Oxidační příkopy
|
|
Oxidative channels
|
Oxidační příkopy jsou speciální aplikací dlouhodobé nízkozatěžované
aktivace se současnou aerobní stabilizací kalu, používané pro malé zdroje
odpadních vod (malé průmyslové podniky a obce s počtem obyvatel od
300 do 500). Poprvé byly použity v roce 1954 v Holandsku PASVEEREM.
Předností uvedeného způsobu čištění odpadních vod je vysoká provozní
bezpečnost a možnost vyrovnávání nárazů hydraulického a látkového
zatížení.
Mechanicky předčištěná odpadní voda je přiváděna do oxidačního
příkopu, ve kterém probíhá směšovací aktivace s povrchovou aerací a
odtud je vedena do vertikální dosazovací nádrže. Kyslík je dodáván
do vody aeračními válci, které současně uvádějí vodu do cirkulace
(oběhu). Aktivovaný kal z dosazovací nádrže je veden zpět do oxidačního
příkopu jako vratný kal, přebytečný kal se odvádí do uskladňovací
nádrže kalu. Při porovnání s aktivačním procesem (viz aktivační systémy) zde dochází k odchylkám ve složení biocenózy aktivovaného kalu.
Na dně se v sedimentu vyskytují anaerobní mikroorganismy. V
teplé části roku a při trvale nízkém látkovém zatížení se ve volné
vodě vyskytují zástupci planktonu, např. rozsivky a chlorokokální
řasy, v nárostech a na povrchu kalu jsou přítomné vláknité zelené
řasy spolu s přisedlými a na tyto nárosty potravně vázanými organismy.
Biocenóza je klasifikována jako β-mezosaprobní (β-mezosaprobita) s případným výskytem
vodního květu tvořeným rodem Microcystis.
Grafy souvislostí do úrovně:
I
II
III