německý chemik (1877–1957), Nobelova cena (chemie, 1927) za výzkum žlučových kyselin a příbuzných sloučenin. Již v roce 1911 dokázal, že v organických látkách existují různé formy dusíku; podařilo se mu připravit i radikálové dusíkaté sloučeniny. Z muchomůrky zelené připravil v krystalické podobě jedovaté cyklické peptidy faloidin a amanitin. Izoloval tři druhy žlučových kyselin a prokázal, že jejich struktura je odvozena od cholesterolu. Studium metabolismu ho vedlo k závěru, že odstraňování vodíkových atomů z metabolitů spočívá v jejich přenosu na meziprodukty, a ne v přímé reakci s kyslíkem; tato představa měla zásadní význam pro pochopení katabolických procesů. V období rostoucí specializace ve vědě proslul encyklopedickou znalostí „celé chemie“.
německý chemik (1877–1957), Nobelova cena (chemie, 1927) za výzkum