angl. cellulose, polysacharid, hlavní stavební materiál vyšších rostlin. Skládá se výlučně z D-glukosových jednotek spojených do dlouhých nerozvětvených řetězců β(1→4) glykosidovou vazbou. Ve vodě je nerozpustná. Celulosa je nejrozšířenější organickou sloučeninou na zemském povrchu; ročně jí biosyntézou vzniká asi 1011 tun. Člověk a mnoho druhů obratlovců nevytvářejí enzymy, které celulosu štěpí, a nemohou ji tedy strávit; býložravci však mají v trávicím ústrojí mikroorganismy, které celulosu rozkládají. Získává se ze dřeva odstraňováním doprovodných složek (lignin, hemicelulosa atd.). Takto získaná buničina se používá v papírenském a textilním průmyslu. Acetáty celulosy jsou podstatou umělého hedvábí, nitráty celulosy se užívají jako výbušniny (bezdýmný střelný prach), pohonné látky pro rakety a laky. Z celulosy se vyrábí rovněž celuloid a celofán. Prekursorem biosyntézy celulosy jsou aktivované formy glukosy, UDP-glukosa nebo její analog GDP-glukosa; tento proces, probíhající extracelulárně, není dosud plně pochopen.