Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 (Další)
VŠE

G

gen syntetický

angl. synthetic gene, uměle připravený úsek DNA, který může být procesem transkripce v buňce přepsán do podoby RNA.

gestageny

angl. gestagens, skupina steroidních ženských pohlavních hormonů (hlavně progesteron), jejichž funkcí je připravit pohlavní orgány na těhotenství, zajistit jeho udržení a později připravit mléčné žlázy k produkci mléka. Vznikají ve větším množství během druhé poloviny ovulačního cyklu ve žlutém tělísku vaječníků a po oplodnění i v placentě.

Gilbert Walter

americký biochemik (nar. 1932), Nobelova cena (chemie, 1980) za příspěvek ke stanovení sekvence bází v nukleových kyselinách (spolu s F. Sangerem). Studoval chemii a fyziku. V šedesátých letech se začal zabývat strukturou a funkcí nukleových kyselin. Experimentálně potvrdil funkci lac-operonu. V sedmdesátých letech vypracoval spolu s A. Maxamem rychlou chemickou metodu sekvenování DNA, která se však v současnosti využívá jen sporadicky, neboť Sangerova dideoxy-metoda se ukázala z mnoha hledisek efektivnější.

Gilman Alfred Goodman

americký farmakolog a biochemik (1941–2015), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1994) za objev G-proteinů a jejich role při přenosu signálu do buněk (spolu s M. Rodbellem). V 70. letech pracoval s mutantními buňkami, které nebyly schopny správně přenášet signály. Navázal na výzkumy M. Rodbella a prokázal, že bílkoviny přenášející v buňce signály jsou aktivovány jednak interakcí s aktivovaným receptorem, jednak vazbou s GTP; proto byly nazvány G-proteiny.

globin

angl. globin, peptidová část molekuly hemoglobinu. Vytváří dimerní strukturu tvořenou řetězci α a β.

globule roztavená

angl. molten globule, nestabilní mezistupeň svinování bílkovin. Má již vybudovanou základní terciární strukturu, postranní řetězce aminokyselin (zejména hydrofobní) však ještě nejsou zcela fixovány. Předpokládá se, že při sbalování globulárních bílkovin se tento útvar pravidelně vyskytuje, u některých bílkovin byl i experimentálně prokázán.

globuliny

angl. globulins, globulární bílkoviny nerozpustné v destilované vodě, rozpustné však v zředěných roztocích neutrálních solí (viz vsolování). Mohou být naopak vysráženy velkým přídavkem solí, např. síranu amonného (viz vysolování). Mezi globuliny patří mnoho enzymů a krevních glykoproteinů. Nejznámější jsou globuliny krevního séra, které rozdělujme podle pohyblivosti při elektroforéze na frakce α₁, α₂, β₁, β₂ a γ; patří mezi ně např. imunoglobuliny, fibrinogen, haptoglobin, hemopexin a orosomukoid.

glukagon

angl. glucagone, lineární peptidový hormon (29 aminokyselin), vylučovaný α-buňkami Langerhansových ostrůvků pankreatu, ale také buňkami sliznice žaludku a dvanáctníku. Podporuje odbourávání zásobních látek, a to zejména glykogenu v játrech a triacylglycerolů v tukové tkáni, ale také tvorbu glukosy z aminokyselin či laktátu v játrech (glukogenese). Má opačné účinky než insulin, působí zvýšení hladiny glukosy (hyperglykemické účinky) a mastných kyselin v krvi.

glukany

angl. glucans, oligosacharidy a polysacharidy tvořené glukosou. Nejjednoduššími glukany jsou disacharidy maltosa a celobiosa. Polyglukany mohou být lineární nebo větvené; k nejběžnějším patří škrob (amylosa a amylopektin), glykogen a celulosa. Systematická terminologie označuje např. amylosu jako poly-α-(1,4)-D-glukan.

glukogenese

též glukoneogenese nebo neoglukogenese, angl. glucogenesis, biosyntéza glukosy, nejčastěji z pyruvátu, laktátu, meziproduktů glykolysy (např. z 3-fosfoglycerátu vznikajícího v Calvinově cyklu), glycerolu (vznikajícího zejména při hydrolytickém rozkladu triacylglycerolů) nebo z glukogenních aminokyselin. U obratlovců probíhá především v játrech, která přijímají z krve laktát, produkovaný anaerobní glykolysou v některých tkáních (např. ve svalech), a přeměňují ho na glukosu, kterou buď ukládají v podobě glykogenu, nebo ji zpětně vylučují do krevního řečiště (viz Coriho cyklus). Většina enzymů je společných pro glukogenesi a glykolysu; reakce, katalyzované těmito enzymy, jsou za fyziologických podmínek vratné a směr reakce se řídí koncentracemi reaktantů a produktů. Pouze tři reakce v glykolyse jsou silně exergonické, a musí být proto při glukogenesi obcházeny (vedeny jinou cestou): přeměna fosfoenolpyruvátu na pyruvát, fruktosa-6-fosfátu na fruktosa-1,6-bisfosfát a glukosy na glukosa-6-fosfát. Obě metabolické dráhy jsou lokalizovány v cytosolu. Glukogenese je endergonický proces a vyžaduje energii v podobě ATP.