Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE

G

glycerol

1,2,3-propantriol, též glycerin (zastaralý název), angl. glycerolHOCH2-CHOH-CH2OH; viskózní hygroskopická kapalina sladké chuti, dobře rozpustná ve vodě. Je součástí acylglycerolů (mono-, di- a triacylglyceroly, fosfatidy, lysofosfolipidy). Vyrábí se z tuků (esterů glycerolu s vyššími mastnými kyselinami) alkalickou hydrolýzou (je vedlejším produktem při výrobě mýdel); vyrobit jej lze též z propylenu nebo akroleinu. Používá se v kosmetice, potravinářství, farmacii, k výrobě alkydových pryskyřic a výbušnin. Vzniká v organismech jako produkt při trávení zmýdelnitelných lipidů nebo redukcí dihydroxyacetonfosfátu s následnou defosforylací. Do metabolismu vstupuje po aktivaci fosforylací, při níž vzniká sn-glycerol-3-fosfát, který může být dehydrogenací převeden na meziprodukty glykolysy (obvykle dihydroxyacetonfosfát), které mohou být katabolicky odbourány, nebo naopak vstoupit do následných anabolických procesů.

glycidy

angl. glycides, starší název pro sacharidy. Pojem se používá v teorii výživy, kde se rozlišují glycidy pomalé a rychlé, podle toho, jak rychle jsou katabolizovány a tedy jak rychle se z nich uvolňuje energie.

glycin

Gly nebo G, aminoethanová kyselina, angl. glycine, nejjednodušší aminokyselina, jediná achirální proteinogenní aminokyselina, neesenciální (syntetizována ze serinu nebo glyoxylátu). Je obsažen ve větším množství hlavně v kolagenu a elastinu; je výchozím metabolitem pro biosyntézu purinových bází a hemu. V mozku se podílí na excitačních (budivých) účincích glutamové kyseliny; je významný zejména pro ukládání informací. V mozkovém kmeni, hřbetní míše a v sítnici oka obratlovců má důležitou funkci jako inhibiční (tlumivý) neurotransmiter.

glykace

angl. glycation, neenzymová reakce bílkovin se sacharidy, zejména s glukosou. V organismu může reverzibilně reagovat aldehydová skupina přítomné glukosy s aminoskupinami v postranním řetězci lysinu nebo s primárními aminoskupinami na N-koncích peptidových řetězců za vzniku Schiffových bází, z nichž pak přesmykem vznikají stálé sloučeniny. V klinické biochemii se stanovuje glykovaný hemoglobin u diabetiků; jeho koncentrace je zvýšena při dlouhodobě vysoké koncentraci glukosy v krvi.

glykany

angl. glycans, synonymum pro oligo- a polysacharidy, pojem užívaný zejména pro označení sacharidové části glykoproteinů.

glykémie

angl. glycemia, koncentrace glukosy v krvi (resp. v krevním séru). Referenční hodnoty u člověka jsou 4 až 6 mmol/l (na lačno). Zvýšené hodnoty glykemie (hyperglykémie) se objevují při cukrovce (diabetes mellitus). Příliš nízké hodnoty (hypoglykémie), způsobené např. předávkováním insulinem, mohou vyvolat poruchy činnosti mozku, projevující se slabostí, třesem, zmateností až bezvědomím. Stanovení glykémie patří k nejčastějším klinicko-biochemickým vyšetřením.

glykogen

též živočišný škrob, angl. glycogen, polysacharid, vysoce větvený polymer glukosy (polyglukan) s glykosidovými vazbami  α(1→4) a α(1→6). Jakožto rezervní látka uvolňuje při nedostatku energie glukosu (resp. glukosa-1-fosfát, viz glykogenolysa). Je uložen zejména ve svalech a játrech; je též obsažen v houbách a kvasinkách. Rychlosti syntézy glykogenu (glykogenese) a jeho odbourávání (glykogenolysa) jsou složitě řízeny hormony insulinem, adrenalinem a glukagonem.

glykogenese

angl. glycogenesis, biosyntéza glykogenu. Výchozím metabolitem je glukosa-6-fosfát, který isomeruje na glukosa-1-fosfát. Ten se aktivuje reakcí s uridintrifosfátem (UTP) za vzniku UDP-glukosy; tento vysokoenergetický metabolit slouží jako donor glukosylového zbytku, který je transferasou glykogensynthasou (EC 2.4.1.11) přenášen na neredukující konec rostoucího glukanového řetězce. K větvení glykogenu dochází přenosem oligosacharidových zbytků z volných neredukujících konců molekuly na uhlíkové atomy C6, čímž vzniká rozvětvení vazbou α(1 → 6); tento přechod zajišťuje větvící enzym (EC 2.4.1.18).


glykogenolysa

štěpení glykogenu, angl. glycogenolysis. Tento proces zajišťují enzymy ze skupiny fosforylas, které přenášejí glukosylové zbytky z neredukujících konců glukanových řetězců glykogenu na anorganický fosfát (reakce se účastní pyridoxalfosfát jako prostetická skupina glykogenfosforylasy EC 2.4.1.1); tím přímo (bez účasti ATP) vzniká molekula glukosa-1-fosfátu, která je dále isomerována na glukosa-6-fosfát a může vstoupit do katabolických procesů (glykolysy, pentosového cyklu). Možnost rychlého štěpení glykogenu současně na mnoha neredukujících koncích objasňuje, proč je výhodné, aby zásobní polysacharid byl bohatě větven. Fosforolytické štěpení se však nemůže uplatnit v místě větvení řetězce; proto se glykogenolysy účastní i odvětvující enzymy, které větvení ruší přenosem krátkých oligosacharidových řetězců na neredukující konce, nebo je odštěpují hydrolyticky. Za objev dráhy katalytické přeměny glykogenu získali roku 1947 C. F. Cori a jeho manželka G. T. Coriová Nobelovu cenu.

glykolipidy

angl. glycolipids, polární lipidy obsahující kovalentně vázané sacharidy jako součást polární hlavice. K nejdůležitějším patří cerebrosidy (sfingolipidy  
obsahující monosacharidglukosu nebo galaktosu), gangliosidy (sfingolipidy s rozvětveným oligosacharidovým řetězcem) a mono- a digalakosyldiacylglyceroly, vyskytující se v některých membránách rostlin.



Stránka: (Předchozí)   1  2  3  4  5  6  (Další)
  VŠE