Biochemický slovník
Biochemický slovník
Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
D |
---|
dráhy signálnítéž signální kaskády, angl. signal cascades, sekvence událostí, které umožňují buňce přijmout
signál a biologicky na něj reagovat. Jako příklad uveďme signální dráhu, jíž jaterní buňka reaguje na přítomnost hormonů glukagonu nebo adrenalinu tím, že začne odbourávat zásobní glykogen: vazba glukagonu na receptor v buněčné membráně → změna konformace receptoru → vyvolání strukturních změn v G-proteinu → výměna GTP za GDP v G-proteinu → uvolnění α-podjednotky G-proteinu z komplexu s ostatními podjednotkami → aktivace adenylátcyklasy interakcí s α-podjednotkou G-proteinu → synteza cAMP → aktivace proteinkinasy A (PKA) vazbou cAMP → aktivace glykogenfosforylasa-kinasy (GFK) fosforylací (ATP jako fosforylační činidlo) → aktivace glykogenfosforylasy (GF) fosforylací (ATP jako fosforylační činidlo) → rozklad glykogenu na glukosa-1-fosfát. Na druhém obrázku je naznačena signální dráha, v níž G-protein aktivuje fosfolipasu C (EC 3.1.4.3), která hydrolyzuje fosfatidylinositolbisfosfát (PIP2) za vzniku dvou druhých poslů, lipofilního diacylglycerolu (DAG) a hydrofilního inositoltrisfosfátu (IP3).
| |
drogy | |
druh biologickýangl. species, pl. species, základní taxonomická kategorie používaná v systematice organismů. Jedinci stejného druhu se navzájem
genotypicky podobají, žijí v určitém teritoriu, plodně se kříží a sdílejí i řadu shodných genetických (karyotyp) či biochemických (polymorfismy bílkovin a DNA) znaků. Podle zásad binomické nomenklatury se druhový název skládá z označení rodu a druhového jména, tedy např. bříza bělokorá (latinsky Betula pendula). | |
du Vigneaud Vincent | |
dvojvrstva lipidováangl. lipid bilayer, plošná struktura, kterou mohou vytvořit určité
amfipatické molekuly ve vodném prostředí. Je tvořena dvěma vrstvami těchto molekul, při čemž jejich nepolární části směřují do centra dvojvrstvy a polární hlavice interagují s vodou. Tato struktura tvoří základ všech biologických membrán; hlavními typy amfipatických molekul jsou zde fosfatidy, sfingomyeliny, plasmalogeny a u živočichů cholesterol. Molekuly polárních lipidů se v dvojvrstvě pohybují jak laterálně, tak i transverzálně (překlopením, viz obr.). | |
dýchánítéž respirace, angl. breathing nebo respiration, u aerobních chemoorganotrofů příjem a spotřeba molekulárního kyslíku (O2) a výdej oxidu uhličitého (CO2). U živočichů rozlišujeme
| |
dynamika konformačnítéž molekulová dynamika, angl. conformational nebo molecular dynamics, pojem, používaný k vysvětlení skutečnosti, že
biopolymery nezaujímají v roztoku jedinou konformaci, ale že existují jako směs několika (mnoha) konformačních isomerů (konformerů). Můžeme rozlišit dva typy těchto konformačních stavů:
| |
dyneinyangl. dyneins, isomerasy (EC 5.6.1.2 ) patřící mezi proteiny asociované s mikrotubuly (MAPs). Pracují jako molekulární motory; hydrolyzují ATP, čímž získávají energii pro pohyb po vláknech mikrotubulů. Pohybují se v mikrotubulárních vláknech směrem od konce + ke konci –. Stejnou funkci plní kinesiny (EC 5.6.1.3), které jsou však mnohem menší a pohybují se opačným směrem. MAPs přenášejí různé částice (váčky, chromosomy při dělení, mitochondrie, bílkovinné molekuly apod.); přenášenou částici na sebe nekovalentně vážou (někdy prostřednictvím dalších proteinů). | |