Browse the glossary using this index

Special | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | ALL

Page: (Previous)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  129  (Next)
  ALL

A

alkalóza

angl. alkalosis, patologický stav, při němž pH krve po delší dobu překračuje hodnotu 7,45 (srov. acidóza).

alkoholdehydrogenasa

angl. alcohol degydrogenase, zkr. ADH (EC 1.1.1.1), velmi rozšířený enzym ze třídy oxidoreduktas; metaloenzym obsahující Zn2+. Katalyzuje reakci primární alkohol + NAD  aldehyd + NADH + H+. Jaterní alkoholdehydrogenasa odbourává ethanol produkovaný střevní mikroflorou, ale také ethanol přijatý z vnějších zdrojů; v případě dědičného sklonu k alkoholismu bývá její aktivita snížena. Při alkoholové fermentaci redukuje acetaldehyd na ethanol a regeneruje tak NAD+, potřebný v glykolyse. Substrátová specifita některých isoenzymů je široká a jsou schopné katalyzovat i oxidaci methanolu na formaldehyd, což je příčinou vážných důsledků otravy methanolem.

allosterie

angl. allostery, jev, při němž je konformační změna určité části molekuly bílkoviny vyvolána konformační změnou v jiné části molekuly (viz allosterický efekt).

Altman Sidney

portrét nobelistykanadsko-americký molekulární biolog (1939–2022), Nobelova cena (chemie, 1989) za objev katalytických vlastností RNA (spolu s T. R. Cechem). Studoval fyziku a doktorát získal z biofyziky. Zásadní pro jeho vědecký vývoj byl pobyt (1969–70) v Cambridge (Anglie), kde spolupracoval s S. Brennerem a F. H. C. Crickem. Nezávisle na T. R. Cechovi se mu podařilo prokázat, že některé molekuly RNA (později nazvané ribozymy) vykazují enzymovou aktivitu. Byl to průlomový objev, protože se do té doby přepokládalo, že enzymy mohou být pouze bílkovinné povahy; vznikla tak hypotéza, že v pradávných fázích vývoje mohly nukleové kyseliny plnit jak funkci informační, tak katalytickou a že tedy bílkoviny mohly vzniknout až později.

amfionty

též amfoterní ionty nebo amfolyty, angl. amphions / zwitterions, částice, obsahující jak kyselé, tak bazické skupiny. Typickými představiteli amfiontů jsou aminokyseliny; v neutrálním roztoku jejich karboxylová skupina ztrácí proton a vzniká z ní záporně nabitá skupina -COO-, aminoskupina zde proton přijímá za vzniku -NH3+. Volný náboj aminokyseliny, obsahující jednu karboxylovou a jednu aminovou skupinu, je tedy v neutrálním roztoku nulový. Pro každý amfion existuje určitá hodnota pH, při níž má nulový volný náboj (isoelektrický bod).

amidasy

angl. amidases, EC 3.5.1.-, hydrolasy, štěpící vazbu C-N v lineárních amidech: R-CONH2 + H2O → R-COO- + NH4+; do této skupiny však nepatří peptidasyAcylamidamidohydrolasa (EC 3.5.1.4) katalyzuje hydrolýzu amidů bez substrátové specifity, ostatní jsou specifické pro jednotlivé amidy, např. asparaginamidohydrolasa (EC 3.5.1.1), glutaminamidohydrolasa (EC 3.5.1.2) či ureasa (EC 3.5.1.5). 

aminoacyl-tRNA-ligasy

též aminoacyl-tRNA-synthetasy, angl. aminoacyl-tRNA ligases, EC 6.1.1.1 - EC 6.1.1.22, enzymy katalyzující reakci: aminokyselina + tRNA + ATP→ aminoacyl-tRNA + AMP + PPi. Jde o přípravu aminokyselin pro vstup do biosyntézy bílkovin (translace): aminokyselina se vazbou na tRNA aktivuje a současně označuje (antikodonem tRNA) tak, aby mohla být správně zařazena do rostoucího peptidového řetězce. Tyto ligasy jsou specifické pro jednotlivé dvojice aminokyselina - tRNA.

aminocukry

angl. amino sugars, monosacharidy, jejichž jedna hydroxylová skupina je nahrazena skupinou aminovou. Významné jsou zejména 2-deoxy-2-aminoaldosy a jejich N-acetylované deriváty (N-acetylglukosamin, N-acetylgalaktosamin, neuraminová kyselina atd.), které tvoří běžné složky glykoproteinů, extracelulárních polysacharidů (hmyzí chitin, hyaluronová kyselina v chrupavkách, polysacharidy bakteriálních buněčných stěn) i oligosacharidů vyskytujících se v mléce. Systémově vzato, jedná se o deriváty deoxycukrů (vzorce viz tamtéž).

aminokyseliny

angl. amino acids, aminokarboxylové kyseliny, substituční deriváty karboxylových kyselin, které obsahují v uhlíkovém řetězci aminoskupinu; biologicky nejvýznamnější aminokyseliny obsahují tuto skupinu v poloze α (jsou to tedy 2-aminokarboxylové kyseliny). Volné aminokyseliny existují ve formě amfiontů. Aminokyseliny jsou základními stavebními jednotkami peptidů a bílkovin, v nichž jsou sousedící zbytky spojeny peptidovou vazbou. V biochemii dělíme aminokyseliny podle různých hledisek: na aminokyseliny proteinogenní a neproteinogenní, esenciální a neesenciální, ketogenní a glukogenní.

aminokyseliny esenciální a neesenciální

angl. essential and non-essential amino acids, rozdělení proteinogenních aminokyselin podle toho, zda si je heterotrofní organismus dokáže sám syntetizovat, nebo zda je musí přijímat potravou. Pro člověka jsou esenciální aminokyseliny Val, Leu, Ile, Phe, Trp, His, Lys, Met a Thr, u novorozenců je kritický též Arg. Ostatní proteinogenní aminokyseliny nazýváme neesenciální. Poněkud problematické je zařazení aminokyseliny Tyr, která vzniká modifikací esenciálního Phe, a aminokyseliny Cys vznikajícího z Met; tyto aminokyseliny bývají někdy nazývány podmíněně esenciální. Uhlíková kostra ostatních neesenciálních aminokyselin vzniká z běžných metabolitů (pyruvátu, oxalacetátu, 2-oxoglutarátu či 3-fosfoglycerátu).

Page: (Previous)   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  ...  129  (Next)
  ALL