exprese genetické informace, tedy biosynthesy bílkovin na úrovni transkripce a translace (steroidní hormony, růstový hormon aj.);

aktivity enzymů, zejména energetického metabolismu (např. adrenalin, insulin, glukagon);

propustnosti buněčné membrány (např. vasopresin).

Jiným kriteriem dělení hormonů může být rozlišení podle vztahu buňky, která hormon vylučuje, a buňky, která hormonální podnět přijímá:

hormony endokrinní, též systémové, jsou tvořeny ve specialisovaných endokrinních žlázách (tzv. žlázy s vnitřní sekrecí), ve specialisovaných endokrinních buňkách jiných orgánů (např. Langerhansovy ostrůvky ve slinivce břišní) nebo ve tkáňových buňkách orgánů, jejichž hlavní funkce je jiná než endokrinní (např. natriuretický peptid v srdci, renin v ledvinách). Jsou vylučovány do krve, která je přenáší na vzdálená místa v těle. Působí často na velké množství cílových buněk různého typu (např. hormony štítné žlázy nebo růstový hormon hypofysy působí na většinu buněk těla); nicméně, i endokrinní hormony uvolňované do krve mohou působit na jediný typ buněk (např. thyreotropní hormon, vylučovaný hypofysou, působí pouze na buňky štítné žlázy, liberiny a statiny hypothalamu působí pouze na adenohypofysu atd.).

hormony parakrinní, též tkáňové nebo lokální, působí v bezprostředním okolí místa svého vzniku (např. hormony trávicího ústrojí, prostaglandiny, oxid dusnatý, neuromodulátory); působí v tkáních, kde vznikají a nejsou tedy přenášeny tělními tekutinami. Z definice vyplývá, že mezi tkáňové hormony by mohly být zahrnuty i neurotransmitery; nicméně, tyto důležité látky, zajišťující chemickou komunikaci nervových buněk prostřednictvím synapsí, se mezi hormony obvykle nezahrnují.

hormony autokrinní, působící na tu buňku, která je vyloučila; jedná se zejména o látky, vylučované buňkami imunitního systému (lymfocyty aj.).

Za objevy mechanismu působení hormonů obdržel roku 1971 E.W.Sutherland Jr. Nobelovu cenu.