Biochemický slovník

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

Stránka: (Předchozí) 1 2 3 4 5 6 7 (Další)
VŠE

F

fluidita membrány

též tekutost, angl. membrane fluidity, jedna ze základních vlastností biologické membrány, vyplývající ze schopnosti molekul polárních lipidů v rámci jednotlivých vrstev navzájem měnit své pozice. Chovají se tedy jako molekuly v kapalině; hovoříme zde o dvojrozměrné kapalině. Fluidita membrány závisí na složení membrány a také na teplotě; pod určitou teplotou, zvanou teplota fázového přechodu, membrána přestává být fluidní (ztuhne) a nemůže pak vykonávat své biologické funkce, především transport látek a přenos signálu. Viz lipidová dvojvrstva.

FMN

zkr. flavinadeninmononukleotid, angl. flavin adenine mononucleotide, viz FAD.

fokusace isoelektrická

zkr. IEF, angl. isoelectric focusing, separační elektromigrační metoda, pomocí níž lze rozdělit bílkoviny podle jejich isoelektrických bodů. Při této metodě se nejdříve vytvoří na nosiči (v polyakrylamidovém gelu, na proužku modifikované celulosy apod.) gradient pH; poté se nanese vzorek (směs bílkovin nebo peptidů) a vloží se stejnosměrné elektrické pole. Jednotlivé molekuly dělených amfiontů se pohybují podle svého okamžitého náboje až do místa, kde pH okolí odpovídá jejich isoelektrickému bodu (proto isoelektrická); zde se zastaví a zaostří (proto fokusace). Díky zaostření vykazuje tato metoda mimořádnou rozlišovací schopnost; lze oddělit bílkoviny lišící se v hodnotách isoelektrických bodů o pouhých 0,01. IEF bývá často kombinována s dalšími elektromigračními technikami (viz dvojrozměrná elektroforéza).

fosfát anorganický

angl. inorganic phosphate, anion kyseliny trihydrogenfosforečné (H₃PO₄), v biochemii běžně užívaná zkratka P_i.

fosfatasy

angl. phosphatases, skupina enzymů ze třídy hydrolas (EC 3.1.3.-), které odštěpují esterově vázaný zbytek kyseliny fosforečné. Například v glukogenesi se uplatňují při odštěpování fosfátového zbytku z fruktosa-1,6-bisfosfátu (fruktosa-1,6-bisfosfatasa, EC 3.1.3.11) a z glukosa-6-fosfátu (glukosa-6-fosfatasa, EC 3.1.3.9). Proteinfosfátfosfatasy hrají významnou roli při regulaci enzymové aktivity. V klinické biochemii se v krevním séru stanovují dva isoenzymy: aktivita alkalické fosfatasy (optimum pH nad 7, obvykle 8 až 9, EC 3.1.3.1) bývá zvýšena při onemocněních kostí, zatímco aktivita kyselé fosfatasy (optimum pH pod 7, obvykle 5 až 6, EC 3.1.3.2) při karcinomu prostaty.

fosfatidáty

angl. phosphatidates, soli (anionty) fosfatidové kyseliny.

fosfatidy

též (ne zcela šťastně) glycerofosfolipidy nebo fosfoglyceridy, angl. phosphatides, estery kyseliny fosfatidové. Nejvýznamnějšími
strukturními fosfatidy, které tvoří základ lipidové dvojvrstvy biologických membrán, jsou fosfatidycholin (též lecithin), fosfatidylserin (viz obr.) a jeho dekarboxylační produkt fosfatidylethanolamin (společně s fosfatidylserinem zvaný kefalin). Fosfatidylinositol-4,5-bisfosfát hraje důležitou roli při přenosu signálu (fosfatidylinositoly). Bezprostředním prekursorem biosyntézy fosfatidů je kyselina fosfatidová, která pro připojení příslušného alkoholu musí být aktivována (CDP-diacylglycerol); podobným způsobem (převedením na CDP-derivát), může být aktivován i alkohol (vzniká tak např. CDP-cholin), který pak může reagovat s fosfatidovou kyselinou.

fosfatidylinositoly

též fosfoinositidy, angl. phosphatidylinositols, estery fosfatidové kyseliny a cyklického alkoholu inositolu, který je

obvykle dále fosforylován. Z pravděpodobně nejvýznamnějšího fosforylovaného fosfatidylinositolu, fosfatidylinositolu-4,5-bisfosfátu (PIP₂), se hydrolytickým štěpením fosfolipasou C uvolňuje inositol-1,4,5-trisfosfát (IP₃) a diacylglycerol, které působí v buňkách jako druzí poslové.

fosfoadenosinfosfosulfát

přesněji 3´-fosfoadenosin-5´-fosfosulfát, angl. phosphoadenosine phosphosulphate, zkratka PAPS, aktivní sulfát, koenzym transferas přenášejících sulfátovou skupinu. Je zdrojem sulfátové skupiny při biosyntéze esterů kyseliny sírové (např. deriváty sacharidů, některé cerebrosidy).

fosfodiesterasy

angl. phosphodiesterases, enzymy hydrolyzující fosfodiesterové vazby (EC 3.1.4.-). Specifické fosfodiesterasy štěpí cyklické nukleosidmonofosfáty (cAMP a cGMP) na nukleosidmonofosfáty (5´-AMP a 5´-GMP, EC 3.1.4.53, EC 3.1.4.17) a podílejí se tak na regulaci hladiny těchto druhých poslů v buňkách. Do skupiny fosfodiesteras, podílejících se na buněčné signalizaci (viz dráhy signální), patří i fosfolipasy C (EC 3.1.4.11) a D (EC 3.1.4.50).
Ačkoli jsou (deoxy)ribonukleotidy v nukleových kyselinách spojeny fosfodiesterovými vazbami, enzymový katalog ribonukleasy ani deoxyribonukleasy (endonukleasy a exonukleasy) mezi fosfodiesterasy neřadí.