souhrn biologicky podmíněných pravidel pro realizaci genetické informace; vztah mezi uspořádáním nukleotidů v nukleových kyselinách (DNA, RNA) a pořadím aminokyselin v bílkovinách, které jsou podle dané genetické informace v buňkách synthetisovány. Genetický kód je charakterisován čtyřmi základními atributy:
a) je tripletový, tj. při synthese bílkovin odpovídá vždy za zabudování jedné aminokyseliny do polypeptidového řetězce trojice nukleotidů (viz kodon); b) nepřekrývá se, tj. v polynukleotidu je každý jednotlivý nukleotid součástí vždy pouze jediného kódujícího nukleotidového
tripletu; c) je degenerovaný, tj. zabudování jednoho druhu aminokyseliny může být určováno větším počtem různých tripletových kombinací nukleotidů (to je důsledek skutečnosti, že pro začleňování
dvaceti různých druhů aminokyselin do bílkovin jsou k dispozici čtyři různé druhy nukleotidů, teoreticky možný počet jejich
tripletových kombinací je tedy 43, tj. 64 kombinací); d) je, až na výjimky, univerzální, tj. stejná pravidla platí jak pro buňky prokaryotních, tak pro buňky všech eukaryotních organismů (rostliny, houby, živočichové). Za objev genetického kódu a vysvětlení jeho funkce při synthese bílkovin získali
R.W.Holley, M.W.Nirenberg a H.G.Khorana roku 1968 Nobelovu cenu.
II 