Základem úspěšného aktivačního procesu je vločka, složená ze shluků malých tyčinkovitých bakterii obklopených polymerickými látkami (gelová matrix). Aglomerace jsou tvořeny bakteriemi typu Zoogloea ramigera, Zoogloea uva a dalšími bakteriemi připomínající jejich vzhled. Vločky aktivovaného kalu představují heterogenní prostředí, jako výsledek kontinuální kultivace, která je ve styku s čištěnou odpadní vodou i kyslíkem. Vločky mají mikrobiální strukturu, nejsou pouhým amorfním shlukem bakterií. Kolem vloček se tvoří kapalná vrstva, která není součástí okolní pohybující se kapaliny. Látky rozpuštěné v odpadní vodě procházejí difúzí hraniční vrstvou vločky a podléhají přitažlivé síle vločky, kde jsou přítomné mikroorganismy provádějící jejich rozklad enzymatickými procesy.

Stejně jako biocenóza (viz sukcese organismů při aktivaci), tak i vločka aktivovaného kalu (velikost, složení a morfologie) je výsledkem charakteru odpadní vody a technologických parametrů. Aktivovaný kal se pod mikroskopem jeví jako heterogenní směs vloček. Neoddělování vloček od sebe je důsledkem zvýšeného přísunu substrátu, rozpad vločky na menší je způsoben turbulencí, destruktivní činností organismů či zahníváním. Podle velikosti se rozlišuje pět velikostních kategorií vloček: mikrovločky (do 50 µm), drobné vločky (50-250 µm), střední vločky (250-500 µm), velké vločky (500 µm až 1 mm) a obrovské vločky (nad 1 mm). Charakter základní hmoty vloček je řídký či kompaktní, tvar vloček je hrudkovitý, cárovitý a síťovitý, složení vloček je bakteriální (Zoogloea, Sphaerotilus, Leucothrix, Beggiatoa), mykoidní, minerální, detritový a amorfní. Důležitý je výskyt vláknitých organismů podílejících se na stavbě vloček a majících vliv na sedimentační vlastnosti. Rozlišení buněk ve vločkách a rozlišení matrix od bakteriální cytoplasmy umožňuje fázový kontrast, vitální barvivo či použití cotton-blue (lakto-fenol-bavlnová modř).

Na velikost, tvar, strukturu a sedimentační vlastnosti vloček mají vliv přítomné organismy, které tvoří kostru vločky, zatěžují jí, způsobují její rozpad a zvětšují její povrch. Kostru aktivovaného kalu v jeho počátečním stádiu může v některých případech tvořit houba Saprochaete saccharophila, na jejímž povrchu se uchycují bakterie, které vločkují. Obdobně tvoří kostru vločky např. karnivorní houby (tvoří lapací sítě na chycení hlístic) či stočená vlákna bakterií (turbulencí). Organismy zatěžující vločku patří do skupiny krytének Testacea, při větším počtu se zachycují ve vločkách a přispívají k lepší sedimentaci vločky. Vícebuněčné organismy (vířníci, hlístice a červi) mechanickou činností působí rozpad vloček, narušují jejich soudržnost. Mohou pronikat i do hmoty vloček a přispívat k difúzi kyslíku a přísunu živin (např. améby). Organismy ovlivňující aktivní povrch vločky, tj. zvětšující její povrch, jsou představovány vláknitými organismy (viz problém špatné separace aktivovaného kalu).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III