Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 (Další)
VŠE

P

proces exergonický

angl. exergonic process, fyzikální či chemický proces, při němž volná energie systému klesá (ΔG < 0); děj tedy z termodynamického hlediska může probíhat samovolně (srov. endergonický děj).

proces izokratický

angl. isocratic process, laboratorní proces, při němž se nemění složení kapalného prostředí. Pojmu se užívá především při popisu chromatografických separací. Mezi izokratické procesy patří gelová chromatografie a klasická rozdělovací chromatografie, kde se během procesu nemění složení mobilní fáze.

proenzymy

též zymogeny, angl. proenzymes nebo zymogens, neaktivní přímé prekursory enzymů, které jsou do aktivní formy převáděny cíleným (specifickým) proteolytickým štěpením. Například trávicí enzymy jsou v buňkách syntetizovány jako proenzymy (trypsinogen, chymotrypsinogen, pepsinogen, prochymosin, proelastasa) a aktivovány až po vyloučení do trávicího traktu, enzymy podílející se na vzniku a odbourávání fibrinového gelu jsou v krevní plasmě přítomny ve formě prekursorů (prothrombinu, plasminogenu) a aktivují se až v případě potřeby. Bývají označovány buď předponou pro- nebo koncovkou -gen.

prochiralita

angl. prochirality, vlastnost některých achirálních molekul. Prochirální molekula může podlehnout enzymové přeměně tak, že dvě chemicky ekvivalentní skupiny vázané na jednom centru (prochirálním uhlíkovém atomu) mohou reagovat odlišně; enzym je může díky své stereospecifitě rozlišit. Známým příkladem je citronová kyselina, z níž se v průběhu citrátového cyklu odštěpují (jako CO₂) ty uhlíkové atomy, které byly součástí molekuly oxalacetátu, z níž citrát vznikl; přitom acetátové skupiny citrátu (−CH₂−COO⁻) jsou strukturně zcela ekvivalentní (srov. chiralita). Na obr. je patrno, jak se hydroxylová skupina působením akonitasy posunuje "dolů", ač by se stejně dobře mohla posunout "nahoru".

prokaryota

angl. prokaryotes (řecky pro = před, karyon = jádro), jednobuněčné organismy, jejichž genetický materiál (DNA) je lokalizován v určité části buňky (v nukleoidu) a není od cytosolu oddělen membránou (viz organismy – rozdělení podle vnitřní organizace buněk). Patří sem především bakterie, archaebakterie a cyanobakterie (přesněji eubakterie).

prolin

Pro nebo P, angl. proline, hydrofobní proteinogenní neesenciální glukogenní

aminokyselina. Prolin je jediná proteinogenní aminokyselina, která nemá primární (volnou) aminoskupinu, ale má "postranní řetězec" v podobě cyklu; jde tedy o sekundární amin. Díky své zvláštní chemické struktuře má i specifické možnosti při vytváření prostorové struktury bílkovin. Nepodílí se na výstavbě α-helixu, ale velmi často jej nacházíme v různých ohybech peptidového řetězce. Peptidová vazba, na níž se podílí dusíkový atom prolinu, bývá v bílkovinách v konfiguraci cis. Spolu se svým posttranslačním derivátem, hydroxyprolinem, je hojně zastoupen v kolagenu. Jeho prekursorem je glutamová kyselina, jejíž cyklizací a redukcí vzniká L-prolin. Odbourává se přes glutamát na 2-oxoglutarát.

promotor

angl. promotor, charakteristická sekvence DNA, na kterou se může navázat RNA-polymerasa či jiná složka transkripčního aparátu a zahájit tak transkripci genu, jehož je promotor součástí.

pro-proteiny

angl. proproteins, bílkoviny, které jsou syntetizovány v biologicky neaktivní formě a teprve následným proteolytickým štěpením jsou převáděny do formy aktivní (srov. proenzymy). Známými příklady pro-proteinů, nepatřících mezi enzymy, jsou fibrinogen, prokolagen a proinsulin, z nichž štěpením vznikají aktivní proteiny fibrin (monomer), kolagen a insulin.

pro-sekvence

angl. prosequence, úsek polypeptidového řetězce, který blokuje aktivitu daného proteinu a v procesu aktivace je odštěpován (srov. pro-proteiny). Často bývá pro-sekvence umístěna na N-konci řetězce, zdaleka to však není pravidlem (viz aktivace insulinu).

prostaglandiny

angl. prostaglandins, oxidované deriváty arachidonové kyseliny (viz eikosanoidy), působící jako tkáňové hormony, a to zejména na hladké svaly, nervové buňky, cévní systém a reprodukční aparát. Jsou syntetizovány ve většině buněk. Některá běžná léčiva (acetylsalicylová kyselina, ibuprofen) působí jako inhibitory cyklooxygenasy (EC 1.14.99.1), klíčového enzymu syntézy prostaglandinů. Za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek získali roku 1982 S. K. Bergström, B. I. Samuelsson a J. R. Vane Nobelovu cenu.