Biochemický slovník

americký biochemik (1918–2018), Nobelova cena (chemie, 1997) za objasnění zásadního mechanismu enzymové syntézy adenosintrifosfátu (ATP) (spolu s J. E. Walkerem). Studoval matematiku a chemii, poté biochemii, věnoval se enzymologii a metabolismu. Po doktorátu se podílel na studiu tepelné stability proteinů; ukázal, že vhodnými stabilizátory sérového albuminu proti teplotní denaturaci jsou mastné kyseliny. Při studiu mechanismu syntézy ATP v mitochondriální membráně P. D. Boyer vyšel z isotopových pokusů (použil značenou vodu H₂¹⁸O ), které prokázaly, že ATP vzniká z ADP a fosfátu i bez přítomnosti protonového gradientu. Z údajů o krystalové struktuře ATP-synthasy s vázanými nukleotidy, které poskytl J. E. Walker, poněkud překvapivě odvodil, že úkolem protonového gradientu je uvolnit nově syntetizovanou molekulu ATP z vazby na ATP-synthasu.

americký molekulární genetik (nar. 1941), Nobelova cena (za fyziologii a lékařství, 1985) za objevy týkající se regulace metabolismu cholesterolu (spolu s J. L. Goldsteinem). Vystudoval chemii (bakalářský stupeň), velkou část svého času však v té době věnoval redigování studentského časopisu. V roce 1964 dokončil studium medicíny a v letech 1966 až 1968 pracoval jako internista v Bostonu, kde se seznámil s J. L. Goldsteinem. S ním pak studoval metabolismus cholesterolu v Dalasu (Texas). Podařilo se mu izolovat 3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA-reduktasu (EC 2.7.11.31), hlavní regulační enzym biosyntézy cholesterolu; společně formulovali hypotézu, že genetické abnormality tohoto enzymu jsou hlavní příčinou dědičné (familiární) hypercholesterolemie (nepřiměřeně vysoká koncentrace cholesterolu v krevním séru).

německý chemik a enzymolog (1860–1917), Nobelova cena (chemie, 1907) za objev bezbuněčného kvašení (fermentace). Chemii studoval u A. von Bayera a botaniku u C. von Nägeli na univerzitě v Mnichově. Podařilo se mu prokázat, že fermentační přeměna glukosy na alkohol a oxid uhličitý není způsobena kvasinkami samými, ale enzymy, obsaženými v buňkách. Komplex těchto enzymů nazval zymasa. Hlavní výsledky svého bádání publikoval v roce 1903 spolu s M. Hahnem a svým bratrem mikrobiologem H. Buchnerem v knize Die Zymasegärung (Kvašení). Během I. světové války sloužil v polní nemocnici na frontě v Rumunsku, kde byl zraněn, a na následky zranění zemřel.