Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 ... 12 (Další)
VŠE

K

koenzymy

angl. coenzymes, skupina nízkomolekulárních látek (viz kofaktory enzymů), podílejících se na enzymové reakci tím, že přenášejí chemické skupiny, elektrony nebo atomy vodíku. Koenzym tedy propojuje dvě nezávislé reakce katalyzované odlišnými enzymy a může být považován za transportní metabolit; v intracelulárním prostředí se vyskytuje volný ve dvou (nejméně) formách. Koenzymy jsou substráty reakcí a jako takové jsou uváděny v enzymovém katalogu; někdy se hovoří o kosubstrátech. Typickým koenzymem je NAD⁺, který může přijmout vodíky např. od ethanolu, CH₃-CH₂OH + NAD⁺ → CH₃-CHO + NADH + H⁺ (enzym alkoholdehydrogenasa, EC 1.1.1.1); regeneruje (oxiduje) se pak většinou v dýchacím řetězci, kde vodíky předá koenzymu Q: NADH + H⁺ + Q → NAD⁺ + QH₂ (enzym ubichinonreduktasa, též kotvený komplex I, EC 7.1.1.2). Termínu koenzym se v některých učebnicích (nepříliš šťastně) používá též pro prostetické skupiny enzymů.

kofaktory enzymů

angl. enzyme cofactors, nízkomolekulární struktury uplatňující se při enzymových reakcích; bez jejich přítomnosti by reakce neprobíhala. Do této skupiny látek patří:

koenzymy, které přenášejí skupiny atomů, vodík nebo elektrony od jednoho enzymu k druhému;
prostetické skupiny, které jsou trvale vázány na peptidovou část enzymu (apoenzym) a během katalytické reakce mění svou chemickou strukturu;
ionty kovů vázané trvale v aktivním centru enzymu (metaloenzymy, např. zinek v karboxypeptidase, nikl v urease, železo v katalase, meď v kotveném komplexu IV);
ionty kovů účastnící se enzymové reakce, aniž by byly na enzym trvale vázány (např. vápenaté ionty jako aktivátory extracelulárních enzymů, hořečnaté ionty u enzymů štěpících ATP);
další složky, které jsou pro reakci nezbytné (např. askorbová kyselina při hydroxylaci prolinu vázaného v kolagenu).

Köhler Georges Jean Franz

německý imunolog (1946–1995), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1984) za objevy umožňující přípravu monoklonálních protilátek (spolu s C. Milsteinem). Vystudoval biologii, v doktorské práci se zabýval imunologickou charakterizací ß-galaktosidasy. V letech 1974–76 pracoval v Cambridge (Anglie) v laboratoři C. Milsteina, kde společně vypracovali techniku umožňující přípravu monoklonálních protilátek hybridomovou technologií. Tuto techniku dále rozvíjel ve firmě Roche v Basileji a posléze v Imunologickém institutu Maxe Plancka ve Freiburgu, kde byl ředitelem. Zemřel ve věku 51 let na zápal plic.

kolagen

angl. collagen, ve vodě nerozpustný extracelulární skleroprotein (fibrilární protein). Obsahuje velké množství glycinu, prolinu a neproteinogenní aminokyseliny hydroxyprolin a hydroxylysin, které vznikají posttranslační modifikací (enzymovou hydroxylací za účasti askorbové kyseliny). Základní sekundární struktura je levotočivý helix, terciární struktura je tvořena třemi těmito helixy stočenými do velmi pevné pravotočivé šroubovice. Je základním stavebním materiálem pojivových a vazivových tkání, hlavní organickou složkou kůže, chrupavek, kostí, oční rohovky, cévních stěn, šlach a zubů. Tvoří 25 až 30 hmotn. % všech bílkovin v těle savců. Částečnou hydrolýzou se mění v rozpustnou želatinu, snadno tvořící gely. Používá se k výrobě želatiny, klihu, jako materiál pro chirurgická vlákna a obaly uzenin (střívka).

koloběh dusíku

angl. nitrogen cycle, vzájemné přeměny sloučenin dusíku v biosféře. Jde

o komplexní proces, jehož se účastní dusík v mnoha podobách. Je zabudováván do organických sloučenin (především v oxidačním stavu N^III-), ve vyšších oxidačních stavech (N^V+ a N^III+) slouží jako oxidační činidlo při anaerobní respiraci (denitrifikaci), jeho největší zásoba je v atmosféře, kde je ve formě molekulárního dusíku.

Poznámky k obr.: 1: viz bakterie hlízkové; 2: viz nitrátreduktasa; 3: viz živočichové – rozdělení podle způsobu vylučování dusíku; 4: viz transaminace, biosyntéza purinových a pyrimidinových nukleotidů atd.; MO = mikroorganismy.

koloběh kyslíku

angl. oxygen cycle, soubor procesů, jimiž je do zemské atmosféry dodáván kyslík (viz oxygenní fotosyntéza, Hillova reakce) a naopak je aerobními organismy

spotřebováván. Kyslík slouží aerobům jako oxidační činidlo (viz aerobní respirace). Mohou jím oxidovat organické (organotrofy) i anorganické (lithotrofy) látky, v obou případech vzniká voda. Kyslík je také spotřebováván reakcemi, katalyzovanými různými oxidasami a oxygenasami.

koloběh síry

angl. sulphur cycle, vzájemné přeměny sirných sloučenin v biosféře. Autotrofní organismy

mohou přijímat síru v podobě jejích anorganických iontů (sulfidových, siřičitanových, síranových nebo thiosíranových) či ve formě elementární síry a zabudovávat ji do organických sloučenin. V procesu desulfurace se při mineralizaci (hnití) organických sloučenin síra uvolňuje ve formě sulfanu (H₂S). Pro některé fotosyntetizující bakterie slouží sulfan jako zdroj vodíkových atomů (viz anoxygenní fotosyntéza). Autotrofní sirné bakterie (chemolithotrofní mikroorganismy) využívají oxidaci redukovaných sirných sloučenin (sulfanu, siřičitanu) jako zdroje energie. Některé respirující anaerobní bakterie používají naopak síranové ionty jako oxidační činidlo (viz anaerobní respirace). Heterotrofní organismy musí organicky vázanou síru přijímat v potravě; sirné aminokyseliny (methionin a cystein) mohou sice být metabolicky převáděny jedna na druhou, ale alespoň jedna z nich je pro heterotrofy vždy esenciální.

kompartmenty

angl. compartments, v biologii části systému oddělené od ostatních definovaným rozhraním. Z hlediska celého organismu považujeme za jeden kompartment např. krevní řečiště, obsah žaludku či dvanáctníku, mozkomíšní mok, oční sklivec apod. Buněčné kompartmenty eukaryotních buněk jsou části buňky (viz organely) oddělené od ostatního prostoru (cytosolu) biologickou membránou, která zajišťuje selektivní komunikaci kompartmentu s okolím. Patří sem např. mitochondrie, chloroplasty, thylakoidy, lysosomy, peroxisomy, vakuoly a endoplasmatické retikulum, za samostatný kompartment je samozřejmě považován i cytosol. Buněčné kompartmenty obvykle obsahují různou enzymovou výbavu, což umožňuje paralelní průběh různorodých metabolických dějů a jejich regulaci. Tak např. glukosa je v cytosolu účinně aktivována převedením na glukosa-6-fosfát (katalýza enzymem hexokinasou, EC 2.7.1.1), opačná reakce, totiž hydrolýza glukosa-6-fosfátu na glukosu (glukosa-6-fosfátfosfatasa, EC 3.1.3.9) probíhá v endoplasmatickém retikulu.

komplement

angl. complement, soubor asi 40 sérových (krevních) a membránových glykoproteinů, podílejících se u obratlovců na některých imunitních a alergických reakcích (např. ničení bakterií, likvidaci komplexů protilátky s antigenem, uvolňování histaminu). Jedná se o kaskádovitý systém, v němž každá aktivovaná složka je schopna vysoce specifickou proteolýzou aktivovat složku následující (srov. kaskáda koagulační).

komplementarita bazí

též párování bazí, angl. base complementarity / base pairing, schopnost bazí nukleových kyselin vytvářet pomocí vodíkových můstků

komplementární dvojice (A-T, A-U a G-C). Tato vlastnost je základem jejich funkce při uchovávání, předávání a realizaci genetické informace v procesech replikace, transkripce a translace. Komplementarita bazí je využívána i pro stabilizaci prostorové struktury nukleových kyselin (dihelixů DNA, rRNA a tRNA).