Biochemický slovník

1906–1979, Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1945) za objev penicilinu a jeho léčebného efektu na různé infekční choroby (spolu s A. Flemingem a H. W. Floreym). Narodil se v Berlíně (Německo), kde vystudoval chemii a fyziologii. V důsledku tehdejší antisemitské kampaně přesídlil roku 1933 do Anglie a později přijal britské občanství. Od roku 1939 spolupracoval v Oxfordu s H. W. Floreym na izolaci a purifikaci penicilinu (objeveného v roce 1928 A. Flemingem) a prováděl s tímto antibiotikem první klinické testy. V roce 1969 byl povýšen do šlechtického stavu. Byl nadaným klavíristou; veřejně koncertoval a nějaký čas působil jako hudební kritik.

americký biochemik (nar. 1947), Nobelova cena (chemie, 2008) za objev a výzkum zeleného fluorescenčního proteinu (GFP, spolu s O. Shimomurou a R. Y. Tsienem). Původně studoval matematiku na Harvardově univerzitě, posléze se však „stal biochemikem“, neboť tento obor „nejlépe spojuje jeho zájem o chemii, matematiku a biologii“. Jeho podíl na využití GFP spočívá zejména v tom, že zjistil, jak lze tuto fluorescenční značku navázat na jiné proteiny a sledovat tak jejich cestu organismem a jejich případné přeměny; jeho práce „Green fluorescent protein as a marker for gene expression“ (Science, 263, 802–805) z roku 1994 patří k nejcitovanějším biochemickým publikacím. Dříve než definitivně zakotvil v akademickém výzkumu působil např. v obchodě s oděvy, kde pomáhal svým rodičům, či jako učitel na základní škole; za zmínku stojí i skutečnost, že byl kapitánem plaveckého týmu své alma mater.   

• pomáhají bílkovinám správně se sbalit (= nalézt funkční prostorové uspořádání);
• zabraňují bílkovinám svinout se předčasně (mimo oblast, kde mají vykonávat svoji funkci);
• zabraňují intermolekulárním interakcím ještě nesbalených bílkovin, a tím i jejich precipitaci.

francouzská biochemička a mikrobioložka (nar. 1968), Nobelova cena (chemie, 2020) za vývoj metody pro úpravu genomu metodou CRISPR/Cas9 (spolu s J. A. Doudna). Studovala biochemii, genetiku a mikrobiologii na univerzitě v Paříži. Během studia patogenní bakterie Streptococus pyrogenes objevila zvláštní strukturu DNA, která znemožňuje virům tuto molekulu rozštěpit a je součástí obranného systému CRISPR/Cas. Tyto poznatky publikovala v roce 2011, kdy také začala spolupráci s J. Doudna, zkušenou biochemičkou s detailní znalostí RNA. Společně pak upravily bakteriální genetické "nůžky" tak, aby mohly být používány in vitro. Tato technika dnes patří k nejvýznamnějším nástrojům molekulové genetiky, neboť umožňuje aktivovat, umlčet či editovat určité geny. 

angl. chirality, prostorově-geometrická vlastnost určitého objektu, tedy i molekuly; chirální objekt není totožný se svým zrcadlovým obrazem, nemá tedy střed ani rovinu symetrie, může však mít osu symetrie. Vztah objektu a jeho obrazu je stejný jako vztah pravé a levé ruky (z řeckého cheir = ruka). Chirální molekuly jsou opticky aktivní; jejich roztoky stáčejí rovinu lineárně polarizovaného světla.

• podle skupenství mobilní fáze: a) plynová, angl. gas chromatography, GC, b) kapalinová, angl. liquid chromatography, LC (zejména ve zkratce HPLC);
• podle uspořádání systému: a) na sloupci (stacionární fáze je ve tvaru sloupce, který se běžně nazývá kolona, odtud též termín kolonová chromatografie), b) v plošném uspořádání (nosičem je papír, viz papírová chromatografie, nebo tenká vrstva stacionární fáze rozprostřená na inertní podložce – odtud též chromatografie na tenké vrstvě, angl. thin-layer chromatography, TLC); c) vsádková, angl. batch chromatography, kdy se na stacionární fázi nejdříve z roztoku (např. v kádince) naadsorbují dělené látky, stacionární fází se pak naplní kolona a nakonec se dělené látky z kolony postupně vymyjí vhodnou mobilní fází;
• podle složení mobilní fáze: a) isokratické dělení (mobilní fáze má po celou dobu dělení konstantní složení), b) dělení s proměnlivým složením mobilní fáze (v tomto případě se obvykle některé složky dělené směsi nejdříve pevně adsorbují na stacionární fázi, ostatní složky vzorku se mobilní fází vymyjí, poté se náhle nebo postupně mění složení mobilní fáze a zachycené látky se postupně z kolony vymývají);
• podle separačního principu: chromatografie a) adsorpční (látky se na stacionární fázi adsorbují), b) rozdělovací (stacionární fází je kapalina, zachycená na pevný nosič, dochází tak k rozdělení mezi dvě nemísitelné kapaliny, např. chromatografie papírová nebo chromatografie na tenké vrstvě), c) iontově-výměnná (stacionární fází je ionex, s nímž dělené látky, především ionty, interagují elektrostaticky), d) s hydrofobní interakcí (stacionární fáze má nepolární charakter a dělené látky s ní interagují prostřednictvím hydrofobních interakcí), e) gelová permeační (stacionární fázi tvoří gel s póry o určitém průměru, látky se dělí podle velikosti a tvaru molekul); f) bioafinitní (využívá se specifické interakce molekul). Často se uplatňuje více těchto principů při jednom chromatografickém uspořádání.