Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

W

Walker John Ernest

anglický biochemik (nar. 1941), Nobelova cena (chemie, 1997) za objasnění zásadního mechanismu enzymové syntézy adenosintrifosfátu (spolu s P. D. Boyerem). Studoval chemii v Oxfordu. Zabýval se peptidovými antibiotiky, od roku 1974 pracuje v Cambridge na problematice sekvenční a strukturní analýzy proteinů. Věnoval se též proteinům membránovým, a to zejména enzymům oxidační fosforylace. Objektem jeho zkoumání se stala ATP-synthasa z mitochondrií hovězího srdce a eubakterií. Výsledkem byla úplná sekvenční analýza tohoto komplexního enzymu z řady druhů a určení prostorové struktury katalytické domény F1 na atomové úrovni.

Warburg Otto Heinrich

otto-heinrich-warburg.jpg (280×396)německý biochemik (1883–1970), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1931) za objevy povahy a mechanismu působení respiračních enzymů. Jeho otec byl významný fyzik Emil Warburg. Otto studoval chemii u E. Fischera a v roce 1906 zde získal doktorát. Poté vystudoval v Heidelbergu medicínu. Během I. světové války sloužil v  pruském jezdectvu. Jeho počáteční výzkum (ve spolupráci s E. Fischerem) byl zaměřen na polypeptidy. Výsledkem jeho dalších prací byl objev úlohy flavinů a nikotinamidu jako aktivních složek enzymů přenášejících vodík. Tyto objevy, spolu s dřívějšími poznatky o oxygenasách, poskytly ucelený obraz oxidací a redukcí v živých systémech. V posledních letech se věnoval chemoterapii rakoviny a mechanismu působení Roentgenova záření. Zabýval se také fotosyntézou.

Watson Dewey James

americký biolog (nar. 1928), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1962) za příspěvek k řešení molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informace v živých systémech (spolu s F. H. C. Crickem a M. H. F. Wilkinsem). Během studia zoologie se věnoval pozorování ptáků, což ho přivedlo k potřebě získat poznatky z genetiky, zabýval se také mikrobiologií. Studoval bakteriální viry a pokoušel se vysvětlit úlohu DNA infekčních virových částic. Na konferenci v Neapoli se seznámil M. Wilkinsem; poprvé uviděl záznam rentgenové difrakce krystalické DNA. Výrazně to ovlivnilo jeho další vědeckou dráhu. V Cavendishově laboratoři v Cambridge (Anglie) se začal věnovat strukturní chemii nukleových kyselin a proteinů. Zde se setkal s F. H. C. Crickem, se kterým ho spojoval zájem vyřešit strukturu DNA. V roce 1953 publikovali v londýnském časopise Nature jednostránkový článek, založený na mnoha experimentech a zhodnocení literárních údajů; tato publikace je považována za výchozí bod molekulové genetiky. Později se věnoval zejména struktuře RNA a virů, úloze RNA při syntéze proteinů a v pozdějších letech studiu lidského vědomí a mozku.

Wieland Heinrich Otto

německý chemik  (1877–1957), Nobelova cena (chemie, 1927) za výzkum žlučových kyselin a příbuzných sloučenin. Již v roce 1911 dokázal, že v organických látkách existují různé formy dusíku; podařilo se mu připravit i radikálové dusíkaté sloučeniny. Z muchomůrky zelené připravil v krystalické podobě jedovaté cyklické peptidy faloidin a amanitin. Izoloval tři druhy žlučových kyselin a prokázal, že jejich struktura je odvozena od cholesterolu. Studium metabolismu ho vedlo k závěru, že odstraňování vodíkových atomů z metabolitů spočívá v jejich přenosu na meziprodukty, a ne v přímé reakci s kyslíkem; tato představa měla zásadní význam pro pochopení katabolických procesů. V období rostoucí specializace ve vědě proslul encyklopedickou znalostí „celé chemie“.

Wilkins Maurice Hugh Frederick

britský fyzik1916–2004, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1962) za příspěvek k řešení molekulární struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos informace v živých systémech (spolu s F. H. C. Crickem a D. J. Watsonem). Narodil se ve městě Pangora (Nový Zéland). Studoval fyziku na St. John’s College v Cambridge (Anglie). Věnoval se luminiscenci pevných látek. Během války pracoval na katodových paprscích pro radary a dělení izotopů uranu pro účely výroby atomové bomby; podílel se na Projektu Manhattan v USA. Po válce se soustředil na biofyzikální problematiku a zabýval se zejména strukturou nukleových kyselin i celých buněk. Studoval orientaci purinových a pyrimidinových bází ve viru tabákové mozaiky a uspořádání virových částic v krystalech. Nejdůležitější jsou jeho práce týkající se rentgenostrukturní analýzy DNA spermií. Svými výsledky podpořil Watsonův a Crickův model dvojšroubovicové struktury DNA.

Windhaus Adolf Otto Reinhold

německý organický chemik (1876–1959), Nobelova cena (chemie, 1928) za výzkumy, které objasnily strukturu sterolů a jejich vztah k vitaminům. Vystudoval medicínu, již během studií ho však zaujaly otázky struktury a funkce organických molekul. Od roku 1915 byl profesorem chemie na univerzitě v Götingen. Studoval strukturu cholesterolu, objevil 7-dehydrocholesterol (viz kalciferoly) a prokázal, že jeho konverze na aktivní vitamin D je fotochemická reakce. Zabýval se také chemií imidazolu a dokázal, že je obsažen v histidinu a histaminu. Jeho studie thiaminu vedly k závěru, že obsahuje thiazolový a pyrimidinový kruh.


Winter Gregory Paul

anglický biochemik (nar. 1951), Nobelova cena (chemie, 2018) za fágové zobrazení peptidů a protilátek (spolu s G. P. Smithem). Vystudoval na univerzitě v Cambridge a poté působil na tamním ústavu Medical Research Council Laboratory of Molecular Biology. Založil zde tři komerční společnosti: Cambridge Antibody Technology (odkoupena firmou AstraZeneca), Domantis (odkoupena firmou GlaxoSmithKline) a Bicycle Therapeutics. Roku 2004 byl uveden do šlechtického stavu. V 80. letech, kdy se pro lidské využití produkovaly myší protilátky, zavedl metodu, pomocí níž bylo možno nahradit antigenní sekvence lidskými fragmenty (dodnes využívané jako humanizované protilátky). Později Winter využil a zdokonalil metodu G. P. Smitha zvanou fágový displej, při níž je virus využit pro vývoj nových proteinů. První takovou látku, adalimumab, vyvinul roku 2002 proti revmatoidní artritidě; později byla uznána za lék i proti lupénce nebo zánětlivým onemocněním střev.

Wüthrich Kurt

Kurt Wüthrichšvýcarský chemik (nar. 1938), Nobelova cena (chemie, 2002) za vývoj nukleární magnetické rezonance (NMR) jako metody umožňující určení trojrozměrné struktury biologických makromolekul v roztoku. Již od dob svých studií chemie se zabývá využitím magnetických rezonančních technik (elektronové spinové rezonance a NMR) ke studiu biologických systémů. Vyvinul metodiku, jak z NMR spekter určit vzdálenosti jednotlivých atomů v molekule bílkoviny a na základě těchto dat vypočítat prostorovou strukturu. NMR se tak stala vedle rentgenové krystalografie nejdůležitější metodou umožňující získat absolutní data o architektuře proteinu