Biochemický slovník
Biochemický slovník
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
S |
---|
S-adenosylmethioninaktivní methyl, angl. S-adenosyl-methionine, zkr. SAM nebo AdoMet, methylační činidlo buněk, koenzym transferas. Methylace tímto koenzymem se využívá např. při vzniku fosfatidylcholinu z fosfatidylethanolaminu (viz fosfatidy), při methylačních modifikacích DNA, tRNA a rRNA nebo při methylacích souvisejících se vznikem čepičky mRNA. Vzniká přenosem adenosylu z ATP na atom síry methioninu, čímž se aktivuje methylová skupina. Po jejím předání akceptoru se hydrolyticky odštěpuje adenosylový zbytek a vzniklý homocystein může být převeden na methionin; methylačním činidlem této reakce je N5-methyltetrahydrofolát. Souhrnně lze tedy tento cyklus popsat rovnicí: N5-methyltetrahydrofolát + akceptor + ATP + 2 H2O → tetrahydrofolát + akceptor-CH3 + adenosin + PPi + Pi. | |
sacharidyangl. saccharides, monosacharidy a jejich kondenzační produkty – oligosacharidy a polysacharidy. Jsou přítomny ve všech organismech, kde plní několik významných funkcí:
| |
sacharidy redukujícíangl. reducing saccharides, monosacharidy a oligosacharidy, které mají v cyklické formě volný poloacetalový hydroxyl. Mohou tak při vyšší teplotě (za varu) redukovat v alkalickém prostředí Cu2+ (Fehlingův test) nebo Ag+ (Tollensův test). U polysacharidů rozlišujeme redukující a neredukující konce řetězce, které se zásadně liší svou reaktivitou (viz např. glykogenese a glykogenolysa). | |
sacharosaangl. sucrose, třtinový nebo řepný cukr, α-D-glukopyranosyl-β-D-fruktofuranosid, neredukující disacharid. Vzniká přenosem glukosylového zbytku z UDP-glukosy na fruktosu. Je důležitým metabolickým produktem všech zelených rostlin, kde slouží jako transportní rozpustný sacharid; živočichové ji nesyntetizují. V kyselém prostředí hydrolyzuje na ekvimolární směs glukosy a fruktosy (viz invertní cukr); stejnou reakci za neutrálních podmínek katalyzuje enzym sacharasa (též invertasa). Sacharosa se používá jako sladidlo v potravinářství. Může být zkvašována mikroorganismy, ale ve vyšších koncentracích inhibuje jejich růst – proto se používá jako konzervační činidlo (marmelády apod.). | |
Sakmann Bertněmecký neurofyziolog (nar. 1942), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1991) za objevy týkající se funkce jednotlivých iontových kanálů v buňkách (spolu s E. Neherem). Studoval medicínu postupně na několika německých univerzitách; vědecky se věnoval studiu psychiatrických a neurofyziologických problémů. Spolu s E. Neherem pak vypracovali techniku, tzv. patch-clamp technique, která umožňuje neuvěřitelně citlivě měřit elektrické jevy na biologických membránách. Tato metoda umožnila zejména pochopit děje na membránách neuronů, svalových buněk a T-buněk pankreatu. Je využívána i při studiu patologických stavů spojených s onemocněními těchto tkání. | |
Samuelsson Bengt Ingemaršvédský biochemik (nar. 1934), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1982) za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek (spolu se S. K. Bergströmem a J. R. Vanem). Studoval v Lundu v době, kdy tam byl profesorem S. K. Bergström; studia biochemie a medicíny dokončil na Karolinska Institutet ve Stockholmu. Byli s Bergströmem první, komu se podařilo určit strukturu prostaglandinů a prokázat, že tyto látky jsou deriváty arachidonové kyseliny. Samuelsson následně ukázal, že cyklizace arachidonové kyseliny je oxygenasová reakce. Později objevil i několik nových prostaglandinů, včetně thromboxanu, který se podílí na krevním srážení a vyvolává kontrakci cév. | |
Sancar Azizturecký lékař a biochemik (nar. 1946), Nobelova cena (chemie, 2015) za výzkum opravných mechanismů DNA (spolu s T. R. Lindahlem a P. L. Modrichem). Narodil se jako sedmé dítě do chudé turecké, arabsky mluvící rodiny. Vystudoval lékařství v Istanbulu, od 70. let působí v USA, kde se plně zaměřil molekulárně genetickému výzkumu. Popsal, jak se buňky zbavují genetického materiálu poškozeného například ultrafialovým zářením nebo karcinogeny v tabákovém kouři, a to nejprve u bakteriálních, a pak u savčích buněk. Po roce 2000 se věnoval též výzkumu cirkadiálních hodin (systémů, které umožňují pravidelné rozložení fyziologických funkcí během dne); podílel se na objevu dvou genů (Period a Cryptochrome), které umožňují udržovat tento rytmus. | |
Sanger Frederickanglický biochemik (1918–2013), získal dvě Nobelovy ceny za chemii: za práci na struktuře proteinů, zvláště insulinu (1958) a spolu s W. Gilbertem za příspěvek ke stanovení sekvence bází v nukleových kyselinách (1980). Studoval v Cambridge biologii; dle svého vyjádření byl průměrným studentem. Během studia ho zaujala biochemie, z níž pak získal doktorát. Od roku 1943 se věnoval výzkumu proteinů a zvláště insulinu. V této době již byly známy účinné metody izolace proteinů a byla tedy reálná možnost stanovit jejich strukturu. Sanger vypracoval metodu sekvenování proteinů; během zhruba desetiletého úsilí vyřešil kompletní primární strukturu insulinu. Kolem roku 1960 se začal zajímat o nukleové kyseliny a v roce 1962, již jako nositel Nobelovy ceny, přešel do nově vybudovaných laboratoří molekulární biologie v Cambridge, kde spolupracoval s M. F. Perutzem, F. H. C. Crickem, J. C. Kendrewem a A. Klugem. Zde nejprve vypracoval metody stanovení krátkých sekvencí RNA. Jeho práce kulminovala kolem roku 1975 vypracováním enzymové dideoxy-techniky sekvenování DNA. V současné době je metoda automatizovaná a používá se ve zmodernizované formě např. k sekvenaci genomu různých organismů. | |
sedimentaceusazování, angl. sedimentation, v laboratorní a klinické biochemii zejména
| |
sekvenceangl. sequence, pořadí monomerních jednotek v (bio)polymeru nebo jeho části (viz primární struktura), pojem se používá též pro úsek polymerního řetězce jisté struktury (např. vedoucí sekvence v bílkovině a v mRNA, pre-sekvence a pro-sekvence v bílkovinách). | |