Mezi biologické filtry patří diskové filtry (diskové reaktory), na jejichž povrchu se tvoří nárost. Disky se otáčejí ve žlabu, kterým protéká odpadní voda. V čisticím procesu biodisku se uplatňuje nárost a utržené částice u nárostu pracující jako vločky aktivovaného kalu. Pohybem disků ve žlabu dochází k turbulentnímu proudění udržující vločky ve vznosu a unášející je s čištěnou odpadní vodou do dosazovací nádrže. Vynořená část disku absorbuje na povrch nárostu kyslík potřebný pro oxidaci organických látek. Zpětným ponořením kyslíkem nasyceného nárostu se kyslík uvolňuje do odpadní vody a je využíván organismy. Biomasa nárostů dosahuje až 194 g sušiny na 1 m². Biocenóza i způsob kontroly nárostů diskových filtrů se neliší od biofiltrů (viz biofiltry).

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III