Zlativky jsou převážně jednobuněčné, eukaryotické, autotrofní organismy, které vyžadují ke svému růstu organické zdroje dusíku a uhlíku, popř. i vitamíny (tj. příklad mixotrofního způsobu výživy). V buňce je přítomný jeden nebo více chloroplastů hnědé barvy, u bičíkovců je přítomné červené stigma. Buňky bičíkovců jsou převážně kryty periplastem nebo jsou uložené ve schránce, tj. lorice, tvořené celulózními vlákny. (Příkladem je rod Dinobryon s otevřenými schránkami, tvořící keříčkovité kolonie.) Některé druhy mají buňky pokryté křemitými šupinami (např. rod Synura). Pro tuto skupinu je charakteristická nadměrná spotřeba fosforečnanů. V době, kdy jsou sloučeniny fosforu dostupné, je buňky hromadí a využívají je až v době, kdy v prostředí chybějí (tzv. luxury consumption , typické i pro jiné řasy). V přírodě žijí volně či přichycené na organickém a anorganickém substrátu, na vláknitých řasách či detritu. Vláknité druhy mají celulózní buněčnou stěnu. Výživa je heterotrofní, osmotrofní a fagotrofní. Endogenně vytvářejí křemité cysty. Při jejich vzniku je povrch celulózní, později hrubne a v některých případech inkrustuje oxidem křemičitým. Asimilačními pigmenty je chlorofyl-a+c₁c₂ a fukoxantin. Zbarvení chloroplastů je zlatožluté, žlutohnědé, hnědé až olivově zlaté. Škrob chybí, což je podstatné při taxonomickém určování. Skupina se často zaměňuje za zelené řasy, od kterých se dá rozlišit pomocí dávkování Lugolova roztoku (UTERMÖHLOVA fixáž). Buňky obsahují chrysolaminaran, olej a tuk.

V přírodě osidlují převážně chladné biotopy, maximum rozvoje je na jaře a na konci zimy. Ve vodách tvoří vegetační zabarvení vody spolu se skrytěnkami (skrytěnky, Cryptophyceae). Častou složkou fytoplanktonu v našich vodách jsou rody Chrysococcus (zlatozrnko), Dinobryon, Synura, Mallomonas, Uroglena. Jsou citlivé na změny prostředí, proto při odběru je důležité pamatovat na vzdálenost mezi lokalitou a laboratoří. Při delším převozu hynou. Přemnožení zlativek ve vodárenských nádržích je provázeno zhoršením kvality upravované vody, zlativky dodávají vodě zápach rybího tuku. Při hromadném výskytu ve vodách se projevují fialkovým, okurkovitým, kořenitým po melounu až rybím zápachem, pachuť vody je nahořklá.

Základní zástupce a rozdělení do skupin uvádí schématický přehled: Zařazení vybraných rodů zlativek třídy Chrysophyceae. V případě bližšího taxonomického určování je nutno použít podrobnou taxonomickou literaturu.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III