Sie können das Glossar über das Suchfeld oder das Stichwortalphabet durchsuchen.

@ | A | B | C | D | E | F | G | H | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | Alle

Seite:  1  2  3  4  5  6  7  (Weiter)
  Alle

F

FAD

obecně užívaná zkratka pro flavinadenindinukleotid, kofaktor, jehož strukturní základ tvoří heterocyklická isoalloxazinová struktura. V oxidované formě je žlutý, redukcí (přijetím dvou atomů vodíku) přechází na bezbarvou formu. Isoalloxazin připojený na cukerný alkohol ribitol je vitamin B2 - riboflavin. FAD je prostetickou skupinou mnoha enzymů třídy oxidoreduktas, a to zejména oxidas (např. glukosaoxidasa), ale i dehydrogenas, které katalyzují odtržení dvou atomů vodíku z alkanového řetězce za vzniku dvojné vazby (např. sukcinátdehydrogenasa, EC 1.3.5.1, v citrátovém cyklu nebo acyl-CoA-dehydrogenasa, EC 1.3.8.1; EC 1.3.8.8 v β-oxidaci mastných kyselin). Podobnou funkci zastává i flavinmononukleotid (FMN, neobsahuje adenosinfosfát), významný zejména jako prostetická skupina kotveného komplexu I v dýchacím řetězci. Za výzkum flavonoidů a vitaminu B2 získal roku 1937 P. Karrer Nobelovu cenu.

                         

fagocytóza

z řeckého fagein = pojídání; angl. phagocytosis, endocytický proces, jímž buňky (u savců zejména určité druhy bílých krvinek – makrofágy) pohlcují a rozkládají pevné částice, obvykle jinou buňku nebo její část. Tímto způsobem jsou z cirkulace odstraňovány bakterie, částice pocházející z nekrotické (odumírající) tkáně, staré erythrocyty apod. Fagocytózou vzniká organela zvaná fagosom, která po spojení s primárním lysosomem vytváří sekundární lysosom, v němž jsou pohlcené makromolekuly hydrolyticky rozloženy.

faktor

angl. factor, pojem užívaný v  biochemii pro látku, o jejímž mechanismu působení v danou chvíli nejsou jasné informace, je však zjevné, že pro daný děj je jeho přítomnost zásadní. Často pak tento název určité látky přežívá i v době, kdy je mechanismus jejího působení objasněn. Napřiklad v molekulové genetice se hovoří o bílkovinných faktorech iniciačních, elongačních a uvolňovacích, o terminačním ρ-faktoru, o σ-faktoru (též σ-podjednotce) jakožto součásti RNA-polymerasy; významné jsou též výživové esenciální faktory a koagulační faktory.

faktory koagulační

angl. clotting nebo coagulation factors, molekulové komponenty, které se účastní komplexního procesu krevní koagulace. Mezi tyto faktory jsou (nebo byly) řazeny nejen enzymy a ostatní proteiny koagulační kaskády, ale také fibrinogen, vitamin K (fyllochinon) a vápenaté ionty.

faktory výživové esenciální

angl. essential food factors, složky potravy (výživy), které jsou pro určitý heterotrofní organismus nezbytné. Řadíme sem především esenciální aminokyseliny a nenasycené mastné kyseliny, vitaminy a minerální látky (zejména ionty kovů). U mikroorganismů, které nejsou plně autotrofní (nazývají se auxotrofní), se těmto faktorům říká růstové faktory; mohou to být některé vitaminy a peptidy, ale také báze nukleových kyselin.

Fenn John Bennett

americký chemik (1917–2010), Nobelova cena (chemie, 2002) za vývoj nedestruujících ionizačních metod pro hmotnostní spektrometrii biologických makromolekul (spolu s K. Tanakou). Po ukončení studia chemie více než 10 let pracoval v různých chemických společnostech, poté se zapojil do akademického výzkumu. V pozdních 80. letech se mu podařilo zavést v hmotnostní spektrometrii metodu, kdy molekuly jsou převedeny do plynné fáze pomocí silného elektrického pole (electrospray ionisation, ESI). Nedochází tak k jejich fragmentaci a je možno přesně určit molekulové hmotnosti i relativně velkých biologických molekul. Díky tomuto objevu (spolu s metodou MALDI, propracovanou K. Tanakou) se hmotnostní spektrometrie stala na přelomu tisíciletí jedním z nejvýznamnějších nástrojů biochemie a umožnila vznik nových podoborů, jako jsou proteomika či metabolomika.

fenotyp

angl. phenotype, zjevné nebo nějakým způsobem objektivně měřitelné charakteristiky organismu, které jsou důsledkem interakce jeho genetické výbavy (viz genotyp) s prostředím, v němž probíhá jeho individuální vývoj.

fenylalanin

Phe nebo F, angl. phenylalanine, aromatická proteinogenní esenciální ketogenní i glukogenní aminokyselina. Postranní řetězec je výrazně hydrofobní. Prvním krokem jejího odbourávání je enzymová hydroxylace, jíž vzniká tyrosin (viz fenylketonurie). Fenylalanin se užívá k výrobě voňavek a k syntéze nízkokalorického umělého peptidového sladidla aspartamu (L-Asp-L-Phe-methylester).

fenylketonurie

angl. phenylketonuria, dědičné onemocnění, způsobené nedostatečnou aktivitou enzymu katalyzujícího přeměnu fenylalaninu na tyrosin (fenylalanin-4-monooxygenasa, též fenylalaninhydroxylasa, EC 1.14.16.1). Projevuje se vylučováním fenylpyruvátu močí. V našich končinách patří k nejčastěji se vyskytujícím enzymopatiím (1z 9 000 živě narozených dětí); proto je od roku 1975 každý novorozenec testován na toto onemocnění. Choroba je doprovázena psychickými poruchami. Patologické důsledky lze redukovat pečlivou dietou spočívající v přísné regulaci příjmu fenylalaninu, resp. bílkovin.

ferment

angl. ferment, starší, dnes již velmi málo používané označení pro enzym; termín zůstal obsažen v pojmu fermentace.

Seite:  1  2  3  4  5  6  7  (Weiter)
  Alle