Biologický způsob čištění odpadních vod využívá základních hydrobiologických znalostí o biocenózách organismů a samočisticích procesech, aerobních a anaerobních společenstev, jejich sukcesi při odbourávání jednotlivých komponent a obsah organických látek schopných biochemického rozkladu. Nejprve v odpadní vodě převládají bakterie rozkládající sacharidy, za nimi následují bakterie rozkládající lipidy a nitrifikační bakterie (aerobní podmínky). Měřítkem spotřeby kyslíku je BSK₅ charakterizující spotřebu kyslíku aerobními mikroorganismy přítomnými ve vodě. Základem čistícího procesu je přeměna organických látek ve vodě mikroorganismy (rozmnožování, metabolismus). Vlastnosti prostředí jsou dány technologickými a provozními parametry zařízení, z nich se jedná o stáří kalu (možnost reprodukce), zatížení (přísun substrátu) a dobu zdržení (možnost udržení se v systému proti vyplavování). Biocenóza je ovlivněna složením a množstvím substrátu, technologickými a provozními parametry čistírny a vztahy uvnitř biocenózy. Důležitými parametry je teplota, koncentrace rozpuštěného kyslíku a pH. Mikroskopický rozbor vzorků z čistíren odpadních vod, kvalitativní a kvantitativní zastoupení biocenózy, vychází zejména ze znalostí a životních nároků dominujících druhů a jejich životního prostředí (čistírenských zařízení). Rozbor je nedílnou součástí hodnocení funkce jednotlivých způsobů biologického čištění a výrazně přispívá k odhalení příčin nízké účinnosti a popř. i jejich odstranění.

Z biologických způsobů čištění odpadních vod lze vyjmenovat: vegetační čistírny, biofiltry, diskové filtry, stabilizační nádrže, aktivační systémy, oxidační příkopy a zemní filtry.

Rozpuštěné znečišťující látky jsou při čištění odpadních vod převáděné do nerozpustné formy a na základě fyzikálně chemických vlastností jsou pak od vody odseparovávány. Jejich oddělením od vyčištěné vody vzniká čistírenský kal, který se zpracovává a popř. dále využívá.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III