Biochemický slovník

americký biofyzik a neurovědec (nar. 1956), Nobelova cena (chemie, 2003) za strukturní a mechanistické studie iontových kanálů. Studoval biochemii a medicínu, jeho mimořádné nadání mu umožnilo používat ve výzkumu složité biofyzikální metody. Pomocí nich se mu podařilo na atomové úrovni vysvětlit funkci transmembránových proteinů, které selektivně a řízeně přenášejí zejména vápenaté a draselné ionty, čímž zajišťují mnohé fyziologické funkce.

skotský fyziolog (1976–1935), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1923) za objev insulinu (spolu s F. G. Bantingem). Byl vynikající učitel a organizátor vědy. Prameny se shodují v názoru, že jeho hlavní přímou zásluhou na objevu insulinu bylo, že umožnil F. G. Bantingovi a C. H. Bestovi pracovat ve své laboratoři. Vzhledem k tomu, že Best ukončil studia medicíny až v roce 1925, nebyla mu Nobelova cena udělena. Aby zdůraznil svůj nesouhlas s tímto rozhodnutím, Banting se s ním o svoji polovinu ceny rozdělil.

americká genetička (1902–1992), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1983) za objev mobilních genetických elementů. Vystudovala botaniku na Cornellově univerzitě (USA). Ve 40. a 50. letech studovala cytogenetické vlastnosti rostlin (zejména kukuřice) a prokázala, že určité části chromosomů (určité genetické elementy) se mohou pohybovat jak v rámci jednoho chromosomu, tak i mezi nimi. Tyto elementy se dnes nazývají transposony (angl. transposons). Tato idea byla vědeckou obcí celkem jednomyslně odmítnuta, v 70. letech, díky pokroku molekulárně-genetických metod, byla však jednoznačně potvrzena. Ukazuje se, že transposony jsou v genetickém materiálu běžně přítomny. Například lidský genom je z více než 40 % tvořen těmito elementy. Barbara McClintock se stala první Američankou, která získala samostatně Nobelovu cenu.

americký molekulární biolog a lékař (nar. 1960), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 2006) za objev RNA-interference – tlumení exprese genů dvouřetězcovou RNA (spolu s A. Z. Firem). Bakalářský stupeň vzdělání získal v biochemii, doktorát pak v biologii. V 90. letech spolu s A. Z. Firem studovali na červu Caenorhabditis elegans možnost potlačení exprese genu pomocí jemu příslušné mRNA; ukázalo se, že ani templátová, ani kódující sekvence RNA expresi netlumí, zato dvouřetězcová mRNA je schopna velmi účinně zabránit syntéze daného proteinu. Své výsledky publikovali v roce 1998 a pozorovaný jev nazvali RNA-interference (RNAi); objev se setkal s nebývalou, dosud neutuchající vlnou zájmu. Ukázalo se totiž, že ač k potlačení exprese genů tímto mechanismem dochází v buňkách eukaryot přirozenou cestou, lze ji vyvolat i uměle. Byla tak získána nová cesta pro biologický výzkum i praktické aplikace (viz A. Z. Fire).