 

cytochromy

angl. cytochromes, hemoproteiny přenášející elektrony; velmi rozšířené bílkoviny, obsažené ve všech organismech. Podle tvaru absorpčního spektra se dělí na několik skupin (a, b , c aj.). Mohou být inaktivovány kyanidovými ionty, což je příčinou toxicity kyanovodíku a jeho solí. K nejvýznamnějším cytochromům patří cytochrom-c (přenašeč elektronů v dýchacím řetězci), cytochromy a a b (součásti kotvených enzymových systémů v dýchacím řetězci) a cytochrom-P450 (podílí se na hydroxylacích steroidů a detoxikaci xenobiotik). Cytochromy se též účastní přenosu elektronů v membráně thylakoidů při fotosyntéze.

cytokininy

angl. cytokinines, nízkomolekulární látky (deriváty adeninu), které  u rostlin (viz rostlinné hormony) podporují dělení buněk a stimulují jejich metabolismus na úrovni transkripce a translace.

cytokiny

angl. cytokines, skupina peptidů a bílkovin, vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové faktory). Významnou skupinu tvoří lymfokiny (též interleukiny), bílkoviny uvolňované z aktivovaných buněk imunitního systému a koordinující imunitní odpověď organismu.

cytoplasma

angl. cytoplasm, obsah buňky, ohraničený buněčnou membránou (srov. cytosol).

cytosin

2-oxo-4-aminopyrimidin, angl. cytosine, pyrimidinová báze nukleových kyselin (RNA i DNA), běžná součást nukleosidů a nukleotidů. Vazbou cytidindifosfátu (CDP) se aktivují substráty při syntéze fosfolipidů (viz CDP-diacylglycerol).

cytoskelet

angl. cytoskeleton, dynamický systém vláknitých struktur v cytosolu eukaryotních buněk. Tvoří jakousi kostru buňky a určuje její tvar; současně zajišťuje všechny druhy buněčného pohybu včetně pohybu organel a makromolekul. Je tvořen třemi typy bílkovinných vláken: mikrotubuly, intermediárními filamenty a mikrofilamenty. Také prokaryota mají cytoskelet , i když primitivnější než eukaryota; nacházíme u nich zejména homology aktinu a tubulinu a také bílkovinu flagellin, tvořící základ bakteriálních bičíků.

cytosol

angl. cytosol, koncentrovaný vodný koloidní roztok makromolekul a nízkomolekulárních látek, tvořící tekutý obsah buňky; jeho součástí však nejsou buněčné organely. U prokaryot jsou pojmy cytosol a cytoplasma totožné; někteří autoři je jako synonyma používají i u eukaryot.

cytostatika

angl. cytostatics, léčiva inhibující buněčné dělení. Užívají se zejména pro potlačení různých typů rakovinného bujení.

Chain Ernest Boris

1906–1979, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1945) za objev penicilinu a jeho léčebného efektu na různé infekční choroby (spolu s A. Flemingem a H. W. Floreym). Narodil se v Berlíně (Německo), kde vystudoval chemii a fyziologii. V důsledku tehdejší antisemitské kampaně přesídlil roku 1933 do Anglie a později přijal britské občanství. Od roku 1939 spolupracoval v Oxfordu s H. W. Floreym na izolaci a purifikaci penicilinu (objeveného v roce 1928 A. Flemingem) a prováděl s tímto antibiotikem první klinické testy. V roce 1969 byl povýšen do šlechtického stavu. Byl nadaným klavíristou; veřejně koncertoval a nějaký čas působil jako hudební kritik.


Chalfie Martin

americký biochemik (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 2008) za objev a výzkum zeleného fluorescenčního proteinu (GFP, spolu s O. Shimomurou a R. Y. Tsienem). Původně studoval matematiku na Harvardově univerzitě, posléze se však „stal biochemikem“, neboť tento obor „nejlépe spojuje jeho zájem o chemii, matematiku a biologii“. Jeho podíl na využití GFP spočívá zejména v tom, že zjistil, jak lze tuto fluorescenční značku navázat na jiné proteiny a sledovat tak jejich cestu organismem a jejich případné přeměny; jeho práce „Green fluorescent protein as a marker for gene expression“ (Science, 263, 802–805) z roku 1994 patří k nejcitovanějším biochemickým publikacím. Dříve než definitivně zakotvil v akademickém výzkumu působil např. v obchodě s oděvy, kde pomáhal svým rodičům, či jako učitel na základní škole; za zmínku stojí i skutečnost, že byl kapitánem plaveckého týmu své alma mater.   

chaperon

angl. chaperone, vyslov šaperoun = gardedáma, též chaperonin, bílkovina, podílející se na svinování dalších bílkovin. Chaperony se uplatňují trojím způsobem:
  • pomáhají bílkovinám správně se sbalit (= nalézt funkční prostorové uspořádání);
  • zabraňují bílkovinám svinout se předčasně (mimo oblast, kde mají vykonávat svoji funkci);
  • zabraňují intermolekulárním interakcím ještě nesbalených bílkovin, a tím i jejich precipitaci.

Charpentier Emmanuelle Marie

francouzská biochemička a mikrobioložka (nar. 1968), Nobelova cena (chemie, 2020) za vývoj metody pro úpravu genomu metodou CRISPR/Cas9 (spolu s J. A. Doudna). Studovala biochemii, genetiku a mikrobiologii na univerzitě v Paříži. Během studia patogenní bakterie Streptococus pyrogenes objevila zvláštní strukturu DNA, která znemožňuje virům tuto molekulu rozštěpit a je součástí obranného systému CRISPR/Cas. Tyto poznatky publikovala v roce 2011, kdy také začala spolupráci s J. Doudna, zkušenou biochemičkou s detailní znalostí RNA. Společně pak upravily bakteriální genetické "nůžky" tak, aby mohly být používány in vitro. Tato technika dnes patří k nejvýznamnějším nástrojům molekulové genetiky, neboť umožňuje aktivovat, umlčet či editovat určité geny. 

chiralita

angl. chirality, prostorově-geometrická vlastnost určitého objektu, tedy i molekuly; chirální objekt není totožný se svým zrcadlovým obrazem, nemá tedy střed ani rovinu symetrie, může však mít osu symetrie. Vztah objektu a jeho obrazu je stejný jako vztah pravé a levé ruky (z řeckého cheir = ruka). Chirální molekuly jsou opticky aktivní; jejich roztoky stáčejí rovinu lineárně polarizovaného světla.

chitin

angl. chitin, stavební polysacharid bezobratlých živočichů (např. v krunýři korýšů či krovkách hmyzu), součást buněčných stěn některých mikroorganismů. Jeho monomerní jednotky, N-acetylglukosamin (viz aminocukry), jsou propojeny glykosidovými vazbami β(1 → 4).

chlorofyly

angl. chlorophylls, skupina zelených fotosyntetických pigmentů; složité hořečnaté komplexy odvozené od porfyrinu s připojeným lineárním isoprenoidním řetězcem (zbytkem alkoholu fytolu),
který dává molekule chlorofylu schopnost zakotvit v biologické membráně. Liší se navzájem postranními řetězci na porfyrinovém kruhu. Chlorofyly absorbují fotony především v modré a červené oblasti spektra; vlnové délky absorpčních maxim jsou ovlivněny bílkovinami, na něž jsou chlorofyly vázány (tvoří pigment-proteinové komplexy). Molekuly chlorofylu jsou obsaženy jak v anténním komplexu, tak v reakčních centrech, kde se využívá jejich schopnosti změnit při přechodu ze základního do excitovaného stavu významně svůj redoxní potenciál. V základním stavu jsou to činidla oxidační, v excitovaném však činidla silně redukční, která mají tendenci zbavit se elektronu a přejít na kationickou formu; vzhledem k tomu, že současně přejdou do základního stavu, musejí se v dalším kroku stabilizovat přijetím elektronu (viz fotosyntéza, fotofosforylace, fotoredukce).

chloroplasty

angl. chloroplasts, fotosyntetické organely vyšších rostlin. Podobně jako mitochondrie mají na povrchu dvojitou membránu. Vnitřní prostor (stroma) obsahuje membránové útvary, zvané thylakoidy, v nichž probíhá světlá fáze fotosyntézy (syntéza ATP a NADPH), zatímco ve stromatu jsou lokalizovány enzymy zajišťující průběh temné fáze (viz Calvinův cyklus) a následné metabolické procesy (glukogenese, syntéza škrobu). Stejně jako mitochondrie obsahují chloroplasty vlastní DNA a proteosyntetický aparát, podobný aparátu prokaryot.




cholesterol

angl. cholesterol, z řeckého cholé = žluč a stear = tuk, steroidní alkohol (sterol), nejvýznamnější steroidní sloučenina Cholesterol.svgvyšších živočichů; patří mezi isoprenoidy. U člověka je syntetizován téměř ve všech tkáních (zejména v játrech); je obsažen v buněčných membránách (v mozku 10 % sušiny) a v krevních lipoproteinech (asi 2 mg na 1 ml krve), a to jak volný, tak ve formě esterů s vyššími mastnými kyselinami. Snižuje fluiditu membrán, a tím i jejich propustnost pro malé molekuly. Je prekursorem biosyntézy steroidních hormonů. Jeho biodegradace probíhá v játrech, kde z něj vznikají žlučové kyseliny. Ukládání cholesterolu v cévách a tvorba žlučových kamenů jsou patologické; zvýšená koncentrace cholesterolu v krevní plasmě je jedním z rizikových faktorů aterosklerózy, a tím i srdečních a cévních chorob (např. infarktu myokardu). Rizikový je zvláště LDL-cholesterol (cholesterol obsažený v LDL, viz krevní lipoproteiny), zatímco HDL-cholesterol má naopak význam ochranný. Za objevy týkající se metabolismu cholesterolu získali v roce 1964 F. Lynen a K. E. Bloch Nobelovu cenu, v roce 1985 pak M. S. Brown a J. L. Goldstein za objevy týkající se jeho regulace.

cholin

angl. choline, kvarterní amoniová báze rostlinného i živočišného původu, ve formě esteru s fosfatidovou kyselinou (fosfatidylcholin, lecitin, viz fosfatidy) nebo ve formě sfingomyelinů je to významná složka biologických membrán (viz fosfolipidy). Vyskytuje se hojně např. v mozku nebo ve vaječném žloutku. Je metabolickým methylačním činidlem. Snižuje krevní tlak. Jeho ester s octovou kyselinou, acetylcholin, je nejvýznamnějším neurotransmiterem nervosvalových spojení.

choroby autoimunní

též autoimunitní choroby, angl. autoimmune diseases, onemocnění způsobená protilátkami, které organismus syntetizuje proti svým vlastním tkáňovým strukturám, zejména proteinům. K nejvýznamnějším z mnoha těchto chorob patří roztroušená skleróza, při níž jsou produkovány protilátky proti myelinu nervových vláken, nebo diabetes mellitus (cukrovka) I. typu, kdy jsou buňky produkující insulin ničeny vlastními protilátkami.

chromatin

angl. chromatin, materiál jader eukaryotních buněk; nukleoproteinový komplex tvořený DNA vázanou na histony a další bílkoviny. V nedělícím se jádru lze mikroskopicky rozlišit euchromatin, kde probíhá transkripce, a heterochromatin, který je transkripčně inaktivní. V průběhu dělení buňky (při mitóze i meióze) chromatin kondenzuje a vytváří mikroskopicky rozlišitelné chromosomy.

chromatografie

angl. chromatography, velká skupina separačních metod, založených na rozdílné afinitě dělených látek ke stacionární (nepohyblivé) a mobilní fázi. Chromatografické metody patří v současnosti k nejdůležitějším metodám, které umožňují analyzovat složité směsi biologických molekul (analytické provedení pokusů) nebo vybrané složky směsi izolovat (preparativní provedení).
Lze je rozdělit podle několika kritérií:
  • podle skupenství mobilní fáze: a) plynová, angl. gas chromatography, GC, b) kapalinová, angl. liquid chromatography, LC (zejména ve zkratce HPLC);
  • podle uspořádání systému: a) na sloupci (stacionární fáze je ve tvaru sloupce, který se běžně nazývá kolona, odtud též termín kolonová chromatografie), b) v plošném uspořádání (nosičem je papír, viz papírová chromatografie, nebo tenká vrstva stacionární fáze rozprostřená na inertní podložce – odtud též chromatografie na tenké vrstvě, angl. thin-layer chromatography, TLC); c) vsádková, angl. batch chromatography, kdy se na stacionární fázi nejdříve z roztoku (např. v kádince) naadsorbují dělené látky, stacionární fází se pak naplní kolona a nakonec se dělené látky z kolony postupně vymyjí vhodnou mobilní fází;
  • podle složení mobilní fáze: a) isokratické dělení (mobilní fáze má po celou dobu dělení konstantní složení), b) dělení s proměnlivým složením mobilní fáze (v tomto případě se obvykle některé složky dělené směsi nejdříve pevně adsorbují na stacionární fázi, ostatní složky vzorku se mobilní fází vymyjí, poté se náhle nebo postupně mění složení mobilní fáze a zachycené látky se postupně z kolony vymývají);
  • podle separačního principu: chromatografie a) adsorpční (látky se na stacionární fázi adsorbují), b) rozdělovací (stacionární fází je kapalina, zachycená na pevný nosič, dochází tak k rozdělení mezi dvě nemísitelné kapaliny, např. chromatografie papírová nebo chromatografie na tenké vrstvě), c) iontově-výměnná (stacionární fází je ionex, s nímž dělené látky, především ionty, interagují elektrostaticky), d) s hydrofobní interakcí (stacionární fáze má nepolární charakter a dělené látky s ní interagují prostřednictvím hydrofobních interakcí), e) gelová permeační (stacionární fázi tvoří gel s póry o určitém průměru, látky se dělí podle velikosti a tvaru molekul); f) bioafinitní (využívá se specifické interakce molekul). Často se uplatňuje více těchto principů při jednom chromatografickém uspořádání.

chromatografie bioafinitní

angl. bioaffinity chromatography, chromatografická metoda využívající specifické interakce, obvykle biologické povahy (enzym–substrát, enzym–inhibitor, antigen–protilátka, receptor–agonista apod.). Jeden z partnerů je pevně navázán na nosič; nazývá se zde ligand. Takto upraveným nosičem (stacionární fáze) je naplněna chromatografická kolona. V dělené směsi (mobilní fázi) je přítomna řada molekul, z nichž jen několik (nejlépe jediná) má afinitu k ligandu, navážou se na něj a ostatní složky směsi se z kolony vymyjí. Po promytí kolony se změní složení mobilní fáze tak, aby se oslabila interakce ligandu s navázanou molekulou, která se tak z kolony uvolní a získá se v relativně čisté podobě. Tento typ chromatografie se často provádí i vsádkově. Stejným způsobem může fungovat i chromatografie využívající méně specifické interakce; ligandem mohou být různá barviva či kovové ionty (hovoří se pak o afinitní chromatografii).

chromatografie gelová permeační

též gelová, angl. gel-filtration chromatography, klasická chromatografická izokratická technika, umožňující dělit molekuly podle jejich velikosti a tvaru. Stacionární fázi tvoří gelové částice kulovitého tvaru, nejčastěji na bázi polysacharidů nebo polyakrylamidu, s póry pokud možno definovaných rozměrů. V mobilní fázi, která protéká kolem těchto kuliček, jsou rozpuštěny dělené látky. Molekuly, jejichž průměr je menší než průměr pórů, difuzním pohybem vnikají do vnitřních prostor gelových částic, čímž jsou na koloně zadržovány déle než větší molekuly, které jsou unášeny proudem mobilní fáze a vytékají z kolony dříve.

chromatografie iontově výměnná

též ionexová nebo chromatografie na měníčích iontů, angl. ion-exchange chromatography, významná skupina adsorpčních chromatografických technik, umožňujících dělit nízkomolekulární i vysokomolekulární ionty. Stacionární fázi tvoří ionex (anex nesoucí kladný náboj, nebo katex se záporným nábojem), na nějž se na začátku pokusu navážou ionty opačného náboje obsažené ve vzorku (dělené látky). Poté se změní složení mobilní fáze (hodnota pH nebo koncentrace soli) tak, aby se složky dělené směsi postupně uvolňovaly (desorbovaly). Tak se podařilo již v 60. letech rozdělit všechny proteinogenní aminokyseliny, což umožnilo stanovit celkové aminokyselinové složení mnoha bílkovin; za zavedení této metody dostali S. Moor a W. H. Stein v roce 1972 Nobelovu cenu.

chromatografie kapalinová vysokoúčinná

angl. high-performance liquid chromatography, zkr. HPLC (ne high-preasure!), chromatografie prováděná ve speciálních přístrojích v kolonách za vysokého tlaku (řádově megapascaly), což umožňuje použití velmi malých částic stacionární fáze; v tomto uspořádání se dosahuje vynikajícího rozlišení jednotlivých složek směsí. 

chromatografie na tenké vrstvě

angl. thin-layer chromatography, zkr. TLC, typ chromatografie v plošném uspořádání, kdy jsou jemně rozemleté částice stacionární fáze naneseny na inertní nosič (hliníkovou folii, skleněnou destičku apod.) a mobilní fáze vrstvou vzlíná v důsledku nasávání kapilárními silami. Stacionární fází bývá pevná látka – silikagel, oxid hlinitý apod. (adsorpční chromatografie). Provedení je izokratické, nabízí se ale i možnost dvojrozměrného provedení (viz dvojrozměrná chromatografie).

chromatografie papírová

angl. paper chromatography, dříve často užívaná experimentálně jednoduchá chromatografická technika v planárním uspořádání. Papír, který vždy váže určité množství vody (stacionární fáze), nasává mobilní fázi, tvořenou organickým rozpouštědlem. Jedná se tedy vlastně o rozdělovací chromatografii, kdy o pohyblivosti jednotlivých složek dělené směsi rozhoduje rozdělovací koeficient dělených látek mezi vázanou vodu a mobilní organickou fázi. Dělící schopnost je zde ve srovnání s modernějšími metodami o hodně nižší.

chromatografie s hydrofobní interakcí

angl. hydrophobic interacion chromatography, zkr. HIC, moderní chromatografická kolonová technika vyvinutá zejména pro dělení bílkovin. Jako stacionární fáze slouží speciální nosiče s hydrofobními skupinami (obvykle methyl- až oktyl-), na něž se bílkoviny vážou, aniž by byly (na rozdíl od chromatografie s obrácenými fázemi) denaturovány. Při vysoké iontové síle mobilní fáze na začátku chromatografie se bílkoviny vážou na stacionární fázi; postupným snižováním iontové síly (sestupným solným gradientem) dochází k oslabování hydrofobních interakcí bílkovin s nosičem a k jejich postupné eluci z kolony.

chromatografie sloupcová

angl. column chromatography, skupina chromatografických metod, kde stacionární fáze tvoří sloupec. Stacionární fáze je vpravena do válce, který umožňuje přívod a odvod mobilní fáze (tzv. chromatografická kolona, odtud též synonymum kolonová chromatografie, srovnej chromatografie na tenké vrstvě).

chromatografie s obrácenými fázemi

též chromatografie na reverzní fázi nebo s reverzní fází, angl. reversed phase chromatography, zkr. RPC, typ rozdělovací chromatografie, kdy proti běžnému provedení je stacionární fází nepolární kapalina a mobilní fází kapalina polární. Dnes používané stacionární nepolární fáze (uhlovodíkové řetězce C4 až C18) jsou chemicky vázané na nosič (grafitové nebo uhlíkem potažené silikagely, kopolymery styrenu a divinylbenzenu atd.). Ve většině aplikací této metody slouží jako mobilní fáze směs vody a organického rozpouštědla (acetonitrilu, isopropylalkoholu, methanolu ap.). Vzhledem k nepolárnímu charakteru stacionární fáze k ní mají větší afinitu látky s vyšším obsahem hydrofobních oblastí, tedy méně polární. Na počátku pokusu jsou obvykle dělené látky rozpuštěny ve vodě a svými hydrofobními skupinami se zachytí na koloně; poté se postupně z kolony eluují rostoucím gradientem organického rozpouštědla. Chromatografie s reverzní fází se užívá zejména v uspořádání HPLC. Při této metodě se uplatňuje jak princip rozdělovací chromatografie, tak princip chromatografie s hydrofobní interakcí.

chromofor

angl. chromophore, z řeckého chroma = barva, látka, absorbující elektromagnetické záření ve viditelné oblasti, v biochemii častěji část molekuly, odpovědná za absorpci viditelného nebo ultrafialového záření. Například chromoforem hemoglobinu je hem, chromoforem ceruloplasminu měďnaté ionty, chromoforem bílkovin v blízké UV-oblasti (280 nm) aromatické kruhy tyrosinu a tryptofanu, chromoforem nukleových kyselin u 260 nm jsou jejich báze.

chromoproteiny

angl. chromoproteins, dnes již méně často používané označení barevných bílkovin. Obsahují barevnou skupinu vázanou k peptidovému řetězci kovalentně či nekovalentně (viz chromofor); absorbují tedy elektromagnetické záření ve viditelné oblasti spektra. Mezi chromoproteiny se řadí např. hemoproteiny, flavoproteiny (obsahují FAD nebo FMN), chlorofyl-proteinové komplexy a kuproproteiny (obsahující měď).

chromosom eukaryotní

angl. eukaryote chromosome, útvar v eukaryotní buňce tvořený molekulou DNA a bazickými proteiny (histony). Obsahuje základní genetický materiál buňky. Chromosomy jsou v průběhu dělení buněk viditelné optickým mikroskopem. Biologický druh obsahuje pro něj typickou sadu chromosomů (nazývá se karyotyp); změna jejich tvaru nebo počtu indikuje genetickou odchylku. Účelem existence chromosomů je usnadnit rovnoměrné rozdělení genetické informace do dceřiných buněk. Srovnej chromosom prokaryotní (nukleoid, viz též plasmidy).

chromosom prokaryotní

angl. prokaryotic chromosome, genetický materiál prokaryotních buněk. Je obvykle tvořen cyklickou DNA, která je připojena k vnitřní straně buněčné membrány. Její negativní náboj je kompenzován bazickými bílkovinami a polyaminy, vykonávajícími regulační funkce. Je těsně obklopen mnoha tisíci ribosomů, na kterých probíhá translace podle mRNA, vznikající transkripcí chromosomálních genů (srov. nukleoid, viz též plasmidy).

chymosin

angl. chymosin, endopeptidasa nacházející se v žaludku sajících mláďat savců, EC 3.4.23.4. Specificky štěpí mléčnou bílkovinu κ-kasein (mezi Phe105 a Met106), aniž by vyžadoval drasticky nízké pH (srov. pepsin); vyvolává tak koagulaci mléka. Využívá se ke sladkému srážení mléka, kdy jeho působením vzniká sýřenina, výchozí materiál pro výrobu většiny sýrů.

chymotrypsin

angl. chymotrypsin (EC 3.4.21.1; EC 3.4.21.2), jedna z trávicích serinových proteinas působících v tenkém střevě. Je vylučován slinivkou břišní v podobě proenzymu chymotrypsinogenu, který je ve dvanáctníku aktivován limitovanou proteolýzou trypsinem. Chymotrypsin hydrolyzuje přednostně peptidové vazby vycházející z karboxylové skupiny aminokyselin s rozsáhlým nepolárním postranním řetězcem, zejména aromatických aminokyselin fenylalaninu, tyrosinu a tryptofanu.

Stránka:  1  2  3  4  5  6  7  8  (Další)
  VŠE